Původní název: Herečka
Žánr: Román
Počet stran: 368
Nakladatelství: Šulc - Švarc
Obálka mi přijde hodně obyčejná.
Ani jasně neukazuje, o čem kniha je. Ale líbí se mi, že je celá obálka
v odstínech modré a fialové. I tak si myslím, že tahle obálka nedonutí
člověka, aby se na knihu podíval blíž a minimálně si přečetl o čem je.
Abych byla upřímná, tak jsem do
doby, než jsem narazila na tuhle knihu, o Magdě Váňové vůbec neslyšela. Nejspíš
to je tím, že knihy od českých autorů čtu hodně málo a tak se o ně tolik
nezajímám. Ale když jsem si přečetla anotaci, přišlo mi, že by Herečka mohla
být zajímavá a tak jsem to riskla.
Předpokládala jsem, že Herečka
bude psána ve stylu životopisu. Právě toho jsem se děsila, ale doufala jsem, že
příběh bude na tolik zajímavý, že si toho ani nevšimnu.
Román je o životě slavné herečky Žofie Beladové. Ta si od malička přála
odejít ze zapadákova, kde si všichni viděli do talíře. Teď vzpomíná na své
dětství, dospívání, hereckou kariéru, dobrodružství, které zažila, a hlavně
také na tři muže, kteří ovlivnili její život. Prvním byl její filmový partner
Hanuš, dalším byl malíř František, a třetím je režisér Aram, za kterého se vdala,
a posléze se usadili v Praze. Právě s ním přivedla na svět dceru
Evie. Po sametové revoluci Žofii opouští a ona tak zůstává sama s dcerou,
se kterou si vůbec nerozumí. Navíc i
její sláva začíná blednout. Ale po té, co Aram odjíždí do Paříže, se
v Praze usazuje jeden z jejích osudových mužů Hanuš a zdá se, že se
historie opakuje, ovšem s pár menšími změnami. Žofiina sláva opět začíná
růst a vypadá to, že by na její dveře mohlo zaklepat i nějaké to štěstí.
Nakonec nebyla kniha psána jako
životopis… no ne tak úplně. Když Žofie Beladová vzpomínala na svoji minulost,
přišlo mi to jako životopis, ale zároveň se příběh odehrával i
v současnosti a právě ta současná část je psána jako román. Sice jsem se
do knihy nezačetla tak, že bych se od knihy nemohla odtrhnout, ale i tak je
napsána čtivě.
Žofie Beladová je cílevědomá a sebevědomá žena. Dostala to,
co chtěla a to i přesto, že život neměla úplně nejlehčí. Hlavně co se týče
jejích osudových lásek a dcery. Ale přesto se nikdy nevzdala.
Vanda Janouchová je stejně jako Žofie
herečka, ale má úplně jinou povahu. Vyrostla jako protekční dítě a její manýry
se nezměnily ani v dospělosti. Dělá jen to, co je pro ni dobré, ale nakonec
každého podrazí.
Aram Melkonjan mi nepřišel přímo
jako zlý člověk, ale rozhodně není férový. Chápu, že se mu nechtělo žít
v Čechách, ale ke své manželce a dceři se zachoval dost neslušně.
Hanuš Vágner není nijak zvláštní
člověk. Je vcelku normální. Ale jeho specifická vlastnost je, že se snaží
neublížit lidem, které miluje. I když jim občas ublížit musí, protože je dost
cílevědomý a tak je od lidí, které miluje dost často odloučen.
František Kostroun je malíř a ti většinou bývají takoví volnomyšlenkářští a žijí divoce, ale František takový
není. Má životě srovnaný, vždycky Žofii zachrání a celkově je milý, hodný…
jednoduše princ na bílém koni.
Na to, že je Herečka čerstvá
novinka, jsem si nevšimla, že by si ji vůbec někdo přečetl, což mě dost zaráží.
Ale vzhledem k počtu autorčiných knih a kladnému ohlasu bych řekla, že si
brzy přečte spousta lidí i Herečku.
Herečka je v každém případě
zajímavý román. Je psán docela čtivě, ale i přesto jsou tu některé pasáže,
které jsou opravdu nudné, jenže takové jsou skoro v každé knize. Podle mě
je kniha více než dobrá, i když přiznávám, že asi spíše pro lidi, které baví
číst o životech slavných, byť jen fiktivních. Tím nechci říct, že by mě její
čtení nebavilo, ale jsem si jistá, že někdo jiný by si ho dokázal užít více.
Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Šulc-Švarc.
Co se týče obálky, mně přijde, že se ke knize vlastně docela hodí... ten příběh se rozvíjí jako květina a tím pádem je ta květina relevantní. :) Jinak mi přijde ten tvar knihy takový zajímavý, rovný, přesný... takový v knihovně snad nemám. Nevím proč, ale k téhle knize by se hodila sklenička vína. Je to taková elegantní kniha, ke které by se to víno mělo přímo vyžadovat... a sklenička ještě nikoho nezabila, že. :D
OdpovědětVymazatTak tohle mě opravdu nenapadlo, dobrý postřeh :D Mně přijde ten tvar normální :D Já víno nemůžu, takže jsem se musela obejít bez něho :D
VymazatŠkoda, že se mi obálka vůbec neukazuje, asi nějaká chyba na mé straně ... Ale asi bych po knize vůbec nesáhla, není to něco, co bych si jen tak přečetla a čím bych si zkrátila volnou chvíli :)
OdpovědětVymazatUž by se ti měla ukazovat :) Já jsem docela dlouho uvažovala, jestli po ní sáhnu a nakonec jsem to zkusila. Nebylo to špatné, ale také to není zrovna můj styl.
Vymazat