2. 3. 2021

Prázdné kouty


Morgan v mládí otěhotněla a vdala se za kluka, se kterým chodila. Od té doby žije se svým manželem Chrisem a dcerou Clarou spokojený život jako matka v domácnosti. Nechce, aby Clara udělala ve svém životě stejné chyby jako ona a tak mezi nimi často dochází ke sporům.

Všechno se ještě zhorší, když se stane tragédie. Morgan zjistí tajemství, které jí obrátí život na ruby a Clara se cítí za celou nehodu zodpovědná, protože jí její matka zatajila klíčové informace. Jejich životy se od sebe vzdalují čím dál tím víc.

Morgan netuší, co si se svou dcerou počít. Stýká se s klukem, kterého její manžel neschválil, lže jí a dělá věci, které by si podle ní dřív nedovolila. Jedinou útěchu nad svým současným životem nachází u svého kamaráda z mládí Jonaha.

I když si Morgan myslí opak, tak Clara nedělá nic nezákonného. Pouze se snaží vyrovnat s velkou ztrátou ve svém životě a s tím, že její matka nechce přijmout její sny. Také se snaží vyznat ve svých pocitech k Millerovy, který je pro ni nedostupný.

Příběh je napsaný v ich-formě a střídají se v něm pohledy Morgan a Clary. S výjimkou začátku, kde je krátký náhled do Morganina mládí, se kniha odehrává v současnosti.

Stejně jako u všech autorčiných předchozích knih jsem se do příběhu okamžitě začetla a nemohla se odtrhnout. Colleen Hoover má skvělý styl psaní, který člověka vtáhne do příběhu tak, že se v podstatě stane jeho součástí, a nepustí, dokud se nedostane až úplně na konec. Alespoň tak jsem to měla já jak u této knihy, tak u těch předchozích.

Příběh se mi moc líbí, ale upřímně jsem v něm trochu postrádala originalitu, kterou jsem až do teď našla v každé autorčině knížce. Není to tak, že by byl příběh špatný. Naopak je skvělý, ale předvídatelný bez nějakého menšího či většího překvapení, což je v případě této autorky bohužel zklamání.

I tak je při čtení jasně vidět, že je to kniha od Colleen Hoover, protože má oko na perfektně vyvážené příběhy. Jsou tu scény, které jsou smutné, ke vzteku, sladké, romantické a všechny jsou svým způsobem jedinečné, ale bohužel ne tím originálním způsobem, který bych u autorky čekala.

A i když jsem většinou ráda, když se příběh nabízí z několika úhlů postav, tak tentokrát to knize podle mě lehce přitížilo. Dějová linka, která se odehrávala kolem Clary, byla naprosto perfektní a já nemám nic, co bych jí vytkla. Je skvěle promyšlená a člověk se u ní zkrátka musí usmívat.

Dějová linka kolem Morgan byla také dobře promyšlená, ale moc jsem jí nevěřila. Morganino chování mi z velké části přišlo absurdní, což mělo na příběh bohužel vliv. Ale i tahle část se mi svým způsobem líbila.

Popravdě mě spíše iritovala Morgan jako osoba. Takže být příběh jen z pohledu Clary a události, které se dějí kolem Morgan do knihy propašovat nějak, byl by to v důsledku ten samý příběh, ale působil by podle mě mnohem lépe. Takhle je tam bohužel to ale.

Právě proto, že je příběh vyprávěn z pohledu Morgan a Clary, se jedná o postavy, kterým autorka věnovala nejvíce prostoru. V knize jsou tak důkladně rozebrány jejich životy, pocity a myšlenky. Ale ostatní postavy na tom nejsou o nic hůř. I když nebylo možné jim skrz knihu vidět do hlavy, tak se autorce povedlo nejen je skvěle popsat ze všech stránek, ale přirozeně do knihy proprašovat i jejich hlubší pocity a myšlenky skrz hlavní ženské postavy.

Nelituji ničeho je kniha, která se mi moc líbila. Čtení jsem si neskutečně užila a nepochybuji, že se k ní v budoucnosti ještě mnohokrát vrátím. Ale zároveň jsem trochu zklamaná, jelikož jsem od Colleen čekala zkrátka trochu víc.

Pokud máte rádi Colleen Hoover, tak knížku určitě doporučuji. Sice se tu neobjevuje to, na co jsem u ní jako čtenářka zvyklá, ale pořád je to čistokrevná Colleen a její přečtení člověku zaručeně zlepší náladu.

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství Euromedia - Ikar.
Recenze byla napsána pro Databázi knih.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za krásný komentář :)