Název: Učiněná katastrofa
Původní název: Walking Disaster
Spisovatel: Jamie McGuire
Žánr: Román
Počet stran: 400
Nakladatelství: Fortuna Libri

Už
jsem věděla, že se technicky vzato nejedná o druhý díl, ale o první díl
z pohledu Travise. I tak jsem se těšila, jednak na to, že všechno
uvidím i z jiného úhlu pohledu, že se mi vyplní prázdná místa, kde
Travis nebyl s Abby a pak jsem si čtení prvního dílu opravdu užila a
díky tomuto jsem ten příběh mohla prožít znovu.
Nejsem
si jistá, jestli má cenu říkat děj. Pokud jste četly recenzi na Krásnou
katastrofu, děj nejspíš budete znát, ale pro případ, že někdo ne, tak
pár základních informací. Abby je taková ta typická nevinná dívka a
Travis padouch. Osud jim zkříží cesty a oni sami si pod nohy hází
klacky. Jak to všechno dopadne, nejspíš tušíte.
Tentokrát
byl příběh vyprávění z Travisova pohledu a já jsem se do něj nemohla
začíst. Nevím proč. Byl to stejný příběh, stejná spisovatelka, ale
prostě to nebylo ono. Nebylo to tak, že bych u toho usínala a říkala si,
kdy už to budu mít konečně dočtené, ale nečetlo se mi to tak plynule a
netrnula jsem zvědavostí, každou chvíli, kdy jsem knihu nečetla.
Vzhledem
k tomu, že je to stejný příběh jako v Krásné katastrofě, tak se nikdo
nezměnil, ale myslím, že jsem tu někoho poznala trochu lépe.

Travise
jsem tu poznala mnohem lépe. Pořád si stojím za tím, že je nedokonalý a
to ho činí dokonalým. Že je to horká hlava a jedná v afektu. Ale právě
tady, se všechno to jeho chování vysvětluje, vyjasňuje se, kde má kořeny
a ukazuje se, že to všechno pramenilo z bezmoci. A to právě odkrývá
jeho citlivou stránku a já ho miluji ještě víc.
Shepley
tady působí mnohem víc sympaticky než v Krásné katastrofě. Nejspíš to
je tím, že tady je hlavně ve společnosti Travise, takže ho můžeme
poznat, když není s Amerikou a pořád se nestrachuje. Je takový pohodový a sympatický.
America
se tady skoro nevyskytuje. Ale když už ano, tak se opět chová trochu
jako hysterka a přehnaně reaguje. I když… v jednom případě se jí ani
nedivím.
Za to Parkera
jsem tu poznala naprosto dokonale. Sice se tu skoro nevyskytoval, ale
zjistila jsem, co si o něm myslela Travis a to stačilo, abych poznala,
kdo to ve skutečnosti je. A můžu tedy s klidným svědomím říct, že Parker
je nesympatický, necharakterní a necitelný a je to hráč. Takže čím dál
od něj, tím lépe.
Překvapilo
mě akorát prodloužení příběhu. Příběh nebyl utnout ve stejnou chvíli
jako v prvním dílu, ale pokračoval a vlastně se definitivně ukončil, bez
možnosti nějaké představivosti, což mě zklamalo. Nemám ráda neukončené
příběhy, ale také nemám ráda příběhy, které jsou ukončené až moc.

Opravdu
je to zajímavé, ale na rozdíl od prvního dílu se mi kniha do srdce
nezapíše. Sice je to stejný příběh, ale líbil se mi méně. Vím, že to
nedává smysl, ale taková je pravda.
K
prvnímu dílu se budu určitě ráda a často vracet. O tom, že bych se
vrátila k druhému pochybuji. Opravdu to není špatné, ale kazí mi to
dojem z Krásné katastrofy.
0 komentářů:
Okomentovat
Děkuji za krásný komentář :)