Název: Hon
Původní název: The Hunt
Spisovatel: Andrew Fukunda
Žánr: Fantasy
Počet stran: 304
Nakladatelství: Fragment
Obálka
je opravdu nádherně zbarvená a kromě toho se mi líbí obrys budov, který
můžeme vidět dole. Ale nelíbí se mi ten obří nápis Hon. Podle mě to tam
nesedí, působí to skoro až nepatřičně. Možná, že kdyby v písmenu H
nebyla postava, docela by to ušlo, ale takhle se mi to vážně dvakrát
nezdá.
Přiznám
se, že jsem původně neměla v plánu knihu číst. Ale pak jsem si
procházela internet a všude byl Hon hrozně vychvalován. Já byla zvědavá,
jestli je ta kniha opravdu tak skvělá jak všichni říkají nebo ne.
Chvíli jsem bojovala se zvědavostí, ale nakonec zvítězila a já se
rozhodla si knihu přečíst.
I
přes všechny kladné názory jsem toho od knihy moc neočekávala. Vlastně
ani nevím proč. Bylo to jen takové tušení nebo instinkt, který mi říkal,
že kdybych tomu podlehla, mohla bych být zklamaná. A tak jsem počítala s
nejhorším, ale doufala v nejlepší.
Proti
stylu psaní nemám nic proti. Bylo to napsáno čtivě a musím říct, že to
byl originální námět. Ale celkově z toho nadšená nejsem. Nesedělo mi tam
docela dost věcí. Možná je to jen mnou, protože jakmile se někde objeví
něco, k čemu není jasné vysvětlení, ptám se. A tady jsem odpovědi
nemohla nalézt.
Gen
je člověk mezi upíry. Snaží se zapadnout, protože ví, že kdyby se jen
na minutku zachoval jako člověk, upíři by ho bez mrknutí oka snědli.
Zatím se mu to docela daří, ale pak se pořádá hon na lidi. Je vylosováno
pár šťastlivců, kteří budou lovci. Mezi nimi je i Gen. A tady nastává
problém. Jak má vypadat jako upír, když nemá nic, co by mu v tom
pomohlo? Jak má přežít bez vody? Jak nevzbudit pozornost?
Gen
je v přetvařování opravdu dobrý, ale občas má vážně pitomé nápady nebo
myšlenky. Neoblíbila jsem si ho, ale ani jsem k němu neměla odpor.
Záři jsem měla docela ráda. Dokázala využít příležitostí, jasně myslet, byla obětavá. Celkově byla mnohem šikovnější než Gen.
Nechtěla
bych v tomhle světě žít. Ani jako člověk, ani jako upír. Pro člověka je
to hrozné místo pro život a co se týká upírů, tak mi ta jejich komunita
přišla taková nepřirozená.
Docela
mě překvapili upíři. Nepodobali se žádným, které bych z knih a filmů
znala. Byl to takový mix různých upířích vlastností. Když o tom tak
přemýšlím, nebýt toho že nemohou na sluneční světlo, pochybovala bych,
že vůbec mají s upíry něco společného.
Co
jsem se tak dívala, tak všichni Hon vychvalují a je to velmi úspěšná a
oblíbená kniha. Ale já si nejsem jistá, komu bych ji doporučila. Možná
těm, kteří už mají dost upírů, kteří si hrají na lidi a rádi by si
přečetly knihu, kde je to opačně.
Já
knihu vlastně nemůžu porovnat s ničím, co by bylo podobné. Je to
opravdu jedinečný příběh. Pokud bych to měla porovnávat se všemi
knížkami o upírech, které jsem kdy četla, tak z nich není ani nejlepší,
ale ani nejhorší, je někde ve středu.
Jak
už jsem tady říkala, našla jsem v knize pár věcí, které mi nedávali
smysl. Nemluvě o tom, že mi některé věci přišli jako opravdu moc velká
náhoda. Ale možná na své otázky najdu odpovědi v dalším díle, který si
určitě přečtu, už kvůli konci, který mi vyrazil dech. Nejen proto, že
byl překvapivý, ale také, že mi opět nedával smysl, ať jsem o něm
přemýšlela z různých úhlu, zdálo se mi to nereálné. Jsem tedy opravdu
zvědavá, jak se to dále vyvine.
Za poskytnutí knihy k recenzi mnohokrát děkuji nakladatelství Fragment.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za krásný komentář :)