Pages

Dvůr mlhy a hněvu

Název: Dvůr mlhy a hněvu
Původní název: A Court of Mist and Fury
Autor: Sarah J. Maas
Žánr: Young Adult
Počet stran: 664
Nakladatelství: CooBoo





Feyre porazila Amaranthu a vrátila se zpět na jarní dvůr se svým milovaným Tamlinem. Jenže tahle události ji změnila. Nejde jen o to, že se z ní stala víla, ale poznamenala ji i psychicky. Každou noc se, stejně jako Tamlin, budí z nočních můr. Ale přes den, jako kdyby se v noci nic nedělo. Feyre pořádá slavnosti, vybírá dekorace a připravuje svoji svatbu. Všechno vypadá přímo pohádkově, ale Feyre to tak nepřipadá. Má pocit, jako by se dusila.

A pak se jednoho dne objeví Rhys, vladař nočního dvora. Vyžaduje, aby Feyre splnila dohodu, kterou s ním uzavřela. Musí strávit týden z každého měsíce na jeho dvoře. A přesto, že po tom nijak netouží ani ona, ani Tamlin, musí svoji dohodu splnit. A i když touží tuto dohodu zrušit a vrátit se k Tamlinovy, začíná zjišťovat, že se na nočním dvoře cítí mnohem svobodněji. Ale bohužel to není jediná věc, kterou jí její pobyt na dvoře prozradí. Zjišťuje, že Amarantha byla jen začátek…

Kdo by nemiloval retelingy? Já je přímo zbožňuji. A především ty na motiv příběhu Krásky a zvířete. Není tedy překvapivé, že jsem si Dvůr trnů a růží přečetla chvíli po tom, co vyšel. Asi není třeba zdůrazňovat, že jsem byla z knihy nadšená. Ostatně recenzi na první díl jsem napsala už dávno.

Na Dvůr mlhy a hněvu jsem se opravdu těšila, ale dlouhou dobu jsem se k ní nemohla dostat. Sice moji knihovničku obývala od léta 2017, ale nedokázala jsem ji přečíst. Bála jsem se, že konec nebude tak uzavřený jako u prvního dílu a já se pak zblázním při čekání na třetí díl.

A tak v klidu čekala na to, až přijde její čas. A on přišel. Vydání Dvoru křídel a zmaru se blížilo a já jsem šťastnou náhodou získala třetí díl k recenzi. Ten jsem samozřejmě nemohla přečíst bez toho, abych si přečetla Dvůr mlhy a hněvu. Jenže jsem věděla, že mi víkend na přečtení nebude stačit.

Sice mi na 650 stran většinou stačí dva dny, ale živě jsem si pamatovala, jak jsem prožívala o poznání tenčí první díl. Jak jsem si musela dělat dlouhé přestávky, abych si srovnala myšlenky. Ostatně stejně jsem to měla i s autorčinou sérii Skleněný trůn. Nepochybovala jsem to, že to dopadne stejně. Naštěstí se mi do cesty připletly jarní prázdniny, a tak jsem se bez potíží mohla ztratit ve světě víl.

V momentě, kdy jsem knihu otevřela, mě pohltila. Tohle totiž Sarah J. Maas dělá. Vytvoří takový příběh, ve které se ztratíte během okamžiku. Tak promyšlený a čtivý, že vám přijde reálný a vzbuzuje ve vás spoustu emocí. Jako kdybyste byly součástí příběhu, před kterým nemůžete utéct a ani nechcete. Přesně takhle na mě působí autorčino psaní.

Autorčin příběh je bezchybný. Vím, že bych tohle slovo neměla používat, protože nic není bezchybné, nic není dokonalé. Všechno má nějaký mušku. A u Dvora trnů a růží bych rozhodně nějakou našla, ale tady ne. Pro mě je tedy tento příběh perfektní.

Všechny události do sebe krásně zapadají. Popravdě jsem občas kroutila hlavou nad tím, jak se to autorce podařilo, tak skvěle vymyslet. Jak si dokázala v prvním dílu připravit půdu na to, co se stane v druhým. Byla jsem jednoduše unesená.

Možná, že je důvodem toho, proč je druhý díl tak skvělý částečně taky to, že už vlastně není retelingem. Autorka se neřídila podle příběhu Krásky a zvířete, ale vršila jeden skvělý nápad za druhým a vzniklo něco úžasného. Něco mnohem lepšího než jen obyčejný reteling.

Jednoduše nemůžu Dvoru mlhy a hněvu něco vytknout. Je to úžasná kniha. Šíleně emotivní knížka, která mě dostala. Po jejím dočtení jsem byla naprosto mimo. Nevěřila jsem, že už je konec. Chtěla jsem další díl a zároveň nechtěla, protože jsem neměla nejmenší tušení, jestli bych dokázala zvládnout další vlnu emocí, kterou ve mně autorčiny příběhy vyvolávají.

Vím, že to zní jako snůška nesmyslů, ale tahle kniha na mě má opravdu takový vliv. Skutečně jsem netušila, co se sebou. Bylo to, jako kdybych najednou byla vytržena ze světa, který jsem znala odjakživa, který jsem milovala.

Už je to chvíle, co jsem knihu přečetla, a tak tyto pocity trochu ustaly, ale nepochybuji, že se zase vrátí při čtení třetího dílu. Který jak doufám budu mít k dispozici na velikonoční prázdniny, abych se opět mohla ponořit do světa víl a zapomenout na své okolí.

Jen doufám, že konec Dvora křídel a zmaru bude trochu víc ukončenější a já se zdravým rozumem zvládnu čekat další rok na čtvrtý díl. Tedy doufám, že to bude trvat maximální rok. Momentálně jsem totiž ráda, že jsem s přečtením Dvora mlhy a hněvu skutečně počkala až do teď. Jinak bych asi odpočítávala minuty do vydání třetího dílu.


2 komentáře:

  1. Moc pěkná recenze :) Já ho také ještě nečetla, ale teď to chci rychle napravit, když vychází třetí díl :)

    OdpovědětVymazat
  2. Krásné, já se přiznám, že mám knihu v knihovně od vydání a ještě jsem si ji nepřečetla, avšak chystám se na ni po dočtení současné. A velmi se na ni těším.
    Velmi hezká recenze.

    OdpovědětVymazat

Děkuji za krásný komentář :)