Scarlet

Název: Scarlet

Původní název:

Spisovatel: Marissa Meyer

Žánr: Fantasy

Počet stran: 456

Nakladatelství: Egmont

Obálka k Cinder byla pěkná, ale trochu podivná. Scarletina se mi líbí mnohem víc. Je to jasný odkaz na Červenou Karkulku. Pozadí je přímo nádherné, temné. A ještě mám pocit, že je zde naznačen úplněk. Jediná výhrada k obálce je asi ta, že mám pocit, jako kdyby se k první nehodila. Jako kdyby to nebylo stejné vydání.

Nebyla jsem si jistá, co čekat. Obvykle nečtu anotace, zvlášť když jde o pokračování jiné knihy. Jediné, co jsem věděla na sto procent, bylo to, že to bude příběh o Karkulce. Ale čekala jsem nebo jsem spíše doufala, že se zde dozvím konec Cindřina příběhu.

Stejně jako u Cinder měla kniha dvojité řádkování, což je opravdu nezvyk, ale ve čtení mi to nijak nepřekáželo. Příběh hladce plynul, takže jsem se čtením neměla problém. Kapitoly byly vyprávění z pohledů různých postav. Hodně jich bylo ze Scarletina nebo Cindřina pohledu. Dále tam byl také pohled Kaie a Levany. Vzácně pohled Thorneo. Každopádně jsem tak získala přehled. Věděla jsem, co se kde děje a na rozdíl od postav jsem si mohla poskládat všechny informace dohromady.

Scarlet se svou babičkou žijí na farmě. Jednoho dne, ale Scarletina babička záhadně zmizí a to odstartuje vlnu událostí. V první řadě se vrátí její otec, který něco hledá. A podle jeho zmateného vyprávění Scarlet přichází na kloub tomu, kdo by o její babičce mohl něco vědět.

Mezitím se Cinder snaží utéct z vězení, přičemž naráží na Thorneo, což její únik značně ulehčí. A Kai je zoufalý, kvůli královně Levaně, která ohrožuje jeho Zem.

Scarlet je ostrá. Co na srdci, to na jazyku. Řekne to, co si myslí a jsou jí ukradené důsledky. Stejně tak, když se jedná o záchranu někoho, koho miluje.

Vlk je uzavřený do sebe. Nese si v srdci plno tajemství a řekla bych, že vnitřně svádí boj sám se sebou. Mezi tím, co je dobré a špatné.

Cinder je zmatená. Neví jak se vyrovnat s faktem, kdo je. Ale snaží se udělat to, co je správné a tím tak ochránit lidi jejímu srdci blízké a vlastně celou svoji Zem.

Thorne je sukničkář. A docela dost otravný. Do všeho se montuje a vždycky musí mít pravdu. Ale svým způsobem je docela roztomilý.

Kai je ustaraný. Snaží se najít nějaké řešení své situace. A pak také přemýšlí o Cinder. O tom co mu zatajovala a o dalších věcech.

V tomto díle se naše hlavní postavy nikde nezdrží moc dlouho. Pořád se přesouvají z jednoho místa na druhé, takže je těžké udělat si o těch místech obrázek. Jedno je ale jisté. Pořád se tam hojně vyskytuje Letumóza, nemoc, která zabíjí.

Docela jsem se divila, když jsem zjistila, že má Scarlet se Cinder něco společného. Ale popravdě mi to mohlo dojít. Jen jsem si myslela, že to budou příběhy, které spolu nesouvisí. Tedy takhle hodně.

Říkám to nerada, ale Scarlet byla a malilinko horší než Cinder. Nebylo to tak, že bych si klepala na hlavu a ptala se, proč tam tenhle díl vlastně je, protože on byl zajímavý, měl tam svoji roli. Jenže když se na to dívám s několikadenním odstupem, vidím, že v tom přeci jen mohlo být o špetku více napětí, akce.

Druhý díl byl fajn, ale nejvíc se těším na třetí díl, Cress. Nemám nic proti Karkulce, ale ta pohádka se mi nijak extra nelíbí. Ale zlatovláska, to je něco jiného. Teď mluvím naprosto z cesty, tak to zkrátím. Přečtete si Cinder, Přečtete si Scarlet. Věřte mi, že to za to stojí.