Učiněná katastrofa

Název: Učiněná katastrofa

Původní název: Walking Disaster

Spisovatel: Jamie McGuire

Žánr: Román

Počet stran: 400

Nakladatelství: Fortuna Libri

Pořád nechápu, jaký má význam motýl na obálce, ale to nevadí. Tady se mi každopádně moc nelíbí. Kdyby byl celý skutečný nebo celý udělaný jako tetování, tak by to asi šlo, ale takhle na půl se mi to moc nelíbí. A popravdě se mi celkově nelíbí obálka. Sice nahá mužská (Travisova) hruď knihu asi vystihuje, ale prostě se mi nelíbí jak je ta obálka udělaná. Není to nejhorší, ale ani nejlepší. Každopádně ale plusové body za to, že pasuje k obálce prvního dílu.

Už jsem věděla, že se technicky vzato nejedná o druhý díl, ale o první díl z pohledu Travise. I tak jsem se těšila, jednak na to, že všechno uvidím i z jiného úhlu pohledu, že se mi vyplní prázdná místa, kde Travis nebyl s Abby a pak jsem si čtení prvního dílu opravdu užila a díky tomuto jsem ten příběh mohla prožít znovu.

Nejsem si jistá, jestli má cenu říkat děj. Pokud jste četly recenzi na Krásnou katastrofu, děj nejspíš budete znát, ale pro případ, že někdo ne, tak pár základních informací. Abby je taková ta typická nevinná dívka a Travis padouch. Osud jim zkříží cesty a oni sami si pod nohy hází klacky. Jak to všechno dopadne, nejspíš tušíte.

Tentokrát byl příběh vyprávění z Travisova pohledu a já jsem se do něj nemohla začíst. Nevím proč. Byl to stejný příběh, stejná spisovatelka, ale prostě to nebylo ono. Nebylo to tak, že bych u toho usínala a říkala si, kdy už to budu mít konečně dočtené, ale nečetlo se mi to tak plynule a netrnula jsem zvědavostí, každou chvíli, kdy jsem knihu nečetla.

Vzhledem k tomu, že je to stejný příběh jako v Krásné katastrofě, tak se nikdo nezměnil, ale myslím, že jsem tu někoho poznala trochu lépe.

Co se týká Abby, tak tu opravdu můžu napsat jen to, co jsem už napsala u Krásné katastrofy. Působí jako taková křehká dívka, která je nepoznamenána obyčejným životem. Jenže to je jen pocit, Abby je jiná, než se na první pohled zdá. Rozhodně je bojovná a nevzdává se… většinou. Nedokáže si přiznat, jak se věci skutečně mají a dělá unáhlené závěry, které ji přivádějí do problémů.

Travise jsem tu poznala mnohem lépe. Pořád si stojím za tím, že je nedokonalý a to ho činí dokonalým. Že je to horká hlava a jedná v afektu. Ale právě tady, se všechno to jeho chování vysvětluje, vyjasňuje se, kde má kořeny a ukazuje se, že to všechno pramenilo z bezmoci. A to právě odkrývá jeho citlivou stránku a já ho miluji ještě víc.

Shepley tady působí mnohem víc sympaticky než v Krásné katastrofě. Nejspíš to je tím, že tady je hlavně ve společnosti Travise, takže ho můžeme poznat, když není s Amerikou a pořád se nestrachuje. Je takový pohodový a sympatický.

America se tady skoro nevyskytuje. Ale když už ano, tak se opět chová trochu jako hysterka a přehnaně reaguje. I když… v jednom případě se jí ani nedivím.

Za to Parkera jsem tu poznala naprosto dokonale. Sice se tu skoro nevyskytoval, ale zjistila jsem, co si o něm myslela Travis a to stačilo, abych poznala, kdo to ve skutečnosti je. A můžu tedy s klidným svědomím říct, že Parker je nesympatický, necharakterní a necitelný a je to hráč. Takže čím dál od něj, tím lépe.

Překvapilo mě akorát prodloužení příběhu. Příběh nebyl utnout ve stejnou chvíli jako v prvním dílu, ale pokračoval a vlastně se definitivně ukončil, bez možnosti nějaké představivosti, což mě zklamalo. Nemám ráda neukončené příběhy, ale také nemám ráda příběhy, které jsou ukončené až moc.

Vlastně celkově mě druhý díl zklamal. Tedy bylo fajn dozvědět se, jak celý příběh vypadal z Travisova pohledu, ale nebylo tu ono. Chybělo tu spoustu scén, které jsem si v prvním díle zamilovala, protože Travis je jen tak přehlédnul, sice tu bylo pár zajímavých scén, které nebyly v prvním díle, ale i tak.

Opravdu je to zajímavé, ale na rozdíl od prvního dílu se mi kniha do srdce nezapíše. Sice je to stejný příběh, ale líbil se mi méně. Vím, že to nedává smysl, ale taková je pravda.

K prvnímu dílu se budu určitě ráda a často vracet. O tom, že bych se vrátila k druhému pochybuji. Opravdu to není špatné, ale kazí mi to dojem z Krásné katastrofy.