Pages

Kniha, která mi způsobila depresi





Tohle je vážně ošemetné téma. Popravdě jsem se musela hodně zamyslet, abych přišla alespoň na pár knih a nejsem si jistá, jestli je deprese přesné označení toho, co jsem cítila po dočtení. ale každopádně se to tomu blíží asi ze všeho nejvíc... technicky by tu vlastně měla být jen jedna kniha, ale to by byl článek opravdu hodně krátký, proto jako obvykle mluvím o několika knihách.

Vrátím se do minulosti, konkrétně o nějakých osm let zpátky. Tehdy jsem se poprvé setkala s prvotinou od Michaely Burdové Poselství jednorožců. Přečetla jsem celou sérii, zamilovala si ji, ale konec mě naprosto dorazil. Absolutně jsem nechápala, jak to tak mohlo skončit a svým způsobem jsem z toho fakt měla depku. Pár let zpátky jsem četla sérii znovu. Na konec jsem již byla připravená, takže i když jsem byla zklamaná, že se za ta léta nijak nezměnil, neporazilo mě to. Jenže pak jsem si přečetla povídku, která autorka napsala jako pokračování třetího dílu a po jejím přečtení jsem se cítila úplně stejně, jako před lety. Jako kdyby mě autorka chtěla mučit těmi mlhavými, neujasněnými konci.

Vydejte se za dobrodružstvím do Lilandgarie, země posvátných jednorožců! Jednorožci jsou ztělesněním dobra, a dokud drží pohromadě, nemá zlo šanci zmocnit se vlády. Jeden z jednorožců se však ztratí a dobro je narušeno. Černý čaroděj chce ovládnout celou Lilandgarii. Vypouští z temnoty odporné nestvůry a snaží se najít ztraceného jednorožce, aby zničil dobro jednou provždy a osvobodil z hlubin temnot nejmocnějšího démona všech věků a světů. Do Lilandgarie se proto vracejí elfové, aby pomohli zachránit dobro a opět nastolit rovnováhu světa.

Pár let zpátky jsem pak četla tygří sérii od Collen Houck. Samozřejmě jsem si sérii opět zamilovala, zvlášť první dva díly. Pak přišel třetí a nakonec čtvrtý u jehož konce mi tekly slzy doslova proudem a to měla kniha jasný a šťastný konec. Autorka by údajně měla pracovat na dalším dílu a já pořád marně doufám, že se v něm něco změní a všechno dopadne tak, jak chci. Jenže kniha pořád nepřichází a z toho jsem smutná, naštvaná a dalo by se říct, že trochu v depresi.

První kniha Tygří série.

Vášeň. Sudba. Čest. Byli byste ochotni to dát na misky vah, abyste mohli změnit svůj osud?

Sedmnáctiletou Kelsey Hayesovou by nejspíš ani ve snu nenapadlo, co jí čeká tohle léto; že se bude pokoušet zlomit tři sta let starou indickou kletbu. A to se záhadným bílým tygrem Renem. Na druhé straně zeměkoule. Ale přesně to se stane. Kelsey je vtažena do dobrodružství, kde na ni číhají temné síly, prastará magie a mystikou zahalené světy, v nichž není nic takové, jaké se na první pohled zdá. Nakonec musí riskovat vše, aby pochopila dávné proroctví a mohla tak kletbu zrušit navždy.

Prokletí tygra je prvním dílem romantické fantasy série, který vás strhne a zanechá ve vás pocit nenaplněné touhy. 

Když přejdu k něčemu trochu aktuálnějšímu, tak si vzpomínám na knihu Uvnitř mé hlavy. Kniha je sama o sobě skvělá a rozhodně ji doporučuji k přečtení. Ale díky jejímu konci nemám nejmenší tušení na čem jsem, jaký z toho mám mít pocit. Vysvětlila bych vám přesně, o co konkrétně jde, ale nechci vám kazit zážitek. Každopádně jsem se několik dní snažila ujasnit, co měl konec znamenat, jak to vlastně bylo a víte co? Na nic jsem nepřišla. A proto mě tahle kniha uvádí do deprese, nejsem schopna ji prokouknout.

Co když jsem si tě vymyslela?

Alex je divná; alespoň tak ji vnímá její okolí. Přitom má jen vlasy červené jako kečup a fascinují ji živí humři v nádrži supermarketu, trpí paranoiou, že ji pronásledují komunisti nebo že jí někdo otrávil jídlo. Trpí totiž schizofrenií a plete si vlastní halucinace s realitou. Někdy jde obojí od sebe jen těžko rozlišit, jedinou její jistotou je mladší sestra Charlie a Kouzelná osmička, dětská hračka, se kterou se často radí. Pro jistotu má u sebe Alex taky fotoaparát a v případě nouze si věci a lidi fotí, aby měla jistotu, že nejsou jen jejím přeludem. Za přelud považuje nejdřív i Milese, nejdrsnějšího týpka ze školy. Nevymyslela si ho náhodou?

Proč by zrovna on měl mít o její společnost zájem?

To je pro dnešek všechno. Trochu jsem si díky tomuto článku zavzpomínala a popravdě se mi teď hlavou honí otázky, které jsem si už nějakou dobu nepokládala ohledně těchto knih. Takže si s nimi půjdu chvíli lámat hlavu, případně v duchu nadávat na myšlenkové pochody spisovatelů a příští měsíc se uvidíme u dalšího článku do Knihovníčka.


11 komentářů:

  1. No kdybych si měl vybrat, tak kniha, která mi způsobila depresi byla Než jsem tě poznala. Takhle jsem se dlouho necítila!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Než jsem tě poznala... já nevím, pro mě to byla kniha, která ve mě nic moc nevyvolala, ale jak mi blogosféra neustále ukazuje, jsem jedna z mála.

      Vymazat
  2. Bola som zvedavá aké knihy zvolíš do článku, pretože aj mne sa písal ťažko a nevedela som aké knihy vybrať. Tigria séria ma až tak za srdce nechytila, každopádne skončilo to zaujímavo :D O tom, že by vraj malo byť pokračovanie som nevedela. Tak uvidíme či sa ho dočkáme :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já neměla nejmenší tušení... do chvíle, než jsem článek dopsala, pak mě napadalo plno knih :D
      Zajímavě... já bych řekla otřesně. Nejraději bych ten konec přepsala :D Už na něj čekám několik let... možná v devadesáti? :D

      Vymazat
  3. Copak je to za projekt? Moc se mi líbí! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Skvělý projekt od Moreny :) http://morenin-svet.blog.cz/1701/knihovnicek-2017

      Vymazat
  4. Krásný článek, já bych si asi neuměla vybrat knihu, která mi nějakým způsobem způsobila depresi. Ale možná jsem na ní ještě doslova ani nenarazila.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Deprese je silné slovo, spíše smutek, zmatení... to tyhle knihy vystihuje možná lépe :)

      Vymazat
  5. Mě zvláštním způsobem "nedala spát" Farma zvířat a 1984, tak nějak celkově mi ten Orwell dává čočku, ale mám ho moc ráda. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. 1984 jsem nečetla a popravdě to ani neplánuji. Ale Farmu zvířat jsem četla a svým způsobem je opravdu depresivní. Fakt, že všechno nakonec skončí vždycky stejně...

      Vymazat
  6. Páni... tak Poselství jednorožců by mě nenapadlo. Teda jo na konci jsem si trochu poplakala (zřejmě slabé období 😂), ale do knížek, které mi způsobily depku bych je asi nezařadila...ale je to zajimavý názor na knihu ^^

    OdpovědětVymazat

Děkuji za krásný komentář :)