Cesta životem

Glennon Doyle neměla lehký život. Už od útlého dětství byla jiná než ostatní, ale před světem to nehodlala přiznat. Našla si spoustu způsobů, jak navenek zapadnout, i když uvnitř byla úplně jiná. Až do chvíle, kdy už nemohla skrývat kým je a alespoň na krátkou dobu mohla být jen sama sebou. Ale i tohle období skončilo a Glennon neviděla jinou možnost, než opět začít předstírat a hledat si způsoby, jak vydržet ve svém životě.

V této autobiografii se autorka svěřuje se svými zážitky, pocity a myšlenkami. Nesnaží se však jen říct svůj příběh, ale zároveň poukázat na problémy ve společnosti, na to, že se musíme řídit pravidly, která vlastně ani neznáme. A že na nich ve skutečnosti vůbec nezáleží. Záleží jen na tom, kým člověk ve skutečnosti je.

Jelikož se jedná o autorčin příběh, je vyprávěn z jejího pohledu v ich-formě. Styl psaní je však na můj vkus trochu zvláštní. Je to v podstatě spousta popisů událostí, jejích myšlenek a emocí, do kterých je občas vložena nějaká přímá řeč. Právě ta přímá řeč mi v knize nesedla. Přišla mi jako rušivý element. Především proto, že tam byla opravdu hodně málo a většinou se jednalo o nějaké nepodstatné rozhovory, které by autorka bez problému zvládla převyprávět svými slovy jako vždycky předtím.

Jinak se mi ale autorčin styl psaní líbil. Tím, že vlastně nepopisovala důkladně nějaké místo nebo osoby, ale jen svůj život a svoje pocity a myšlenky jsem měla pocit, jako kdybych četla její deník. Tedy až na občasné pasáže, kdy vlastně naznačila, co se stane v budoucnu.  Tenhle způsob psaní je jednak poutavý a pak se podle mě perfektně hodí k téhle konkrétní autobiografii.

Autorčin život mě v mnohém překvapil. Někdy jsem nedokázala pochopit, proč danou věc vnímala, tak jak ji vnímala a jindy jsem ji naopak chápala absolutně. Myslím, že nikdo asi nedokáže úplně pochopit a vžít se do autorčina života, jelikož její příběh tvoří ona a okolnosti, ve kterých se ocitla.

Zároveň je ale podle mě důležité, že se autorka o svůj příběh podělila. Kromě toho, že se jedná o zajímavý životní příběh, může podle mě hodně lidem pomoct. Nikdo se sice nenajde v každém aspektu jejího života, ale hodně lidí se najde třeba v jednom nebo ve dvou. A tento příběh by jim mohl pomoci otevřít oči nebo je třeba i inspirovat a dát jim naději.

Bojovnice za lásku je kniha, která zaznamenává jeden dost smutný životný příběh a je mi moc líto, že si tím Glennon Doyle musela projít. Není mi ale líto, že napsala tuhle knihu. Lidí, kteří se cítí v tomhle světě ztracených, je opravdu hodně a věřím, že tenhle skutečný příběh by pro ně mohl být mnohem lepší motivací, než kdejaké příručky od odborníků, kteří ve většině případů neví, o čem mluví, protože to nikdy nezažily na vlastní kůži.

Za možnost přečíst si tuto inspirativní autobiografii děkuji Megaknihám.

Knihu Bojovnice za lásku můžete zakoupit ZDE.