Saeculum

Název: Saeculum

Původní název:

Spisovatel: Ursula Poznanski

Žánr: Dobrodružné

Počet stran: 480

Nakladatelství: Fragment

Na jednu stranu se mi obálka líbí jednoduchostí, navíc to působí tajemně. Ale je na ní něco, co se mi nezdá. Nemám nejmenší tušení co to je. Možná jen nejsem zvyklá na černobílé obálky, vážně nevím. A když budu ignorovat grafiku, tak i materiál, ze které je obálka je na nic. Všechny paperbacky, jsou náhlé na ohýbání rohů, ale tahle kniha mnohem, mnohem víc.

Od autorky jsem četla již Erebose, jehož děj byl skvělý. Saeculum podle anotace bylo úplně něco jiného, ale také mi to znělo dost zajímavě. Středověký larp a tajemná kletba? Skvělá kombinace.

Sandra zláká svého přítele Bastiena na středověký larp. Vlastně dost nebezpečný larp, kterého se může účastnit snad jen blázen. Proto teď musí strávit pět dní v lese, přesněji na místě, které je údajně prokleto. Kdo vstoupí, už se nevrátí. Skoro nikdo tomu nevěří, ale pak se začnou ztrácet lidé.

Vůbec jsem se do knihy nemohla začíst. Občas jsem i pochybovala, že to napsala stejná autorka, která psala Erebose. Je pravda, že ten se mi četl také trochu hůře, ale ne tak hrozně jako toto. Přišlo mi to takové suché a neplynulé. Měla jsem šílený problém to přelouskat. Jinak se mi ale líbily černé stránky. Nejdřív jsem vůbec nechápala, co to má znamenat, ale pak jsem pochopila. A úplně bych zapomněla na to, že celý příběh je vyprávěn z Bastianova a Irisina pohledu.

Bastian mi od první chvíle byl nesympatický. Byl hodně ovlivnitelný, což mi vadilo. Když už se proti někomu postavil, tak ne proto, že to nechtěl udělat on, ale proto, že někdo jiný chtěl, aby udělal něco jiného, to mě rozčilovalo. Ale řekla bych, že se během knihy změnil. Na konci by se už asi nezachoval tak jako na začátku.

Sandru jsem neměla od začátku ráda. Přišla mi taková falešná a nepříjemná. Jako kdyby říkala, vždycky bude po mém, ať to chcete nebo ne. A svým způsobem to bylo opravdu to, co si myslela.

Nejdřív jsem nevěděla, co si o Iris myslet, ale kniha byla dost dlouhá na to, abych ji mohla pořádně poznat. Iris je na venek tvrdá, lhostejná a své city ventiluje hudbou. Ale je to jen na venek, ve skutečnosti není taková chladná, jak se zdá.

Knížka mě nakonec opravdu hodně překvapila. Nic z toho, co se stalo, jsem nečekala. Často se stává, že minimálně aspoň tuším, jak kniha dopadne, ale tady nic. Akorát jsem nevěřila jedné postavě, ale to nemuselo znamenat nic. Vážně skvělý závěr.

Přijde mi, že kniha byla oproti Erebosovi horší. Jak už jsem tu zmínila, tak hlavně stylem psaní. V Erebosovi mi ten styl také úplně nevyhovoval, ale četlo se to lépe než Saeculum. A pak tedy v ději. Jistě, obě témata jsou úplně jiné, takže se to asi úplně nedá porovnávat. Ale musím přiznat, že víc mě celkově zaujal Erebos.

Dějově kniha byla skvělá, ale ten styl psaní to všechno zkazil. Kdyby to napsal někdo jiný, asi by se mi to líbilo mnohem víc. Nejsem si jistá, jestli si od autorky přečtu něco dalšího, ale většinou dávám tři šance, než nějakého autora odepíšu, takže teprve uvidím.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Fragment