Život plný hybridních koček

Phoebe právě ztratila svoji nejlepší kamarádku. Polly se totiž zamilovala a najednou se začala chovat úplně jinak. Phoebe má za to, že láska je příčinou toho, že se člověk chová jako blázen a tak se odmítá zamilovat. Ale když pozná Emmu, brzy zjistí, že i když ví, jak po biologické stránce funguje zamilovanost, tak se tomu zkrátka zabránit nedá a to i přesto, že se doopravdy snaží.

Láska ale není jediný problém, který Phoebe řeší. Snaží se získat zpátky Polly a najít si jiné přátele. Její vztah s matkou by se dal popsat jako složitý, jelikož je neustále pryč a tak má Phoebe blíž ke své kmotře Kate, u které často bydlí, než k ní.  V neposlední řadě si musí najít brigádu a naučit se na blížící zkoušky.

Láska je na prd je kniha, která je psaná neobvyklým způsobem. Skládá se totiž výhradně z deníkových zápisků, které rekapitulují Phoebein život od 1. ledna do 16. července. Tyto deníkové zápisy nemají žádnou ucelenou formu, jak to tak u deníků bývá. Převažuje v nich vypravovací styl, kdy Phoebe píše, co zažila. Občas se jedná o čistý popis a jindy je do toho zakomponovaná i přímá řeč, která je zapsaná podobně, jako v dramatických hrách. Objevují se zde i nějaké informace v bodech a návrh Phoebeina životopisu.

Nejdřív bylo trochu obtížné se do příběhu začíst, ale po několika kapitolách jsem si na tento neobvyklý styl psaní zvykla a už mi ani nepřišlo, že by byla kniha napsána nějakým nezvyklým způsobem. Četla se, i vlivem krátkým kapitol, v podstatě sama.

Ze začátku knížky mi přišlo, že je příběh o ničem. Ale čím víc stránek jsem přečetla, tím víc mi docházelo, že ačkoliv to na první pohled nevypadá, tak má příběh opravdu hloubku a zabývá se hned několika vážnými tématy. Především vztahy mezi rodiči a dětmi, sexuální orientací, zamilovaností, přátelstvím a sexuálním životem teenagerů.

Kniha je plná vtipných situací a mohlo by se zdát, že tato témata zlehčují, ale ony jim naopak přidávají na vážnosti. Bohužel jsem ale v knize našla jednu scénu, která měla být nejspíš vtipná, ale mě přišla naprosto nemístná a nereálná.

V příběhu mě také zarazila, a popravdě i iritovala, jedna věc. V knize se často mluví o kočkách, ale hlavní hrdinka nikdy nemůže říct prostě jen kočka, ale vždycky u toho musí zdůraznit, že se jedná o hybridní kočku. Nepřijde mi reálné, že by při každé možné příležitosti někdo zmiňoval specifikaci rasy kočky, obzvlášť, když i tu konkrétní rasu za celou knihu zmíní jen jednou nebo dvakrát.

Vzhledem k tomu, že je kniha sestavená z deníkových zápisků, je jen logické, že se autorka nepouští do hlubších charakteristik postav. Nejdetailněji je popsána hlavní hrdinka, hlavně co se týká jejích myšlenek a emocí, jelikož je popisuje v deníku. Ostatní postavy jsou ale popsány jen okrajově a to ještě subjektivně, tak jak je vnímá hlavní hrdinka. Ale nic z toho knize neškodí, naopak jí to připadá na autentičnosti.

Knížka je hodně nezvyklá, ale i když jsem s ní ze začátku měla trochu potíže, tak se mi v průběhu čtení opravdu zalíbila. Anotace tvrdí, že je to knížka přesně pro fanoušky Sex Eduacition a já můžu jen souhlasit, že se jedná o knížku, která je seriálu trochu podobná, ale je o dost jemnější. Na české knižní scéně je to ale něco nového a věřím, že si knihu spousta z vás oblíbí.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Yoli.