Původní název: The Titan's Curse
Spisovatel: Rick Riordan
Žánr: Fantasy
Počet stran: 336
Nakladatelství: Fragment
Přebal je takový divný. Před přečtením knížky jsem ani nerozpoznala, co přesně na něm je. Teď jsem toho názoru, že je to Percy letící na Blackjackovi, ale jistá si tím nejsem. A pak mi to přijde, jako kdyby to byl nějaký 3D obrázek. Nejspíš to má být jen stín Percyho a Blackjacka, ale takhle to rozhodně nevypadá. Celkově z přebalu nejsem nadšená, ale viděla jsem i horší. Navíc, pasuje do série.
Před
přečtením prvních dvou dílů jsem viděla filmy, takže jsem věděla, co
mám čekat. Ale k třetímu dílu zatím film není, a já neměla jiné vodítko
než název a anotaci knihy. Věděla jsem akorát to, že se bude pátrat po
bohyni Artemis a že tam bude nějaké prokletí, které bude souviset s
Titány.
Prokletí
Titánů se četlo opravdu skvěle. Já dost často listuji na konec
kapitoly, abych zjistila, jak je dlouhá a jestli jí stihnu dočíst, než
budu muset jít pryč. A musím říct, že kapitoly jsou opravdu dlouhé. Při
čtení každá kapitola však uběhne až moc rychle. Pak ani nevěříte, že
měla opravdu dvacet stran. Určitě je to taky díky docela velkému písmu,
ale největší zásluhu na tom má podle mě čtivost knihy.
Osud
bohů je stále ohrožen. Kronos nabývá na síle, probouzejí se bytosti,
které nebyly spatřeny stovky let a aby toho nebylo málo zmizela Artemis,
ale kromě ní i Annabeth. Artemis se musí najít do zimního slunovratu,
nesmí chybět na Olympu. Je tedy vybráno několik táborníků a lovkyň
(dívky pod ochranou Artemis) mezi nimi, ale Percy není. To ale
neznamená, že se Percy této výpravy nezúčastní, zvlášť, když má tušení,
že spolu s Artemis najde i Annabeth.
Percy
je pořád ten samý kluk. Má dobré srdce a pro přátele udělá cokoliv.
Pořád je za ně ochotný umřít. Prostě je to polobůh v pravém slova
smyslu.
Annabeth
se tady moc nevyskytovala, ale opět prokázala svoji lásku k bližním a
svoji neutichající víru, že v každém je něco dobrého. Což je sice
opravdu skvělá vlastnost, ale díky ní se chytla do pasti a to od dcery
Athény nebylo zrovna chytré. Jenže srdce vždycky zvítězí nad rozumem.
Grover
se vyskytuje v celé knize, ale nejspíše má nějaký dar neviditelnosti,
protože jsem zapomínala, že na té výpravě je. Netvrdím, že nebyl
důležitý, ale prostě se držel dost v pozadí. Ale je pořád stejně posedlý
nalezením Pana a za své přátele by zemřel. Je to skvělý satyr a přítel.
Thalia
je Diova dcera, která v minulém díle oživla díky kouzelnému rounu.
Občas je dost protivná, ale kdo by jí to vyčítal, když několik let
strávila jako strom a možná je to ta, která může Olymp buď zničit, nebo
zachránit. Později se však ukáže, že má i milou stránku, jen musíte
dobře hledat.
Zoe večernice
je velitelka Artemisiných lovkyň. Zezačátku vypadá dost namyšleně. Ale
ve skutečnosti taková není, jen si toho hodně prožila a lidem moc
nevěří.
A nakonec Nico a Bianca di Angelo.
Dva nejnovější polokrevní, které objevil Grover v jedné škole. Ani
jeden se tu moc nevyskytuje, ale mohu říci, že Bianca je obětavá a v
Nicovi se nevyznám. Nejdřív vypadal mile a pak se to obrátil o 180
stupňů. Takže uvidíme, jak se vybarví.
Když to porovnám s předchozími díly, musím říct, že to není ani horší ani lepší než předchozí knížky. Percy Jackson je podle mě skvělá série, ve které jsou si zatím všechny knihy roviny. Všechny jsou úžasně napsané, čtivé a nenašla jsem na nich vůbec nic špatného.
Jsem
si naprosto jistá, že jsem Prokletí Titánů nečetla naposled. A budu se
těšit na film, pokud ovšem nějaký bude. Každopádně pochybuji, že by byl
lepší než kniha, protože tento příběh se prostě nedá dát na plátno
přesně podle knihy.
Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Fragment.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za krásný komentář :)