Pages

Znamení vody

Abych byla upřímná, nedoporučuji vám tuto povídku číst. Je to naprostá improvizace se kterou nejsem vůbec spokojená. Ale potřebovala jsem napsat povídku k Terce do soutěže a docházel mi čas. No... tohle je výsledek. Dost děsivý výsledek, samotné se mi to nechce číst. Hádám, že by z toho mohl být dobrý příběh, kdybych to pořádně promyslela, ale takhle...


Před devadesáti dny. To je doba, kdy naposledy zapršelo. Doba, kdy naposledy bylo snesitelně. Ale teď o tři měsíce později mám problém se nadechnout. Vzduch je suchý, řezavý. Země je suchá, tvrdá a rozpraskaná. Každou chvilku se tu něco vznítí. Všechno je totiž špatně.

Mělo by pršet, mělo by být období dešťů, ale místo toho je všude sucho. Všichni umíráme na dehydrataci vzdálení od jakékoliv jiné vesnice tisíce kilometrů. Není žádná možnost, jak se dostat k vodě. Není. Jsme předurčeni k záhubě. A za všechno můžu já.

Vlastně za to může ta čarodějnice, která nás proklela a zabránila dešti, aby dopadal na naši zem. A to všechno jen proto, že jsem se k ní nechovala uctivě. Je to její vina, je to i moje vina. Po třech měsících už nám došli veškeré zásoby vody a my můžeme jen čekat, až si pro nás přijde smrt.

Kdybych byla věřila tomu, že ta baba byla čarodějnice už tenkrát, nedopadlo by to takhle. Vzala bych vodu, co jsme měli našetřenou a vydala bych se spolu se svou vesnicí do civilizace, ale já tomu nevěřila. Nevěřila jsem, že existuje něco jako magie, kouzla. Že by někdo mohl dokázat přinutit počasí konat podle svých rozkazů.

Jsem zoufalá. Chtěla bych to všechno vrátit, spravit. Chtěla bych přijít na způsob, jak zachránit svou vesnici, svůj kmen před zánikem. Ale nemůžu. Zásoby vody jsou už spotřebované a z oblohy nepadá ani jedna jediná kapka.

Náš kmen dokonce zkoušel už i tu pitomost s tancem deště, aby přivolal alespoň kapku vody. Ale nepomohlo to, jak by taky mohlo. Je to jen nějaká pitomá tradice, kterou si beztak vymyslel nějaký muž.

Jenže ne všechny tradice by musely být k ničemu. Když někdo dokázal ovládnout počasí, možná bych to přeci jen mohla zvrátit. Možná je tu přeci jen naděje na to, zachránit své lidi. Možná, je v knihách zapsán nějaký obřad, který funguje.

Jakmile mi hlavou bleskl nápad, sebrala jsem zbytek své energie. Chvíli to trvalo, ale nakonec jsem se přeci jen dokázala zvednout ze země. Pak už jsem musela jen dojít do chalupy, kde byly uschovány všechny kroniky mého kmene.

Ale bohužel to nebylo tak jednoduché. Měsíce s omezeným přísunem vody a dny bez vody se na mě podepsali. Šla jsem pomalu s motající hlavou a cestou padala. Nevím jak, ale nakonec jsem se vždycky nějak dokázala znovu vyhrabat na nohy,

Nevím, jak dlouho ta cesta trvala, nejspíš hodiny. Divím se, že jsem tam vůbec došla, ale musela jsem. Musela jsem napravit naštěstí, které postihlo můj lid, které jsem způsobila. Už jsem sahala po naší nejstarší kronice, ale pak se mi zatmělo před očima.

Když jsem se probrala, první co jsem uviděla, byla krev. Moje krev. Praštila jsem se do hlavy. Bylo mi jasné, že už nemám moc času. Pokud okamžitě nepřijdu na způsob, jak přivést déšť, tak umřu. Všichni umřeme. Šance je malá, ale musí přece existovat způsob, jak to prokletí zrušit.

Začala jsem listovat stránkami, ale písmenka se mi slévala před očima. Musela jsem se na každou stránku soustředit šíleně dlouho, ale nakonec jsem našla to, co jsem hledala. Obřad na přivolání vody.
To, co jsem se dočetla, bylo děsivé. A jsem si jistá, že kdybych to objevila v době, kdy byla většina kmene při smyslech, nikdy by mi nedovolily, abych to použila. Ale teď jsem neměla na výběr. Možná to nebude fungovat, ale co na tom záleží, stejně bychom všichni umřeli.

Musela jsem to udělat. Věděla jsem, že když to neudělám, tak mi to v ničem nepomůže, ale přesto jsem se bála. Nechtěla jsem to udělat, ale věděla jsem, že musím.

S povzdechem, jsem vytáhla dýku, kterou jsem měla za pasem. Přiložila jsem se ji k srdci a přitlačila. Začala jsem do sebe vyřezávat znak vody. Bolelo to tak příšerně, že bych nejradši křičela, ale z mé pusy nic nevycházelo. Byla na to moc vyprahlá.

Konečně jsem ten neuvěřitelně složitý symbol vyřezala. Krev byla všude a já byla mnohem slabší než před chvílí a to jsem si myslela, že už to ani není možné. Dokud mi ještě zbývala nějaká síla, odhodlala jsem udělat ten poslední krok, který měl přivolat déšť. S myšlenkou na déšť jsem si vrazila dýku do středu symbolu. Přímo do srdce.

10 komentářů:

  1. Och, zaujímavý katastrofický námet s prítomnosťou mágie. Veru, s čarodejnicami sa neradno zahrávať! :D Ale takto to ukončiť, to nie je fér! Ja chcem vedieť, či sa jej to podarilo :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju :) Ale jak říkám, byla to opravdu improvizace :D Taky tyhle konce nesnáším, ale hodně ráda je píšu :D Každopádně by bylo dost divné, kdybych napsala jak to dopadlo, jelikož je to psáno z pohledu hlavní hrdinky a ta si vrazila dýku do srdce...

      Vymazat
  2. Taky mám problém psát povídky včas :-D. Ještě štěstí, že je Terka tak tolerantní :-D.

    Povídka je moc pěkná :-). Trošku mi vadilo, že tu není žádná přímá řeč, ale bylo to moc zajímavě zpracované :-). Ale otevřený konec? Já chci vědět, jak to dopadne! Tohle nám nesmíš dělat! :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To teda :D Škoda, že takoví nejsou všichni...

      Děkuju :) Já vím, ale byla to povídka na poslední chvíli, takže jsem bohužel neměla čas na to, abych ji pořádně promyslela a někam dala přímou řeč... Já otevřené konce píšu dost ráda :D Navíc tady by to ani ukončit nešlo, jelikož je to psáno z pohledu hlavní hrdinky a ta si vrazila dýku do srdce. Mrtví nemluví...

      Vymazat
  3. Zajímavý příběh, myslím, že se ti povedl, je to dobrá povídka. Ale chtěla bych vědět, jak to skončí? Zda se jí povedlo kletbu odvrátit a přivolala déšť?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju :) No, to je otázka :D Těžko na to odpovím, když jsem hlavní hrdinku, která příběh vyprávěla nechala probodnut dýkou...

      Vymazat
  4. Tak takový konec jsem nečekala ale musím říci že mě povídka celou dobu popoháněla číst dokud jsem to nedočetla. Rozhodně se ti to povedlo. =)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Opravdu? Tak to jsem ráda. Bylo to splácáno na poslední chvíli...

      Vymazat
  5. Panejo, to bylo vážně skvělé! :) Já napsat povídku zaprvé neměla čas a za druhé mě naprosto nic nenapadlo. Tohle jsi vymyslela opravdu úžasně, nevím, prostě se mi ten nápad hrozně líbí :D :)

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuju, ale já ten čas taky neměla. Jak říkám, je to napsáno na poslední chvíli a tím pádem to není ani moc promyšlené... stejně jako mé úkoly z angličtiny :D

    OdpovědětVymazat

Děkuji za krásný komentář :)