Název: Všechny malé zázraky
Původní název:
Spisovatel: Jennifer Nivenová
Žánr: Román
Počet stran: 360
Nakladatelství: Yoli
Všechny
malé zázraky se uvedly doopravdy skvěle. Podkladovou barvou je modrá,
což má po dočtení knihy mnohem větší význam než na začátku, ale není to
jen jeden odstín, ale míchá se jich tam více. Pěkným detailem je i to,
že na několika místech to vypadá, jako kdyby byla barva rozpitá. V
popředí jsou vyobrazené lepící lístečky, které mají v knize také své
místo. Samozřejmě je na nich název a jméno autorky, ale i takové
nastínění děje a pak obrázky. Květina, která představuje Violet a
ptáček, který symbolizuje Finche. Nejlepší na těchto lístečcích je, že
vypadají jako skutečné. Hlavně proto, že jsou tam občas ohnuté rohy.
Stejně
dobře jako obálky vypadá i zadní strana knihy. Tam je stejné pozadí,
ale na lístečky jsou popsány úryvkem z knihy a vypadá opravdu moc dobře,
možná ještě líp než předek. Ale ne jen zvenku jsou tyto lístečky, ale
občas končí i kapitoly buď lístečkem symbolizující violet nebo tím,
který představuje Finche.
Nebyla
jsem si jistá, co přesně od knihy čekat. Samozřejmě podle anotace i
zadní strany bylo jasné, že půjde o vztah mezi dívkou a chlapcem, kteří
nemají zrovna jednoduchý život. Jenže takových knih je plno a každá je
něčím výjimečná.
Theodor
Finch je ve škole považován za magora. Největší zásluhu má na tom jeho
fascinace ve způsobu sebevražd. Violet Markeyová je jeho pravý opak. Je
oblíbená, roztleskávačka, členka rady a autorka domény
EleanorViolet.com. Nebo aspoň byla předtím, než jí zemřela sestra. Pořád
je oblíbená, ale už to není ta Violet jako dřív. A právě tyto dva lidé
se jednoho dne potkávají na římse školní zvonice. Jedna taková obyčejná
náhoda odstartuje společnou práci na školním projektu, která oba dva
naučí mnoho věcí o životě a smrti.
Už od první stránky je poznat, že Všechny malé zázraky
není jen tak obyčejná kniha. Ve vyprávění se střídá Finch s Violet, na
čemž není nic divného. Ale zajímavý je styl psaní. Je čtivý a přesto mi
přijde, že udržuje děj knihy ve stejné rovině a zároveň dodává příběhu
emotivní nádech. Vím, že to moc nejde dohromady, ale tohle jsou ta
nejlepší slova, která mě napadla. Ve skutečnosti to žádné slovo nedokáže
pořádně vystihnout.
Finch
je komplikovaná osobnost. V jednom kuse přemýšlí o smrti, dělá ze sebe
šaška a každou chvíli je někým jiným, i když je to ve skutečnosti pořád
on. Nedá se v něm číst tak lehce jako ve většině lidí, ale s trochu
námahy se dá poznat, že je to milý a vtipný kluk, který se jen snaží
uniknout před svým životem a nejspíš i před sebou samým.
Violet
byla v celku obyčejná populární holka. Jenže teď lpí na smrti své
sestry a nedokáže se pohnout dál. Nedělá to, co jí baví. Mučí se. Nevím,
jaká byla Violet před smrtí své sestry, ale po ní působí jako skvělá
holka, jen s velkým černým mrakem nad sebou.
Finch
a Violet bydlí v Idianě a v tomto příběhu se ocitají ve všech možných
zákoutí. Je však pár pevných bodů, ve kterých tráví svůj čas opakovaně.
Mezi ta místa patří škola, která působí jako každá jiná střední škola na
světě.
Pak
je tu Finchův a Violetin domov. Nedá se říct, že by měl jeden z nich
vzhledově špatný domov, ale ani u jednoho to není příjemné prostředí.
Finchův dům je místo, kde vládne nezájem a on se tam dusí. Violet je na
tom lépe. Má milující rodiče, ale její domov není úplní. Chybí tam její
sestra Eleanor.
Ale
nezajímavějšími místy, kde můžou být oba dva volní a sami sebou jsou
nakonec ta místa, které navštíví jen jednou a stráví tam jen několik
hodin. Právě ta jsou klíčová pro celý příběh, díky nim to celé začalo.
Kniha
má ocenění New York Times Bestseller a i když knihy nečtu kvůli ocenění
je pravda, že si nepamatuji knihu s tímto oceněním, která by mě
zklamala. Když má některá toto ocenění, doopravdy to vypovídá o kvalitě
knihy. Podle mého názoru a nejspíš i podle názoru mnoha dalších lidí si
toto ocenění zaslouží.
V
životě jsem nečetla knihu, která by byla podobná této. Je doopravdy
skvělá, ale není to na první pohled vidět. Příběh je skvělý, ale
popravdě to není děj ani zajímavosti, co je tu nejdůležitější, nýbrž to,
co se skrývá mezi řádky. Pod povrchem jsou hluboké myšlenky, nad
kterými se stojí za to zamyslet.
Důvodem, proč jsou Všechny malé zázraky
tak výjimečné a emotivní je možná i to, že autorka o sebevraždách, což
je vlastně jeden z hlavních námětů knihy, nečetla jen v knihách a na
internetu, nýbrž zažila ztrátu svých milovaných. Celou knihu to
polidšťuje a dává jí ještě hlubší význam.
Jsem
si jistá, že se ke knize v budoucnosti ještě vrátím, protože je v nich
tolik myšlenek, že jsem určitě nepochytila všechny, které tam byly.
Tohle je kniha, která má hlubší význam. Kniha, kterou můžete číst
stokrát a stejně v ní pokaždé najdete něco nového.
Za pracovní výtisk knihy Všechny malé zázraky mnohokrát děkuji nakladatelství Yoli.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za krásný komentář :)