Pages

Šest dní v pekle



Dosud nevím, jakým stylem se v naší škole rozdělují praxe, jelikož to nedává smysl. Jak druh praxe a její náplň, tak doba praxe.

Já jsem měla praxi až ve druháku. Respektive praxe. Jednu v prodejně, která patří k naší škole a druhou na městském úřadě. Dodnes netuším, co má prodávání pečiva a dortů společného s mým oborem, Veřejnou správou, ale na mně evidentně není, abych to chápala.

Tehdy jsem na blogu dělala porovnání těchto dvou praxí. Pokud si ho chcete zpětně přečíst, můžete ZDE. Od té doby se v podstatě nic moc nezměnilo.

Ve třeťáku jsem měla opět tyto dvě praxe s tím rozdílem, že jsem v prodejně nestrávila pět dní, ale už šest. A tento rok, ve čtvrťáku, kdy bych se měla především soustředit na maturitu, jsem měla také praxi, i když jen jednu. Konkrétně od třetího do desátého listopadu. Člověk by předpokládal, že to bude aspoň ta praxe, která je důležitá k mému oboru, ale ne. Strávila jsem další šest dní v pekárně, nebo jak říkám já, šest dní v pekle.

Dobře je to trošku nadsázka, ale já tu praxi vyloženě nesnáším. Ne, že by bylo něco špatného na prodávání, ale šíleně mi vadí, že se na mě hrnou rozkazy ze všech stran, dost často protichůdný a narušují tak systém, který si tam vytvořím. Ale nejhorší jsou zákazníci a to, že je nemůžu poslat s prominutím někam. A taky ty křeče v nohou a naprostá únava, když to peklo skončí.

Ale nebudu vám tu dopodrobna vykládat všechny špatné vlastnosti této praxe. Prostě je to náročné, především psychicky. Tedy aspoň pro mě, je mi jasné, že většina lidí by s touhle praxí neměla nejmenší problém, ale já jsem prostě introvert, který nesnese otravné lidi.


Nejotravnější lidé


Vážně netuším, co si o sobě někteří lidé myslí. My tam všem vykáme ( s výjimkou lidí, které samozřejmě známe), vlastně i lidem, kteří jsou mladší než my. No a nám taky lidi vykají, tedy většinou. Objevil se tam starý pán, který nám automaticky začal tykat, což by nebylo to nejhorší, ale prostě tón jeho hlasu, celé to znělo, jako kdyby námi opovrhoval a nestáli jsme mu za pohled. Takové lidi bych nejraději poslala hned někam.

Další takovou třešinkou jsou lidi, kteří si tam přijdou a začnou si vybírat 120 zákusků. Přijde mi to úplně na hlavu, jelikož všechny zdržují a vlastně vyberou všechno, co máme ve výloze a než se nanosí další zákusky, tak se to zase zdrží, nehledě na to, že je pak zmatek v tom, kolik toho přišlo. Přitom se ty zákusky dají normálně objednat. Ušetřilo by to všem časem, ale někteří lidé jsou prostě nad moje chápání.

Další věc, kterou nechápu je drzost těch lidí. Na dveřích mají otevírací dobu, ceduli jak kráva, že je zavřeno, ale stejně do té prodejny vlezou. Navíc už jen z toho, že tam půlka věcí není by jim muselo být jasné, že je zavřeno. Ale ne. Oni nejspíš potřebují obří svítící neon. A ještě pak mají řeči, proč jim to nemůžeme prodat. Na zabití.


Věty, které jsem slyšela snad milionkrát.



"Účtenku nechci, nikdo mi to neproplatí."
(Netuším, jestli jim přijde, že jsou vtipní nebo co, ale je to neskutečně otravné. Zvlášť, když to slyšíte padesátkrát za den)

"Nechci, účtenkovku  nehraju."
(Což je mimochodem úplně mimo, protože bez EET není účtenkovka)

"Do jednoho pytlíku šest rohlíků a do druhého čtyři."
(Kdyby to udělal jeden člověk, ale on furt někdo. A nejen s pečivem, ale i s dortama. Nebo si nadiktují že chtějí rohlíky se solí nebo bez soli. Či si přikážou že chtějí tenhle kombinovaný koláč místo tohohle... což nedává smysl, když jsou úplně stejné.)

"Krabici nechci, když se těch patnáct zákusků nevejde na jeden tácek, dáte mi je na další."
(Tohle absolutně nechápu. Lidi si to radši nechají zabalit na padesát tácků, než aby si zaplatili jednu pitomou krabici. Ale co zaplatili, vždyť oni si můžou nějakou klidně přinést, ale ne...)

"Tohle je se šlehačkou nebo s tvarohem? A co tohle...?"
(Může mi někdo laskavě říct, jak to máme vědět? My to nepečeme. Jenže to jim může člověk říkat horem dolem a stejně se ptají.)

"Já si dám čtyři zákusky, tenhle, tenhle, tenhle a tamtem."
(Nejsem jasnovidec, takže jak mám sakra vědět který myslí? To si nemůžou přečíst cedulku? Ještě pochopím u lidí, kteří rovnou řeknou, že si zapomněli brýle (i když na můj vkus je zapomíná nějak moc lidí), ale tohle dělají skoro všichni. A pak si ještě stěžují, když dostanou jiný zákusek a já se musím omlouvat, i když je vina na jejich straně.)

"To si musím koupit celej chleba? Nemůžete ho rozpůlit?"
(Další naprosto stupidní otázka. Když vidí, že máme ve výloze jen celý chleba, tak prodáváme jen celý chleba.)

"Víte, já to nesu pro mámu, ona..."
(Ano, tyhle sálodlouhé příběhy jsou úplně nejhorší. Lidi začnou povídat o věcech, které nás absolutně nezajímají a zdržují od práce. Případně zdržují i lidi, kteří stojí ve frontě.)

"Cože? Ono se otevírá až za hodinu? Ale mi jsme se sem tak táhli, to nám musíte něco prodat..."
(Buď jsou ti lidi slepí, drzí nebo oboje, jiný důvod takového stupidního chování fakt nevidím a kdyby to byl jen jeden člověk, ale oni chodí po tuctech...)

"Nemáte špičky? A větrníky?"
(Další pitomá otázka. Když je nevidí, tak evidentně ne. Ironií je, že když tyhle věci jsou, tak lidé najednou dělají, jako kdyby neexistovali.)

"Já si dám tohle, ale počkat to je s mandlema tak radši tohle... a nebo víte co, dejte to tam oboje."
(Další otravná věc. Ale fajn, přendat to není takový problém, ale to neustále stornování na kase v tom dělá totální brajgl.)



Tohle se ve zkratce dělo těch 17 dní co jsem měla za ty tři roky praxi. A popravdě jsem zatraceně ráda že už jí nikdy nebudu mít, protože je to o nervy. Ti lidé... vážně jsem se musela držet, abych je neposlala někam a ještě jsem se na ně musela usmívat a být milá. Takže ano, totálně mě to vyčerpalo. A pokud budu do konce roku na všechny nepříjemná, je to proto, že veškeré moje sebeovládání jsem vypatlala na praxi.

A pro informaci, stále doufám, že ze mě bude úspěšná spisovatelka, která se takovými lidmi nebude vůbec muset zabývat. Nebo budu moc pracovat z domu nebo fakt nevím. Třeba zkusím odletět na Mars, tam snad nikdo otravný není. Ale vážně, myslím, že v normálních krámech, kde se lidi obsluhují sami, kor když to je třeba oblečení nebo tak, to není zas až tak hrozné. Ale já bych asi nikdy nemohla prodávat v nějakém obchůdku na vesnici nebo tak (a taky doufám, že mě to nikdy nepotká), zcvokla bych se z toho. Ale knihkupectví by šlo...



9 komentářů:

  1. Naprosto s tebou soucítím. :D Já chodím na brigády do malého obchodu a když si v sobotu o půl šesté ráno, kdy bych si nejradši zalezla pod pult a spala začne někdo vymýšlet věci typu: dvě vypečené housky s hodně solí a pak do druhého pytlíku tři takové střední s víc makem a do třetího dvě housky aby tam toho moc nebylo a byly hezky vypečené. Dřív jsem to trochu řešila, teď prostě předstírám, že se v tom s velkým zájmem hrabu a hledám vysněnou housku tohoto zákazníka a nakonec prostě nějaké naházím do sáčku...
    Nebo ty účtenky... ještě slýchám často 'hoďte si Babiše do koše, já ho nechci'
    Jsem ráda, že to takhle má i někdo jiný! :D
    Fandom Before Blood CZ

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já to taky neřeším, prostě jim tam naházím, co mi přijde pod ruku :D Pokud si chtějí rohlíky se solí, mají si zajít do supermarketu a vybrat si je sami :D

      Vymazat
  2. Haha tento článok ma pobavil, ale úplne ťa chápem :D Ja som v lete už druhý rok brigádovala v kaviarni so zmrliznou, takže jednoducho môžem povedať, že ľudia sú v mnohých prípadoch tupci :D A keď už sa vyskytne normálny zákazník, ktorý dokáže pozdraviť, poprosiť a poďakovať tak by ho človek aj na rukách nosil, lebo takých je naozaj málo :D Typu - Dobrý deň, čo si dáte? - Kávu. Yeah a akú? Esspreso, viedenskú, latte, zalievanú, kapučíno,... :D :D Najlepšie je obrniť sa trpezlivosťou, inak to nejde :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Souhlasím těch milých na slušně vychovaných je málo.
      Ale i někteří prodavači jsou hrozní. Znám to z obou stran.

      Vymazat
    2. S těmi lidmi fakt žádnou trpělivost nemám :D A když se objeví nějaký normální zákazník, tak tu buď ani nevnímám, nebo si říkám, že si určitě vymyslí nějakou blbost :D

      Vymazat
  3. U nás to bylo tak, že si nás na praxi dali tam, kde bylo zrovna misto a též mimo obor.
    Ty otravné lidi znám a toni teď z práce. Někteří jsou drzi, jako by si byka služka, odpad a pod jejich úroveň a přitomje to naopak, no děs.
    Ale nesmíš si to tak brát, jinak by ses z toho zbláznila.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně! Já si to neberu, jen jsem z toho totálně vyčerpaná :D

      Vymazat
  4. Nechápu že tě dali na praxi do pekárny =D Ještě kdyby si tam dělala nějaké papírování ale prodávat?? =D Se spletly ne?
    Jinak se ti ani nedivím, s lidmi je to těžké kor ještě takhle někde za pultem.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. V naší škole je to normální :D Levná pracovní síla :D Co by se zajímali o to, že to nemá nic společnýho s oborem nebo že jsem v posledním ročníku a potřebuju být ve škole? Prostě klasika. V téhle škole si na to jednoduše musíš zvyknout :D

      Vymazat

Děkuji za krásný komentář :)