Lord John a ďáblovy ruce je
čtvrtý díl ze série o Lordu Johnovi, ale vlastně se jedná o knihu, která
obsahuje tři povídky, které jsou časově roztroušené mezi ostatní knihy ze
série.
Lord John a Klub pekelného ohně
se odehrává před prvním dílem. poukazuje na Johnovu zběhlost v politické
sféře, což je mnohdy potřeba opravdu hodně, především, když se jedná o vraždy a
možnosti, že by mohlo být prozrazeno Johnovo tajemství.
Lord John a sukuba se odehrává po
prvním díle. Tentokrát je Lord John na frontě, kde se dějí věci, které někteří
považují za nadpřirozené, konkrétně za dílo sukuby. John tomu ani na chvíli
nevěří, ale i tak chce zjistit, co se za tajemnými okolnostmi skrývá, ale to,
co zjistí ho doopravdy překvapí.
Poslední povídka Lord John a
přízrak vojáka pak navazuje na třetí a zatím poslední román, který o něm u nás
vyšel. Tentokrát se ocitá na bitevním poli, kde musí bojovat s nepřáteli.
Ale někteří nejsou na první pohled jasní tak, jako ti ostatní. A navíc to
vypadá, že se mezi nimi skrývá zrádce.
Lord John je navazující série na
mojí oblíbenou sérii Cizinka. A přestože mám tu hlavní se nejradši, tak si
v žádném případě nenechám ujít žádný doplňkový příběh, protože i bez mých
oblíbených hlavních hrdinů se jedná o opravdu zajímavé příběhy, které jakoby
kompletují hlavní linku příběhu.
I když se však jedná o příběhy
v podstatě doplňkové, a v případě této knihy vlastně dvojnásob, tak
se kvalitně vždycky vyrovnají tomu hlavnímu příběhu a nepochybovala jsem, že
tomu tak bude i v tomto případě. Diana Gabaldon má vždycky všechno tak
promyšlené, že bych se opravdu divila, kdyby šlápla vedle.
Přestože tím nejdůležitějším je
v těchto příbězích Lord John, tak je celá tato kniha napsána
v er-formě. Ale i přes tuhle formu není kniha v žádném případě
ochuzena o Johnovi emoce, myšlenky a vnitřní boje, které jsou popsané doopravdy
barvitě.
Kniha se čte opravdu rychle.
Musím říct, že oproti Cizince nebo i předchozích dílech mi přišel o trošku
nudnější, ale to možná bylo způsobeno spíš dějem než samotným stylem psaní. Ten
mi totiž připadá stejný jako obvykle, jen se může jevit trochu nudnější právě
kvůli dějové linii.
Lord John a Klub pekelného ohně
se mi doopravdy líbil. Jedná se vlastně o příběh s takovou detektivní
zápletkou, který vlastně odpovídá žánrově dějům v předchozích dílech. Tahle
povídka je podle mě doopravdy moc povedená a hlavní je, že Gabaldon perfektně
vychytala délku tohoto příběhu.
Lord John a Sukuba se mi
v případě těchto tří povídek líbila asi nejvíc. Je to pravděpodobně proto,
že tady už byla kapka tajemna a magie, která je vlastně základem všech příběhů
od této autorky. Navíc v tomhle příběhu bylo pár opravdu skvělých hlášek,
které vlastně odkazovali na další Johnovy příběhy.
Lord John a přízrak vojáka byla
podle mě tou nejslabší povídkou. Dějově je sice doopravdy zajímavá, ale
v tomhle případě bych řekla, že je až příliš dlouhá, a proto mě ani moc
nebavila. Což je doopravdy škoda, protože kdyby se zkrátila tak o třetinu,
směle by mohla konkurovat těm ostatním.
Ze známých postav je tu akorát
Lord John. Ostatní, které jsou známy už z dřívějších příběhů jsou tu spíše
jen okrajově zmíněné, než že by měly v příbězích nějakou hlavní roli. Tyto
postavy nejsou zrovna moc popsané, jelikož jsou známé už z dřívější doby,
ale i tak je tu o všech pár slov, aby si čtenář mohl osvěžit paměť.
Většina postav je tedy naprosto
nová a abych byla upřímná, tak i když jsou popsány dobře, tak naprosto
nevýrazná. V knize jsem sice neměla nejmenší problém se zorientovat, ale
po přečtení jsem na rozdíl od předchozích knih neměla tušení, kam koho zařadit.
Což je v případě, že by se objevily v jedné ze sérií i
v budoucnu docela škoda.
Povídky se mi opravdu líbily.
Některé více, některé méně, ale tak už to u povídkových knih zkrátka chodí. Ale
nemůžu říct, že by se mi žádná vysloveně nelíbila. Všechny jsou doopravdy
skvělé a perfektně doplňují nejen sérii o Lordu Johnovi, ale všechny knihy od
Diany Gabaldon.
Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství Knihy Dobrovský.
Knihu Lord John a Ďáblovy ruce můžete zakoupit na stránkách knihkupectví Knihy Dobrovský.
Také na mě povídky doma čekají. Osobně povídkové knihy moc nemusím, ale když šlo o Lorda Johna, nebylo co řešit. :)
OdpovědětVymazatPovídky bývají obvykle slabší, ale stejně si je čtu. Líbí se mi to doplnění klasického příběhu :-)
OdpovědětVymazat