Pages

Pod vlivem lásky II - 13.Kapitola

Lidi říkají, že se historie opakuje. Za tu dobu co žiju, jsem měla před sebou tisíce důkazů, že to tak opravdu je. Ale aby se historie opakovala takhle rychle po sobě, to se ještě nestalo. Ale už je to tady. Před několika týdny jsme Klause zachránili před smrtí a teď nás čeká ten samý úkol. A to jsem konečně našla štěstí. Jenže osud mě evidentně nemá rád. Kdykoliv bych mohla být šťastná, zasáhne a zničí to, ale tentokrát ne. Mikael by mi mohl mé štěstí zničit, zabít mě nebo Matta, ale já mu to nedovolím. Mám šanci na štěstí a nenechám ho, aby mi ji vzal. Pomůžu ho zabít a pak budu žít šťastně až na věky, to si přece zasloužím. Mikael ohrožoval naše životy už moc dlouho. Tomu je ale teď konec.
Před třemi hodinami zavolal Klaus Elijahovi, ten by tu měl být za hodinu. Také zavolal čarodějkám. Nejen covenu z New Orleans, protože čarodějek ochotných mu z něho pomoci, když získaly zpátky své členy, tam nebylo zrovna mnoho, ale někdo přeci. Proto zavolal ještě pár svým dalším známým a já s Damonem jsme udělali totéž. Přeci jen, žijeme pěkně dlouhou dobu a i čarodějky nám pár věcí dluží. I když třeba už nežijí, jejich dluh splatí jejich potomci, je to věc cti.
Ještě tu moc čarodějek nebylo, jen pár z okolí. Ostatní měli přijet za mnohem delší dobu, ale pomalu se nám začala naše malá armáda formovat. Byl tu ale jeden problém, nikdo neměl nejmenší tušení, jak porazit Mikaela bez toho, abychom mu dali možnost nás zabít.
Vlastně jedna možnost by tu byla. Krevní pouto, které Klaus použil na Alex. Mezi ním a Mikaelem by to nefungovalo, ale mezi Mikealem a mnou nebo Elijahou ano. Problém je, že nikdo z nás neměl po ruce jeho krev. Nenapadlo nás, že bychom ji někdy mohly potřebovat… a i kdyby ano, rozhodně bychom neměli příležitost si ji vzít. Byly jsme jednoduše v koncích. Mohli jsme doufat jen v jedno, že společně s čarodějkami, kterých mělo být asi dvacet a Elijahou něco vymyslíme.  A rychle. Je jen otázkou času, kdy se Mikael znovu objeví a když se objeví, už to nebude jen varování, začne zabíjet. A začne s Caroline, ona je Klausova největší slabost, ale zároveň také největší síla.
„Neměla bys tu být,“ řekla jsem Caroline, když Nik řešil něco s jednou z čarodějek. Zaboha jsem si nemohla vzpomenout na její jméno.
„Proč?“ zeptala se nechápavě.
„Pokud se Mikael vrátí, půjde ze všeho nejdřív po tobě. I čarodějky po tobě šli ze všeho nejdřív. Dodáváš mu sílu, ale zároveň jsi jeho největší slabina. Neměla bys riskovat, že se ti něco stane.“
„Jak říkáš, nejsem jen slabina, ale i síla. A pokud tu nebudu, přesune se na někoho dalšího. A obě dvě víme, že nechce zničit jen jeho, ale i tebe a Elijahu a Kola. Zaměří se na Matta.“
„Matta dokážu ochránit, ale momentálně…“
„Ne, já nikam nepůjdu. Nenechám se zabít ani unést. Budu tu s vámi, vymyslíme plán a společně vyhrajeme. Nikdo neumře a nikdo se nezhroutí, slibuju,“ řekla a zmizela. Měla jsem vědět, že to tak dopadne. Sice by to nikdy nepřiznala, ale je na chlup stejná jako můj bratr.
„Ty dva se hledali, až se našli.“ Už po druhý za posledních 24 hodin se za mnou ozval známý hlas, ale tentokrát to nebylo nic hrozného.
„Elijahu.“ Vrhla jsem se bratrovi do náruče. Kupodivu mi chyběl a to jsem ho neviděla jen pár týdnů. Bývaly doby, kdy jsem ho neviděla celá staletí.
„Jsi tu brzy,“ poznamenala jsem
„Nemůžu si dostatečně vychutnat vyhlídkovou trasu, když se nás náš otec snaží zabít… po kolikáté už vlastně?“
„Nevím, od stého pokusu to nepočítám.“ Usmála jsem se a objala ho.
„Tak jaký je plán?“ zeptal se, když sem ho pustila.
„Ten, který vymyslíš.“ Což byla pravda, neměli jsme absolutně žádný plán. Potřebovali jsme se dostat k Mikaelovi, v dost brzké době, ale jak to udělat aniž by zabil Klause, to je otázka.



2 komentáře:

  1. Pěkné pokračování, jsem zvědavá, co vymyslí a jestli Mikaela porazí. ☺

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuju :) No budeš si muset počkat na další středu :)

    OdpovědětVymazat

Děkuji za krásný komentář :)