Kniha, kterou dokážu přečíst za jeden den

Asi je doopravdy dobře, že má letos únor o jeden den víc, než obvykle. I když to vážně nemuselo být pondělí, bez něj bych se klidně obešla. Ale pravdou je, že nevím, co bych bez toho dne dělala. Jelikož jsem zapomětlivá, zaneprázdněná a také trochu líná, tak bych málem nenapsala článek do projektu Knihovníček. A to jsem teprve u druhého tématu. Ale den na víc tu naštěstí je, takže můžu v klidu psát.

Tématem na měsíc únor je kniha, kterou dokážu přečíst za jeden den. Abych byla upřímná, tak moc nevím, co na toto téma napsat. Já jsem totiž zvyklá přečíst jednu knihu za den. I když pravdou je, že od začátku roku čtu jednu knihu spíš několik týdnů, ale to je takový výjimečný stav.

Ale jak už jsem řekla, ukažte mi knihu která je napínavá, nemá o moc víc než 350 stran a zařiďte, abych mohla celý den strávit čtením. Nic víc nepotřebuji. Vlastně jo, aby mě nebolely záda. Protože když přečtu třeba 900 stran za tři dny, znamená to, že pomalu nedělám nic jiného a má záda to nesnáší zrovna lehce.

Tohle tu nepíšu proto, abych se nějak vychloubala, ale jen vysvětluji, proč nemůžu v tomto článku psát o nějaké určité knize. Nebo o pár jedincích, protože to bych se doopravdy od toho počítače pár dnů nehla. Než bych si na všechno vzpomněla a zapsala...

Přeci jen je to knižní článek, takže bych jich měla aspoň pár zmínit. Většinou to tedy budou knihy ze sérií, které jsem opravdu přečetla za jeden den a nepochybuji o tom, že by to tak bylo, i kdybych si je přečetla po druhé, jelikož je napsaly spisovatelé, které přímo zbožňuji.

Za tenhle rok jsem přečetla jen dvě knihy. Tedy jen dvě knihy při čemž jsem každou četla jen jeden den. Byl to vlastně čtvrtý a pátý díl. A za jeden den jsem přečetla i předchozí tři díly. Je to série Říše Lorů od Kresley Cole. Nevím, kolik to má přesně dílů, ale v česku jich vyšlo pouze pět. Hlad jako žádný jiný, Zabít nebo milovat, Závod o život, Nedostižný přízrak a Temné touhy. Je to vlastně série plná upírů, vlkodlaků, démonů, valkýr, fantomů, čarodějnic a spousty dalších nadpřirozených potvor a já ji jednoduše zbožňuji. Bohužel jsem asi jedna z mála, jelikož vyšlo jen pět dílů, ale na internetu jsem našla překlad šestého a sedmého, takže o zážitek z dalšího čtení nepřijdu. Jen doufám, že najdu dopřeložený i zbytek série.

Další jsou knihy od Jennifer L. Armentrout, která také píše pod pseudonymem J. Lynn. Jennifer je autorka romantických knih a opravdu dobrá, což je důvod, proč si na její knihy vždycky vyhradím volný děj. Dalo by se říct, že u nás vychází dvě série jejích knih, ale knihy v každé sérii na sebe navazují jen volně. Počkám na tebe, Buď se mnou, Důvěřuj mi, Zůstaň se mnou, Vzdej se mi a Navždy s tebou. Tohle je tedy jedna z těch sérií, přičemž jsem četla jen první tři díly, čtvrtý nemůžu v knihovně sehnat a pátý se chystám číst o víkendu. Šestý díl teprve vyjde. Další série má zatím jen dva díly Jako led a Láska pod parou. Zatím jsem četla jen Jako led, ale i Lásku pod parou mám už doma a chystám se na ní o víkendu. Pak jsem si ještě vzpomněla, že od autorky vyšla kniha Tajemné touhy, což by mělo být něco nadpřirozeného. Určitě si to přečtu a určitě si na to zase vynahradím volný den, ale nevím kdy. A ještě by od ní měla vyjít kniha Neohlížej se, což zní podle anotace jako thriller, ale jistá si nejsem.

A do třetice třeba zpátky k upírům. Další série kterou zbožňuji a jejíž knihy přečtu za jeden den je série od Jeanniene Frost Noční lovci. Její díly jsou Napůl cesty do hrobu, Jednou nohou v hrobě, Nenávist až za hrob, Předurčena do hrobu, Před záhrobím, Jeden hrob za druhým a Z hrobu. Tato série má vlastně ještě dvě novely a to První rudá kapka a Věčný polibek temnot. Stejně jako první zmíněná série není tato moc známá, ale já ji doopravdy zbožňuji a vždycky se k ní ráda vrátím a udělám si na ni čas.

A samozřejmě bych mohla jmenovat dál, ale když zapátrám jen na povrchu paměti, tak si vzpomenu hlavně na tyhle, jelikož jsou to opravdu jedny z mých nejoblíbenějších knih, i když nejsou zdaleka jediná. A jak už říká tento článek, tak každou z nich, bez problému přečtu za jeden den, když si tedy udělám čas. 

Nejsem si jistá, jestli je ten článek tím, co jste si představovali, ale snad jsem tu nemluvila několik minut do prázdna. A popravdě také doufám, že se Říše Lorů a Noční lovci trochu přenese do něčího podvědomí, protože to jsou opravdu dobré knihy a mě je líto, že je skoro nikdo nečetl.