Kavárna malých zázraků

Nelly nevěří, že by pohlední muži mohli být schopni vztahu. Možná také proto se zamilovala do staršího kulhajícího profesora, u kterého pracuje a se kterým má společný zájem o vědu. Ale už je to několik let a stále mu o svých citech neřekla. Čeká totiž na znamení. Bohužel se ukáže, že občas se dlouhé čekání na něco, co pravděpodobně nepřijde, nemusí vyplatit. 

Nelly má najednou pocit, jako kdyby ztratila půdu pod nohama. Všechno, co do teď považovala za jisté, se jí rozplynulo před očima. A tak se po té, co najde v jedné z knih své babičky záhadnou pohlednici, vydává do Benátek po jejích stopách, aby zapomněla na nešťastnou lásku a odhalila záhadu, jež obklopuje její babičku. Narazí tam však také na šarmantního mladíka, který se jí neustále plete do cesty.

Kavárna malých zázraků mě okamžitě zaujala jak svým názvem, tak obálkou. Vypadalo to na krásnou oddechovou romantiku a anotace mě v tomto tvrzení jen utvrdila. A já nedokázala knižnímu vábení už déle odolávat.

Přesto, že je kniha o Nelly a jejím příběhu, může čtenář, díky tomu, že je psaná v er-formě, nahlédnout i do mysli ostatních postav. Což je na jednou stranu skvělé. Vždycky jsem ráda, když se dozvídám něco víc i o ostatních lidech, kteří v příběhu vystupují. Jenže u této knihy mi chvilkami přišlo, jako kdyby kvůli tomu odhalovala čtenáři dvakrát jednu a tu samou věc, což byl tak trochu rušivý element, ale zase to nebyla nijak velká překážka ve čtení.

Je tu však ještě jedna věc, která mě iritovala celou dobu. Na konci některých kapitol byla taková „předzvěst budoucnost“. Žádné velké spoilery, autor jen naznačil, že se v další kapitole stane něco závažného. A kromě toho, že mi přijde zbytečné o tom mluvit jen několik stránek předtím, než se to skutečně stane, tak mi to trochu kazí dojem z knihy. Jsem ráda, když se můžu do příběhu začíst, splynout s ním, ale díky tomuto jsem měla pocit, jako kdyby nade mnou celou dobu stála osoba, která ví víc než já. A i když jsem se s tím nakonec smířila, tak to můj zážitek ze čtení bohužel trošku pokazilo.

Ale i přes tento malý zádrhel se mi kniha četla dobře, vlastně víc než dobře. Děj hladce plynul, všechno bylo dobře vysvětleno a neobjevovaly se zde žádné nestravitelné popisy. Je to napsáno takovým lehkým, osvěžujícím, stylem psaní. 

Romantických příběhů už jsem přečetla hodně a většina z nich jde podle stejného scénáře. A stejně tak to bylo i tady. Hlavní dějový spád byl předvídatelný. Vlastně konec této knihy se dal odvodit už jen z pouhé anotace. Ale s tím jsem počítala od začátku. Občas je fajn přečíst si knihu, u které víte, že se dočkáte šťastného konce.

Vždycky jsou tu však vedlejší dějové linie, které od sebe tyto romány odlišují. Z velké části tak rozhodují o tom, jestli je kniha něčím výjimečná nebo by se dala mrknutím oka nahradit nějakou jinou. 

Kavárna malých zázraků mi svým příběhem jasně řekla, že se zaměnit nedá. Sice tu jde především o romantický příběh, ale autor ho okořenil nádherným prostředím Paříže a Benátek, znameními, náhodami a především jednou zajímavou záhadou, která celému příběhu dala úplně jiný spád.

I přes několik nedostatků to dobré na knize rozhodně převládá. Kniha vypráví skutečně nádherný romantický příběh, která podle mě stojí za přečtení. Zvlášť, když z knihy můžete přímo cítit atmosféru Paříže a Benátek. Kdybych mohla, nejspíš bych se tam po přečtení Kavárny malých zázraků hned vydala.