Povolání žebrák

Název: Povolání žebrák
Původní název: Je Tape La Manche
Spisovatel: Jean-Marie Roughl, Jean-Marie Debré
Žánr: Biografie
Počet stran: 136
Nakladatelství: Omega

Na první pohled obálka moc neoslní, ale skvěle se hodí k příběhu. Pozadí je tmavé a vypadá tak trochu jako kamenná zeď.  Název knihy spolu se jmény autorů jsou uvedeny červeným a černým písmem na lepenkových krabicích. Dohromady to nevypadá vůbec špatně a sálá z toho atmosféra ulice.

Původně jsem vůbec neměla v plánu knihu číst, vlastně jsem ani netušila o její existenci. Ale když máte mezi kamarády plno knihomolů, dřív nebo později o každém titulu padne aspoň pár slov. Sice jsem nedostala na knihu Povolání žebrák žádné doporučení, ale jak jsme se s kamarádkou bavily, tak mě začala lákat čím dál tím víc.

Povolání žebrák není příběh z pera žádného spisovatele, který se jen domnívá, jak to může na ulici vypadat či se sem tam někoho poptá. Je to životopis napsaný skutečným člověkem, který během svého života skončil na ulici. Jean-Marie Roughol vypráví svůj příběh od raného dětství až po setkání s Jean-Marie Debrém, který mu dal tuto příležitost.

Na začátku a na konci knihy je pár slov od Jeana-Marie Debrého. Kromě tohoto všechno vypráví Jean-Marie Roughol, muž který příběh v knize skutečně prožil. A přesto, že je příběh od něj stylisticky upravený, slova a zážitky jsou jeho a je opravdu skvělé, že to vypráví on sám, místo toho, aby své životní zkušenosti někomu přeříkal a nechal ho to jen napsat. Takhle je jisté, že vše důležité je v knize vyřčeno.

Ze začátku se mi kniha četla skvěle, všechno šlo popořadě, takže nebylo moc těžké se v knize zorientovat. Ale ke konci už to tak skvělé nebylo. Trošku jsem se v příběhu ztrácela, jelikož autor přeskakoval z pozdější minulosti do dřívější a to mě dost mátlo. Vždycky chvilku trvalo, než jsem si ujasnila, v jakém období jeho života jsem se ocitla. Až na tohle to však bylo opravdu chytlavé a zajímavé čtení. Sice jsem se trochu obávala, že to bude popsáno dost nudně, jelikož tak často skutečné příběhy, zvlášť když jsou to svým způsobem životopisy, popsané bývají, ale Povolání žebrák naštěstí nebyl tento případ.

Ve skutečném životě, zvlášť když člověk žije většinu života na ulici, kde se obyvatelstvo dost střídá, člověk pozná opravdu hodně lidí. Někteří se jen tak mihnou životem, jiní zůstanou déle. Spoustu zajímavých lidí za svůj život potkal i Jean-Marie Roughol a přesto, že je kniha tenká, nám o všech důležitých lidech řekl. Bohužel jich bylo opravdu a jejich jména byla samozřejmě francouzská, takže se mi všichni pletou dohromady. Můžu však říct, že to byly zajímavé osoby.

Sám Jean- Marie Roughl mě dost překvapil. I když byl párkrát za svůj život zoufalí, většinou bral svůj život dobře. Netrápil se, nelitoval se, prostě žil. Vlastně jsem z knihy získala dojem, že mu život žebráka zas až tolik nevadí. Je to opravdu zajímavý člověk, který toho ze své osobnosti odhalil opravdu hodně, ale jistě je v něm mnohem víc, než sám říká.

Roughlův příběh se odehrává v jeho rodné zemi, ve Francii. Převážně v prostředí ulic nebo levných hotýlků, i když nejen do těchto míst ho osud zavál.

Nevím, jestli už někdo vydal podobný příběh. Popravdě o tom dost pochybuji, jelikož žebráky mnoho lidí ignoruje. Ale i kdyby už nějaký byl, nebo nějaký bude v budoucnu, tento příběh bude navždy jedinečný, jelikož je to příběh jednoho života.

Roughlův životní příběh lidem přibližuje život na ulici. Přesto, že je život na ulici jistě těžký a určitě by ho ani Roughl sám nikomu nepřál, vždycky se s tím dokáže poprat tak, jako kdyby o nic tak důležitého nešlo, jako kdyby to byl prostě jen životní styl. Právě to na něm obdivuji, tu lehkost s jakou to přímá. Je to obdivuhodný příběh, který by si měl každý přečíst, aby pochopil, že ne všichni mají takové štěstí jako my a přesto jsou šťastnější. Jak říká Jean-Marie Debré, člověk nemusí být celebrita, aby měl světu co říct. A já s ním naprosto souhlasím, pan Roughl má co říct.

Za poskytnutí knihy Povolání žebrák děkuji nakladatelství Omega.

Knihu lze zakoupit také v e-shopu Knihy Dobrovský.