Makepeace žije spolu
s matkou u své tety a strýce, ale její život není vůbec lehký. Nenarodila
se v manželském svazku, a tak jí i její matkou celé město pohrdá. To však
není to nejhorší s čím se Makepeace potýká. Každou noc se jí zdají
příšerné noční můry, jejichž hlavními představiteli jsou duchové. Ale brzy se
ukáže, že se nejedná jen o noční můry.
Po smrti její matky Makepeace
rychle pochopí, že duchové jsou až příliš skuteční a chtějí se dostat do její
hlavy, aby získali druhou šanci na život. A jednomu se to už dokonce povedlo.
To největší nebezpečí však na
Makepeace číhá na panství rodiny jejího otce. Nejde jen o blížící se válku, ale
i o podivné chování, podivný pohled, těch nejstarších členů rodiny. Makepeace
brzy pozná, že s touhle rodinou je něco v nepořádku a pokud rychle
neuteče, může to pro ni mít příšerné následky. A není nikdo, komu by mohla
věřit… skoro nikdo.
Od Frances Hardinge jsem četla už
její knihu Strom lží, která se mi doopravdy líbila, především pak díky její
originalitě. Proto když jsem si všimla, že od ní u nás vychází další kniha,
musela jsem o ní zjistit víc a poté, co jsem viděla její nádhernou obálku a
přečetla anotaci, která nezněla o nic méně originálně než její předchozí kniha,
měla jsem jasno.
Kůže plná stínů je napsaná
v er-formě, ale i přesto jsou v knize emoce a myšlenky hlavní hrdinky
perfektně vykresleny, což je podle mě zásadní pro vznik kvalitní knihy. Jinak
ale ke stylu psaní nemůžu nic moc říct. Není na něm nic negativního ani
pozitivního, je prostě normální bez jakýkoliv výchylek. Kniha se čte dobře, ale
přijde mi, že na rozdíl od jiných nedokáže čtenáře plně pohltit, a to právě
kvůli dost obyčejnému stylu psaní.
Kniha se dělí na sedm částí,
přičemž první část se skoro sto stranami je asi nejdelší a řekla bych, že i
nejnudnější. Jednalo se o takový ten typický začátek, kde se musela vysvětlovat
hromada věcí a skoro nic se nedělo. I když i tady se samozřejmě stalo několik
významných událostí. Ale téhle části prostě chyběla akce a byla docela
nezáživná.
Naštěstí to byl opravdu jen
začátek. I když v tomto případě měl ten začátek sto stran, což je čtvrtina
knihy, a to není zas až tak úplně ideální. Pak už se příběh doopravdy rozjel.
Začalo se tam dít mnoho věcí a celé to bylo mnohem akčnější, a především
napínavější, a zbytek knihy jsem si tak doopravdy užila.
Obzvlášť musím vyzdvihnout závěr
knihy. Stejně jako u Stromu lží i tento příběh autorka ukončila tak, že všechno
bylo vyřešeno, ale zároveň tomu autorka nechala takový polootevřený konec. Jako
kdyby tím chtěla naznačit, že se jedná o konec jedné části příběhů, ale ne
celku. Jako kdyby chtěla říct, že příběh pokračuje, stejně jako život.
Jak jsem už zmiňovala, autorce se
skvěle povedlo do příběhu zakomponovat povahu, myšlenky i pocity hlavní
postavy, Makepeace. Neměla jsem tedy nejmenší problém se do jejího životního
příběhu vžít.
Avšak docela mě mrzí, že autorka
nevyužila toho, že Kůži plnou stínů napsala v er-formě a nerozepsala
trochu i pocity ostatních postav. Tedy byly tam vyobrazené jejich emoce a
povahové rysy, kterých si všimla Makepeace, ale přišlo mi to málo.
I přes nudný začátek můžu říct,
že kniha splnila má očekávání. Příběh, který Frances Hardinge sepsala je vážně
zajímavý a dle mého názoru i neokoukaný. Sice má pár mušek, ale klady rozhodně
převažují.
Už po druhé mi Frances Hardinge
dokázala, že její nápady jsou doopravdy osvěžující a její knihy stojí za to
číst. Kůže plná stínů je vážně skvělá a já už se nemůžu dočkat jejích dalších
knih.
Za poskytnutí knihy vydané v edici Omega děkuji nakladatelství a knihkupectví Knihy Dobrovský.
Knihu Kůže plná stínů můžete zakoupit ZDE.
Musím se přiznat, že o knize slyším poprvé, ale vypadá hodně zajímavě! Navíc ta obálka!
OdpovědětVymazatGabux