16. 12. 2022

Život v neexistenci

Eliasovi je život naprosto ukradený. Je mu jedno, co bude zítra, za týden nebo za deset let. Záleží mu jen na tom, co je teď. Nehledí na následky a nemá žádné zábrany. Rve se, pije a fetuje. Vypadá to, že není nic a nikdo, na čem by mu záleželo.

Oproti němu je Kenneth typickou ukázkou hodného kluka, který má všechno v životě srovnané a ví, kam jeho život spěje. Nebo to tak alespoň bylo předtím, než potkal Eliase. Všichni ho před ním varovali, ale on se prostě nedokázal držet dál.

Je jen otázkou, zda se navzájem zničí nebo zachrání.

Kniha klasickým způsobem vypráví příběh dvou kluků, ale zároveň je každá kapitola ukončena dopisem, což je za mě krásný detail, který příběhu, i když se to nezdá, dodává úplně jinou hloubku a vyznění. A co se týká čtivosti, tak ta neexistenci rozhodne nechybí. Knihu jsem odkládala jen proto, že mě volaly povinnosti, jinak bych ji přečetla na jeden zátah.

Neexistence si nebere servítky. Všechno je zde přesně takové, jaké to je. Nečekejte žádnou korektnost ani uhlazenost, kvůli tomu, aby se náhodou někdo neurazil. Tohle je opravdu drsný, surový a temný příběh, který je ale zároveň propojen s romantikou a filozofováním. Což je na první pohled kombinace, která k sobě nejde, jenže ona se k sobě hodí naprosto perfektně, čehož je tahle kniha důkazem.

Moc se mi líbí celý nápad i zpracování příběhu. Za mě je to opravdu silný a emocionální příběh, který člověka nenechá chvíli v klidu a neustále ho překvapuje. Je skvěle promyšlený a v podstatě jsem nečekala nic z toho, co se v něm stalo. Autorky zkrátka umí překvapit.

Jejich mistrovským dílem je konec. Ten je za mě naprosto perfektní, úžasně se ke knize hodí, ale zároveň mě neskutečně štve a nejde mi hlavy. Konec byl prostě… nevím, jaké slovo bych pro to použila v češtině, ale myslím, že mindblow to perfektně vystihuje. Ostatně tohle slovo vystihuje celou knihu.

Elias a Kenneth jsou prostě úžasní. Chci samozřejmě říct, že jsou úžasně vykreslení. Autorky je předvedly v jejich nejhorším i nejlepším světle a především perfektně vystihly jejich vývoj a sledovat, jak se vzájemně ovlivňují a mění, to byla prostě poezie.

Jediné, co mi v knize chybělo, byl důkladnější popis rodin a přátel klukům. Autorky je popsaly a popsaly je skvěle, takže hlavní povahové rysy, kvůli kterým k nim kluci chovali dané pocity, byly jasné, ale nechápala jsem jejich motivaci, proč byli takoví, jací byli. A vím, že pro neexistenci nebylo zrovna tohle primární, ale i tak bych to uvítala. Příběh je už takhle pecka, ale díky tomu by podle mě byl ještě lepší. A zároveň bych nebyla ze začátku trochu zmatená z Eliasovy rodinné situace, která se pro mě vyjasnila až v průběhu knihy, což mi přišlo trochu pozdě. Ale možná to byl záměr, to nedokážu odhadnout.

Už v anotaci je řečeno: „Romantický, drsný a filozofický příběh, který vám udeří pořádnou facku.“ A myslím, že nemůžu říct nic, co by neexistenci vystihlo lépe, protože přesně takový tenhle příběh je. Je vážně hodně drsný, temný, explicitní a často v něm lítají sprostá slova. Zkrátka nic pro jemné povahy. Ale naopak pro lidi, co se nebojí temnějších příběhů, ale zároveň mají rádi romantické zápletky a nebojí se trochy filozofie, je tenhle příběh naprosto perfektní. Pro mě byl. A rozhodně se k němu v budoucnosti ještě mnohokrát vrátím.

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji autorkám Kláře a Evě Pospíšilovým.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za krásný komentář :)