Třetí generace Ohmsfordů zachraňuje Čtyřzemí

Čtyřzemí opět obchází hrůza a druid Allanon ví, že sám ho zachránit nedokáže. Proto už jako mnohokrát předtím hledá pomoc u rodu Shannara. Už dvě generace Ohmsfordů, potomků tohoto rodu, mu pomohly. Ale pomůže i ta třetí?

Brin a Jair získali při svém narození píseň přání. Brin může měnit skutečnost a Jair může vytvářet iluze. Oba dva si myslí, že píseň přání je jen nebezpečná hračka. Když přijde Allanon se svou žádostí, není to pro nikoho zrovna lehké rozhodnutí.

Brin ví, že její rodiče by v žádném případě nesouhlasily, aby se vydala na výpravu, ale zároveň je jí jasné, že kdyby tahle volba stála před jejím otcem, neváhal by a vyrazil zachránit Čtyřzemí.

Vydává se tedy spolu s Allanonem na výpravu, zatímco její mladší bratr má zůstat doma a čekat na návrat rodičů. Ovšem brzy se ukáže, že nikde není bezpečno, rozhodně ne v jejich domově a jedna píseň přání na záchranu země nestačí.

Přiznám se, že jsem už nevěřila, že závěrečný díl trilogie vůbec vyjde. Přeci jen od vydání druhého už nějaký rok uplynul a tak jsem se už pomalu, ale jistě vzdávala naděje, že bych se někdy dozvěděla, jak tahle série skončí. O to větším pro mě bylo překvapení, když v únoru skutečně vyšla. Byla jsem opravdu nadšená a těšila se na další úžasný příběh.

První dva díly se mi moc líbily a byla jsem přesvědčená, že se třetím to nebude jinak. Ovšem každá kniha z této série se zabývá jinou generací, takže tu pořád byla možnost, že by nemusela být zas až tak dobrá, jako předchozí dva díly. Obzvlášť pak druhý s Wilem jsem si oblíbila. Ale popravdě jsem tomu moc nevěřila.

Styl psaní Terryho Brookse je často srovnáván se stylem J. R. R. Tolkiena a já se tomu vůbec nedivím. Díla obou těchto spisovatelů jsou plná popisů. Ovšem na rozdíl od Tolkiena se v tomto případě docela dobře čtou.

Sice osobně dávám přednost spíše dialogům, ale ve fantasy tohoto typu jsou dlouhé popisy jednoduše nezbytné. I když mi popravdě přijde, že s každým dalším dílem se v případě Letopisů rodu Shannara o trochu zkracují. Nejspíše proto, že hodně míst si čtenář už dokáže představit z minulých knih.

Sice je pro mě stejně pořád trochu obtížnější takové popisy vstřebat a přečtení knihy mi tak trvá déle než u jiných titulů, na druhou stranu si tak alespoň příběh mnohem lépe užiju a jak už jsem řekla, Terry Brooks píše v tomto případě mnohem lépe než Tolkien. U jeho knih jsem zatím neusnula.

Jeden by řekl, že už musí být docela ohrané, když se v této sérii pořád zachraňuje svět. Ale ono tomu tak není. Pokaždé hrozí jiné nebezpečí a jeho záchrana probíhá úplně jinak s různými vedlejšími ději a ztrátami. Takže ačkoli to tak na první pohled nepůsobí i tento příběh je velmi originální a napínavý.

Stejně jako v předchozích dílech i tady si dal autor na svých postavách doopravdy záležet. Ať už co se týká jejich vzhledu nebo jejich vlastností. Každý charakter má unikátní soubor vlastností, přičemž si některé tak trochu odporují. Právě to je opravdu krásný detail, protože bych řekla, že přesně tak je to i v životě.

Ze závěrečného dílu jsem opravdu nadšená. Moc jsem si ho užila a jediné, co mě mrzí je, že už je to poslední díl. I když v nejlepším se má asi přestat. Ale pokud vím, tak Terry Brooks napsal mnoho dalších knih a velká část se odehrává právě ve Čtyřzemí. Takže pokud by v Česku někdy vyšly, s radostí bych si je přečetla. I když o tom popravdě docela pochybuji.

Pokud jste nečetli předchozí dva díly, tak vůbec nevadí. Každá kniha je o jiné generaci, takže by neměl být velký problém přelouskat knihu bez souvislostí z minulých dílů. Ovšem i tak bych vám opravdu ráda doporučila celou sérii. Terry Brooks vytvořil opravdu úžasný svět a příběh, který podle mě může bez problému konkurovat Středozemi.

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství Knihy Dobrovský.

Shannarovu píseň přání můžete zakoupit na stránkách knihkupectví Knihy Dobrovský.