Nejdelší jízda

Název: Nejdelší jízda
Původní název:

Spisovatel: Nicholas Sparks

Žánr: Román

Počet stran: 432

Nakladatelství: Ikar

Přesto, že bych dala přednost filmové obálce, že mi tato docela líbí. Rozhodně je lepší, než některé příšernost, které jsou u starších vydání Sparksovek. Na obálce je zobrazen ranč se stodolou červením autem, plotem, koněm a ústředními hrdiny Lukem a Sofií. Je to poklidní výjev, který se ke knize hodí, ale dokud si ji nepřečtete, nic vám neřekne. Jediné, co obálku kazí je jako obvykle placka Edice světový bestseler. Ať už tyhle placky nebo štítky s nápisy vymyslel kdokoliv, někdo by mu měl promluvit do duše, akorát to kazí obálku a nejen tuhle.

U většiny knih, zvlášť u Sparksových, podle kterých je natočen film se dívám nejdříve na něj. Jenže v případě této knihy jsem ho nemohla nikde najít a tak jsem se výjimečně nejdřív pustila do knihy a neměla tušení, co přesně mě čeká.

Ira Levinson tuší, že už mu nezbývá moc času. Proto chce ještě naposledy zajet do hor na místo, kde se svou manželkou Ruth strávil líbánky. Jenže ve špatném počasí přehlédne zatáčku a havaruje. Nemá se jak dostat z auta a tak jen čeká a vzpomíná na svůj život.

O pár mílí dál se jde Sophie Danková podívat na býčí rodeo. Tak se seznámí s kovbojem Lukem, který žije s matkou na svém ranči. Ale i když to ze začátku působí krásným dojmem, Lukův život není vůbec tak skvělý, jak to vypadá.

Jak tyto tři lidé navzájem ovlivní své životy, když se vůbec neznají a zdánlivě nemají nic společného? Jak se stane, že jen díky jedné náhodě se vyřeší problémy všech?

Mám ráda Sparksovi knihy a přesto my v jeho knihách většinou něco chybí. A většinou se mi nečtou tak dobře, jak bych chtěla. Většinou, ale ne tentokrát. Nejdelší jízda je jeden z případů, kdy jsem nemohla odtrhnout od knihy oči. Jednoduše jsem četla a užívala si každou vteřinu. Potřebovala jsem vědět, jak to bude dál a odložení knihy nepřipadalo v úvahu. Nevím, co se stalo. Ale tahle kniha je napsána rozhodně lépe než většina jeho tvorby.

Ira je štědrý a i přesto, že jeho manželka umřela před mnoha lety, pořád ji bez mězně miluje. Pořádm u záleží na tom, co spolu prožily. Protože on ji opravdu miloval a miluje. A na takovou lásku se nedá jen tak zapomenout.

Ruth podle Irovo vzpomínání byla milá a obětavá žena. Zažila ve svém životě těžké chvíle, ale přesto jako kdyby ji nikdy neopustil optimismus a hlavně naděje. Byla to prostě výjimečná žena, což si Iro moc dobře uvědomuje.

Sophie mi přijde taková normální. Má sny, ale přesto je realistka. Nechová se nijak afektovaně, namyšleně, není ani moc tichá ani moc odvázána. Prostě je to obyčejná vysokoškolačka. I když ani obyčejná ani normální nejsou ta správná slova, ale nejsem si jistá, jak jinak to vyjádřit. Je prostě sympatická.

Luke je jednoduše úžasný, ale také nehorázně pitomý. On se snaží zachránit všechno, i kdyby ho to mělo stát život. A vůbec si neuvědomuje, že mu to za to nestojí. Tím, že se tak urputně snaží zachránit jednu věc, na které mu záleží, ztrácí všechny ostatní. Láska k něčemu nebo k někomu prostě nutí Luka dělat pitomosti, i když je to jinak chytrý a racionální muž.

Není žádná Sparksova kniha, která by se netěšila velkému úspěchu. Nejsem si teď jistá, ale mám dojem, že všechny jeho knihy jsou zároveň označování i jako Bestseller. A víte co? Asi poprvé s tím souhlasím. Jistě, mám jeho příběhy ráda, ale většinou mnohem radši na filmovém plátně. Ale tento je úžasný sám o sobě, i jako kniha.

Opravdu je to lepší, než většina jeho knih. Bezpečný přístav, Nejdelší jízda a To nejlepší z nás. Tohle je prostě trojice jeho knih, která je z jeho tvorby… nebo aspoň z toho, co jsem četla jednoduše nejlepší. Nevím, proč se změnil styl jeho psaní, ale změnil se a jen k lepšímu. I když je pravda, že to není na první pohled tak patrné, protože je to v tom, jak podává příběh.

Nebyla bych to já, kdybych neviděla tento příběh i zfilmovaně. Popravdě všechny filmy podle Sparksových knih jsem viděla a všechny jsem si zamilovala, protože mi častokrát přišli i mnohem lepší než samotná Sparksova tvorba. Ale tahle kniha je stejně dobrá jako film. Nebo bych měla říct, že je film stejně dobrý jako kniha, jelikož tu kniha byla dřív. Každopádně v tomto případě se v budoucnu vrátím nejen k filmu, ale i ke knize.

Teď už mi zbývá jen jediné. Vyhlédnout si nějakou další Sparksovu knihu a doufat, že bude stejně dobrá jako Nejdelší jízda. A když nebude, tak že někdo natočí stejně dobrý film.