Dcera

Název: Dcera
Původní název: The Heir
Autor: Kiera Cass
Žánr: Young Adult
Počet stran: 356
Nakladatelství: CooBoo

Obálky knih od Kiery Cass jednoduše miluji. Na všech jsou opravdu nádherné šaty a jinak tomu není ani u Dcery. Ve středu obálky je Eadlyn s opravdu nádhernými šaty. Vlastně mi přijdou lepší, než ty na obálkách Selekce, Elity a První. Nejsou tolik nařasené. Další věcí, která se nezměnila, jsou zrcadla v pozadí. A vlastně se mi líbí obálka i celkově, jelikož je laděná do tmavě modré a já tmavě modrou miluji.

Přesto, že Selekce by mohla být napsána mnohem lépe, tuto sérii miluji. Autorka má úžasný styl psaní a každý díl Selekce je příjemný a oddechový. Proto jsem jako většina neodolala a rozhodla si přečíst pokračování této série, Dceru.

Předpokládala jsem, že kniha bude podobná předchozím dílům. Stejný styl psaní, jednoduchý příběh a nádherné šaty. Samozřejmě s tím, že už se to nebude točit kolem Americy, která mi v předchozích dílech lezla na nervy. A abych byla upřímná, 35 kluků, kteří se „rvou“ o princeznino srdce zní mnohem lépe než 35 dívek, které se snaží udělat na prince dojem.

Právě o tohle jde totiž v nové selekci. Dcera Maxona a Americy, princezna Eadlyn, přistupuje na konání selekce, aby svým rodičům trošku ulehčila život. Ale představa 35 kluků v jejím domově se jí vůbec nezamlouvá. Natož manželství s jedním z nich. A tak se Eadlyn rozhodně, že jednoho po druhém odstraší tak, že sami ze selekce nakonec odejdou. Jenže její plán se dost zkomplikuje…

Až na nové postavy a nový příběh se v podstatě nic nezměnilo. Autorčin styl psaní je pořád čtivý, o čemž svědčí i to, že mě kniha naprosto pohltila. K tomu, abych ji odložila jen na pár hodin, jsem se musela prakticky přemlouvat. Kiera Cass prostě umí čtenáři příběh podat.

Styl psaní je jedna věc a příběh druhá. Přesto, že se mi Dcera líbí, tak příběh rozhodně není perfektní. Stejně jako v předchozích dílech jsou v ní menší mušky, ale vlastně bych řekla, že je příběh lepší. Tím, že to nevypráví soutěžící v selekci, není zas až tak nepředvídatelný, ale především tu není žádný milostný trojúhelník.

Jedna věc se ale bohužel nezměnila a to nesnesitelnost postav. Doufala jsem, že s novou selekcí přijdou snesitelnější postavy, ale u některých o tom dost pochybuji.

Eadlyn rozhodně není po matce, to ale neznamená, že nemá špatné vlastnosti, které si zcela evidentně odporují s jejími dobrými vlastnostmi. Dalo by se říct, že je sobecká. Chce, aby si mohla žít svůj život bez ohledu na to co způsobí království, ale na druhou stranu se o jeho osud jako budoucí panovnice zajímá docela dost. Další věc, která mě na ni šíleně irituje je to, že v jedné vteřině někoho nenávidí a v druhé ho prosí, aby ji líbal. Musím však přiznat, že má odvahu, ráznost a tvrdohlavost, která se bude budoucí královně rozhodně hodit.

Kile žije s královskou rodinou pod jednou střechou už od svého narození. Ale jediné co chce je zmizet a žít svůj život. Přesto mi přijde, že svou nechuť být v paláci nedává nijak extra najevo. Většinou je chytrý, šarmantní a hledí si svých zájmů. Vlastně jako na jedné z mála postav na něm neshledávám nic otravného, ale docela by mě zajímalo, co se odehrává v jeho hlavě. Možná bych to pak viděla jinak.

Henri je naprosto úžasný kuchař, ale to je bohužel všechno, co o něm vím. Nemluví stejnou řečí jako Eadlyn a tak je jejich komunikace přes překladatele dost komplikovaná. Člověk nemá možnost poznat, jaký ve skutečnosti je, když jeho myšlenky musí tlumočit někdo jiný. Na první pohled však působí mile a nevtíravě.

Jako ve všech předchozích dílech se příběh odehrává v paláci, ale tentokrát je zde naprostá pohoda. Mezi 35 dívkami a 35 chlapci je jednoduše rozdíl. S kluky je v paláci klid. Nikdo si netrhá šaty ani neláme nehty, naopak tam vládně příjemná atmosféra. Tu bohužel trochu narušují nepokoje v království, ale nic nemůže být ideální.

Ať uvažuji, jak uvažuji, nedokážu přijít k jinému závěru než k tomu, že je Dcera lepší než Selekce, Elita i První. Jsou to krásné knihy, které by se daly ještě vylepšit. Ostatně prostor po zlepšení je i u Dcery. Ale příběh je tu trošku komplikovanější, zamotanější a na rozdíl od Selekce mi nebylo od první řádky jasné, s kým hlavní hrdinka skončí. I když samozřejmě mám vytipované čtyři kluky, které by s ní mohli skončit.

Podle mě je tedy Dcera zatím z celé série nejlepší a rozhodně se k ní, stejně jako k celé sérii, hodlám v budoucnu vrátit. Je to totiž opravdu příjemné čtení, ve kterém se mísí originální nápady s neoriginálními a třeba zrovna na léto je to opravdu skvělé. I když Dcera se bude číst dobře v jakémkoliv ročním období.

Upřímně bych si ji přečetla nejradši hned znovu, jelikož umírám zvědavostí, s kým Eadlyn nakonec skončí. Pravděpodobně by mi to asi vůbec nepomohlo, ale možná bych našla nějaké náznaky, díky kterým bych mohla pravděpodobné kandidáty na Eadlynino srdce zužit. Ale jak se znám, ponořila bych se do příběhu a úplně bych to zapomněla sledovat. Takže mi zbývá jen jediné, počkat si na další díl, který snad bude aspoň tak dobrý, jako Dcera.

Za poskytnutí knihy k recenzi mnohokrát děkuji internetovému knihkupectví Martinus.

Knihu si můžete koupit ZDE.