Zkrátka čtu

Od doby, co jsem začala na blog dávat křečkování je docela jasně viditelné, kolik knih, především pak těch na recenzi, mi za měsíc přibude. A s tímhle narostly otázky a nechápavé pohledy, jak to všechno stíhám. Krátká odpověď je, že to zkrátka stíhám. Ale rozhodla jsem se, že pokud vás to skutečně zajímá, mohla bych vám dát i dlouhou odpověď a přesně tu najdete v tomhle článku.

Začnu asi tím, že rozhodně nevyužívám rychločtení, na což se mě také pár lidí ptalo. Neříkám, že rychločtení nevyužívám vůbec, ale nemám potřebu číst povrchně u knih, které skutečně přečíst chci. Věci do školy nebo povídky na internetu u kterých chci zjistit, jestli má cenu se jim věnovat, to jsou dva případy, kdy ho využívám. Ale jinak ne, protože to by pro mě pak čtení ztratilo smysl. Nač číst literaturu povrchově, když mým hlavním cílem je se v knize úplně ztratit?

To nejdůležitější ale je, že i bez použití rychločtení čtu rychle. Už jsem to dlouho nezkoumala, ale průměrně přečtu sto stran za hodinu. Samozřejmě, že některé knížky jsou méně čtivější než jiné, některé mají mezi kapitolami třeba mezery, v některých jsou obrázky, každá má jinou velikost a vlastně to závisí i na žánru. Takže nemůžu říct, že je to tak vždycky. Někdy čtu pomaleji, někdy rychleji. Ale průměrně tlustou knihu zkrátka přečtu do cca pěti hodin, takže když mám volno jedna kniha denně pro mě není žádný problém a ještě stihnu hromadu dalších věcí.

I tak ale někomu může připadat, že přečtu hodně knih. Na blogu je vždycky k dispozici článek, kde je, co všechno jsem za ten rok přečetla. Dost často se tam opět objevuje komentář, že někomu není jasné jak to zvládám a párkrát se tam objevilo i to, že nemůžu mít žádný vlastní život, když přečtu kolem 200 knih za rok (popravdě jsem tolik nikdy nepřečetla, většinou skončím tesně předtím). Překvapivě, mám vlastní život, i když bych ho mnohdy radši neměla.

Možná má někdo představu, že trávím celé dny čtením, ale není to tak. Mám i jiné zájmy a jiné povinnosti, kterým se věnuji. A rozhodně nečtu ani každý den. Třeba přes pracovní dny jsem ve většině případů ve škole a i když přijdu domů třeba i brzy, tak zkrátka nečtu, protože na to zkrátka nemám kapacitu. Nedokážu jen tak vypnout. Jsou samozřejmě i dny, kdy je tomu jinak, ale těch je velmi málo. Na druhou stanu mám ale docela dost volna, tak se to pak tak nějak vyváží.

Opět ale netrávím každý volný den čtením. Někdy nemám náladu, někdy mám na práci něco jiného, někdy zkrátka chci dělat něco jiného. A i když přes volno čtu, tak rozhodně nečtu celý den. No, abych byla upřímná, tak neříkám, že se to občas nestane. Ale popravdě ani já bych nevydržela číst v podstatě nonstop a furt. To už mě musí stát kniha opravdu za to, abych ji četla x hodin v kuse a nedala si pauzu.

Další věcí ale je, že já nečtu jen přes den, ale i po nocích. Když chodím do školy tak opět většinou vytuhnu ještě dřív než důchodci, ale když mám volno, tak v podstatě před půlnocí spát nechodím. Spíš tak kolem druhé ráno. Občas nechodím spát vůbec, protože mám zkrátka energii a nevěřili byste, kolik se toho dá za jednu noc stihnout. A i když třeba nečtu a dělám něco jiného, tak mi to zase uvolní čas na to čtení jindy. A když k tomu přidáte, že většinou vstávám brzy, tak mám toho času opravdu dost.

I tak se ale nedá říct, že bych prostě za týden přečetla tolik a tolik knih. V tomhle zkrátka průměr není. Jsou dny, a není jich málo, kdy nepřečtu nic. Pak jsou dny, kdy jsem skutečně schopná přečíst dvě, tři knihy za den (ale většinou se jedná o knihy, které mají tak kolem 200 stran). Někdy třeba když mám zkoušky, tak nečtu třeba i dva týdny v kuse, protože zkrátka není čas nebo si potřebuji v hlavě udržet látku.

Abych tedy shrnula odpověď na otázku, tak vlastní život skutečně mám.Jen zkrátka miluji čtení a dokážu si čas přizpůsobit tak, abych si ho na čtení našla. A vzhledem k tomu, že mám ráda opravdu hodně žánrů, tak zkrátka přečtu i hodně knih. Na čemž popravdě nic zvláštního není. Čtu knížky, to dokáže každý starší pěti let. Jen jsem chtěla objasnit, že to opravdu zvládám, aniž by tím utrpěla kvalita mých názorů nebo můj život. Navíc znám někoho, kdo je mnohem víc zaměstnaný než já a stihne toho přečíst ještě o trochu víc než já, takže i kdyby to něco znamenalo, rozhodně nejsem člověk, který za rok přečte nejvíc knih.

Ještě bych ráda odpověděla na otázku, jak zvládám číst recenzní výtisky v termínu. Kromě toho, co už jsem zmínila v předchozích odstavcích, tak mají vždycky přednost. Co se mě týká, tak jako první čtu recenzní výtisky, pak čtu knihy z knihovny a když mi náhodou zbývá chvilka času (což se moc často nestává) čtu knihy ze své knihovničky.

Navíc na přečtení a zrecenzování každé knihy mám měsíc a není to tak, že by mi všechny přišly v jeden den. Každá přichází někdy úplně jindy, takže i když se třeba jedná o květnový recenzní výtisk, je možné, že mám dedline až na konci června atd.

Navíc ten měsíc není úplně závazný. Když se člověk zpozdí o den o dva, tak z toho nikdo vědu nedělá. Ale on nikdo nedělá vědu ani z toho, když se výjimečně zpozdím o trochu víc. A lhala bych, kdyby se mi to nikdy nestalo. Občas mi přijdou knížky mnohem dřív, než jsem s tím počítala, občas se stane něco urgentního, co chce mojí pozornost. Takže nejsem dokonalá, občas ten měsíc skutečně přetáhnu, ale vzhledem k tomu, že se to nestává pravidelně, není to velké zpoždění a většinou mám knihy zrecenzované v předstihu, tak z toho nikdo nedělá vědu.

Popravdě mnohem častěji se stává, že do knihovny vracím po třech měsících nepřečtenou knihu. Hodně často je mám totiž rezervované dlouhé měsíce, pak když se konečně vrátí, tak jsem zkrátka tak zaneprázdněná, že se k ní nedostanu. A tak ji zkrátka vrátím a rezervuji si ji znova. A o mojí knihovně už raději ani nemluvím. Takže nedá se říct, že všechno stíhám, ale stíhám to, co stihnout potřebuji.

Ale samozřejmě vím, co dokážu zvládnout. Takže když vím, že bych něco určitě nezvládla, tak si v žádným případě ty recenzní výtisky neberu. Před zkouškami jsem sice žertovala na Facebooku o opaku, ale kdybych opravdu věděla, že knihy nedokážu do té doby zrecenzovat, tak bych si o ně neříkala. A to jsem vlastně i zrovna v květnu udělala, protože Megaknihy nabízely recenzní výtisk který mě zaujal a to samé Jota, ale v té chvíli už jsem skutečně věděla, že kdybych si je vzala, tak bych neměla nejmenší šanci je přečíst předtím, než se začnu učit na zkoušky.

Myslím, že tohle je asi všechno, co bych k tomu tématu dokázala říct. Chápu, že i tak je to pro mnoho lidé nepochopitelné, jak to zvládnu, ale podle mě ani není co zvládat. Prostě čtu protože mě to baví a ten zbytek už z toho zkrátka nějak vyplyne. 

Popravdě já si třeba nedokážu představit, že bych za rok přečetla jen 15 knížek, zvlášť když za měsíc mnohdy vychází mnohem víc knih, které si zkrátka chci přečíst a pokaždé narážím na další a další, které už vyšly někdy dřív. Možná, že někdy mi knihy dojdou a pak se zmenší i počet mých přečtených knih. Ale do té doby zkrátka budu číst, protože mě to baví a miluji pocit ztracení v naprosto jiném světě.

Tohle je tedy dlouhá odpověď. Nevím, jestli vám to k něčemu bylo, jen jsem chtěla odpovědět na otázky, které mi jednou za čas někdo položí a doufám, že jsem na ně odpověděla uspokojivě. Pokud máte ještě nějakou otázku, tak klidně zanechte komentář, ráda odpovím. Ale tentokrát už ne článkem.