Původní název: Jenta som ville redde bøkene
Autor: Klaus Hagerup, Lisa Aisato
Žánr: Dětské
Počet stran: 64
Nakladatelství: Omega
Anně bude brzy deset let. Většina
dětí by z toho byla nadšená, ale Anna se bojí. Nechce zestárnout a umřít.
Má strach z budoucnosti. Jedinou útěchu nachází ve čtení knih a
v laskavých slovech knihovnice, jenž je její jedinou přítelkyní. Ale při
návštěvě knihovny se dozvídá strašlivou věc. Knížky, které si nikdo nepůjčuje
jsou odsouzeny ke zničení. Všichni jsou z toho smutní, především Anna, a
tak se je rozhodne zachránit.
Jsou to už věky, kdy jsem
naposledy četla dětskou knížku, navíc takovou, která by měla méně než sto
stran. Ale pokaždé, když jsem v knihkupectví, v knihovně nebo jen na
internetu, sleduji, jak jsou všechny krásné a lituji toho, že si je nemůžu
přečíst. Tedy můžu, ale nejsem dítě, a tak pro mě nemají tak velký význam.
Jenže když Omega vyhlásila konkurz
na dvě dětské knihy, jednoduše jsem nedokázala odolat. Jedna z nich měla
opravdu nádherná obálku a ta druhá – Dívka, která chtěla zachránit knížky –
měla v názvu slovo kniha, a to jsem jednoduše nemohla jen tak přejít.
Velmi důležitou věcí
v knihách pro děti jsou ilustrace. Ta, která byla použita na obálku, podle
mě není úplně nejlepší. Sice má trochu jiný styl než obvyklé ilustrace, ale tím
to není. Přijde mi obyčejná, nezajímavá. A to, že se jedná vlastně jen kousek
kresby v kruhu tomu moc nepřidává.
Ovšem kresby v knize jsou
nádherné. Sice jsem si musela nejdřív zvyknout na styl, kterým autorka maluje,
ale nakonec se mi zalíbily. Jsou jiné, zvláštní a tím pádem i jedinečné. Hodně
důležité také je, že doplňují příběh. I když v tomto případě by se spíš
dalo říct, že příběh doplňuje je, jelikož jsou vždycky minimálně přes jednu
stránku.
Na druhou stranu mi však přijde,
že některé kresby by mohly na děti působit trochu strašidelně. I když to
samozřejmě nemohu říct s jistotou. Možná jsou děti otrlejší než, myslím.
Ale třeba hned první kresba mi přijde docela morbidní.
Příběh, který kniha vypráví je
krásný a milý. Je hodně zjednodušený a některé věci mi přijdou trošku přehnané,
možná i nereálné, ale podle mě je dobře, že je to v této formě. Na co děti
zatěžovat komplikovaností života dřív, než to bude nutné?
Zvlášť, když kniha řeší jedno
závažné téma. Strach z budoucnosti, strach ze stárnutí. A nevím, co dnešní
děti, ale je se budoucnosti bála. Pořád se jí v nějakém koutku mysli
obávám. Možná že právě proto, byla tato kniha napsána, aby si děti mohly užít
své dětství.
Bohužel nechápu, proč se kniha
jmenuje Dívka, která chtěla zachránit knížky. Ne, že by se je v té knize
nesnažila zachránit, ale v důsledku byl příběh úplně o něčem jiném. Když
už má kniha takhle konkrétní název, tak by měl alespoň vyjadřovat skutečné
hlavní téma, a ne vedlejší dějovou linii. I když nejlepší by bylo zvolit něco
neutrálního. Třeba Dívka, která milovala knížky by bylo mnohem obecnější a
pravdivější.
Líbila se mi tedy kniha? Tohle je
docela těžká otázka, ale ano. Příběh jsem si bohužel moc neužila, jelikož není
přednostně určen pro mě, ale je krásný. Naopak ilustrace jsem si skutečně
zamilovala. Obvykle moc nemusím neobvyklé styly kreseb, ale tyhle jsou divně
nádherné. Lepší výraz pro ně snad ani neexistuje.
Podle mě je to skvělá knížka pro
holčičky. Pokud hledáte dárek pro dceru, sestřičku, sestřenku nebo jakékoli
dítě ve svém okolí, které nemá strach z neobvyklých ilustrací, můžu jen
doporučit. Zvlášť pokud se jim snažíte ukázat, jak nádherné mohou knihy být.
Určitě je tímto příběhem přesvědčíte, aby přešly na tu správnou stranu.
Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství Omega. Dívku, která chtěla zachránit knížky můžete zakoupit na stránkách nakladatelství nebo na e-shopu knihkupectví Knihy Dobrovský.
Vypadá pěkně :)
OdpovědětVymazat