Fangirl

Název: Fangirl
Původní název: Fangirl
Spisovatel: Rainbow Rowell
Žánr: Román
Počet stran: 456
Nakladatelství: Yoli

Jednoduchá obálka v pistáciové barvě s několika kreslenými postavičkami a pěkným fontem. Nic víc tahle kniha nepotřebuje. Tahle obálka ji přesně vystihuje a dokonalejší by snad být nemohla. Není ani příliš prázdná ani příliš plná. Dokonce mi tu nevadí ani nápisy, které by mi normálně šíleně lezly na nervy. Je to prostě dokonalá volba pro Fangirl.

Tohle je kniha od Yoli a plán tohoto nakladatelství sleduji opravdu bedlivě. Ale zrovna Fangirl by mohlo vydat naprosto neznámé nakladatelství a já bych si jí stejně všimla. Téhle knihy byl už od začátku plný internet a já se tomu naprosto nedivím. Není tak moc knih, která by psala o lidech, kteří píší fanfikce. Počakt, vlastně kromě Fangirl není žádná.

Přesto že jsem se na tuhle knihu šíleně těšila, nebyla jsem si úplně jistá, jestli se mi bude líbit. Jednak z toho důvodu, že jsem od Rainbow Rowell zkoušela číst Eleanor & Park a vzdala sem to asi po padesáti stranách, což se většinou nestává. Pak jsem si nebyla jistá, jestli spisovatelka, která podle internetu nikdy fanfikce nepsala, dokáže vyjádřit pocit při jejich psaní. Byla to prostě sázka do loterie. Mohlo mě to zklamat, mohlo mě to nadchnout. Ale i s touhle velkou neznámou jsem si to musela přečíst.

Cath miluje psaní fanfikcí o Simonu Snowovi. Ale je uzavřená. Nejradši by strávila celý den v posteli psaním o Simonovi a Bazovi. Ale teď jde na spolu se svým dvojčetem Wren na vysokou. Wren je úplně jiná než Cath. Těší se na nové zkušenosti a nové přátele. Cath by nejradši utekla zpátky domů, všechno ji děsí. Navíc má i starost o svého otce. Jenže je jedna věc, kvůli které přeci jen stojí za to zůstat. Kvůli kurzu tvůrčího psaní, který vede skutečná spisovatelka.

I přesto, že se snaží vyhýbat všem kromě své sestry, nedaří se jí to. Zatím co se jí Wren vzdaluje se Cath nerada poznává  se svou spolubydlící Reagan a jejím stálým otravným návštěvníkem Levim. Ale nejsou to jen ony. Na kurzu tvůrčího psaní poznává Nicka, který je dopsaný skoro stejný blázen jako ona. Má pocit, že jí konečně aspoň někdo trochu rozumí. Ale i tak je nejradši ve společnosti Simona a Baze je to bezpečné.

Kniha je rozdělena na dvě velké části, zimní a letní semestr. Celá je potom rozdělena na kapitoly, které jsou občas kratší, občas delší. V některých knihách mi hodně vadí dlouhé kapitoly, protože mám pak pocit, že je kniha nekonečná, ale tady to tak nebylo. Mohla jsem začít sebedelší kapitolu a stejně jsem se po přečtení posledního řádku divila, že už je konec.

Na konci každé kapitoly je stránka, kde je útržek z nějaké knihy o Simonu Snowovi nebo přímo z její fanfikce na Simona Snowa. To je detail, který se mi tu hodně líbil. Že o tom v knize nebylo jen mluveno, ale že tu byl i přímo důkaz, že nějaká ta práce existuje. Cathiny povídky byly samozřejmě i v některých kapitolách, ale těch bylo jen pár. Určitě by se nic vážného nestaly, kdyby na konci každé kapitoly nebyly, ale byla by to škoda. Fangirl by byla trochu méně reálná.

Cath je uzavřená ve svém světě. Miluje psaní, ale řekla bych, že mnohem více miluje svět o kterém píše. Je nesmělá a ze všeho má strach, i z věcí, které jsou pro jiné naprosto normální. Byla by nejradši, kdyby jí všichni dali pokoj a ona mohla zůstat zavřená ve svém pokoji s wordem a internetem.

Už když jsem tu knihu četla, měla jsem pocit, že se dívám do zrcadla. Možná do trochu zkresleného zrcadla, ale pořád zrvadla. Cath je… prostě jsem si podobné a to víc než bych chtěla. I když občas reagovala tak přehnaně, že jsem ji měla chuť profackovat, aby se vzpamatovala. Ne, že bych někdy neměla chuť profackovat sama sebe. Ale prostě ta podobnost mě docela zaskočila.

Wren je dost zvláštní osoba. Někde v nitru je stejná jako Kath, ale na venek se chová vážně úděsně. Podle mě se snaží dokázat, že si dokáže užívat života, užívat reality. Ale končím to katastrofálně. S desítkami panáky, naprosto vymytým mozkem a kamarádkami s nulovým rozumem. V nitru je dobrá a laskavá, ale chová se jako nána. Malicherně, pitomě a hnusně.

Reagan je nezávislá, prudká a možná i trochu hrubá, ale má to v hlavě v pořádku. I když se s někým nechce bavit, nechová se hnusně. Pod tou skořápkou drsňačky, která hodně lidí vyděší je naprosto normální. I když tady bychom mohly spekulovat o tom, co znamená normální. Je prostě milá, nápomocná a starostlivá.

Levi se snad ani nedokáže neusmívat. Je pořád vtipný, se všemi dokáže vyjít. Je okouzlující a šarmantní. Má nějaké své mouchy jako každý člověk, ale ty mu popravdě jen přidávají na charismu. Je prostě úžasný. Docela by mě zajímalo, jestli bych našla někoho takového mimo tuhle knihu.

Nicka jsem neměla zrovna ráda. Od začátku mi přišel nesympatický.  On možná nejdřív působí jako fajn kluk, ale když se ho pokusíte blíž poznat, asi narazíte. Není to zrovna někdo, koho byste chtěly znát. I když není ničím nebezpečný… ne v pravém slova smyslu.

Fangirl má ocenění New York Times Bestseller a podle mě si ho rozhodně zaslouží. Tahle kniha je populární, protože nevypráví jen Cathin příběh, vypráví příběh mnoha lidí, včetně mého, jen se specifickými úpravami. To je podle mě hlavní důvod, proč tu knihu všichni milují, kvůli příběhu, který je příběhem tisíců lidí.

Už na začátku jsem zmínila, že první knihu od Rainbow Rowell, Eleanor a Park, která vyšla v česku jsem přečíst nedokázala. Nelíbil se mi děj ani styl psaní. Ale Fangirl je úplně jiná, milionkrát lepší. A na rozdíl o Eleanor & Parka vím naprosto jistě, že se k ní někdy vrátím, vlastně bych si ji nejradši přečetla znovu hned teď. 

Jediné co mě mrzí je to, že Cathin příběh už nepokračuje. Chtělo by to pokračování, minimálně ještě jedno. Přeci jen to bylo neukončené. Tedy vlastně to bylo ukončené, všechno důležité bylo vyřčeno, jenže ne všechno, co je důležité pro mě. Opravdu by druhý díl nezaškodil. Vážnš doufám, že o tom autorka aspoň uvažuje, protože já chci, vlastně potřebuji druhý díl.