Původně jsem myslela, že vám sem dám recenzi. Ale když už jsem asi před třemi týdny říkala, že si připravím nějaké drabble, tak jsem se rozhodla jedno zveřejnit, abych aspoň jeden slib splnila.
Nad hlavou černé mraky plují.
Déšť přichází. Přichází pomalu po krůčkách, jako kdyby chtěl před sebou
varovat. Všichni mizí do svých domů, varování přijímají. Déšť jim není ani
trochu příjemný. Proč? Copak oni se nekoupou, nesprchují, neplavou? Copak to není
jedna a ta samá voda? Proč ho mají za záhubný? Proč nevidí jeho krásu? Déšť je
nádherný a příjemný. Je to symbol života, ale všichni před ním utíkají. Nechápu
to, ale když chtějí, ať si utíkají. Já tu zůstávám. Čekám na déšť jako na
dávného přítele. Chci tančit v dešti a na nic nemyslet. Chci být jeho
součástí, chci s ním splynout.
Veľmi pekne napísané a krásna myšlienka :-)
OdpovědětVymazatDěkuju, ale když se na to dívám zpětně, mám pocit, že jsem dost plácala :D
VymazatSouhlasím, je to povedené. =) A k momentálnímu počasí jak vyšité.
OdpovědětVymazatDěkuju :) Tady je teď klid, ale včera... nebo spíš dneska hodně brzy ráno tu byl pěkný slejvák :D
VymazatJe to vážně krásné, skvělý nápad :)
OdpovědětVymazatDěkuju :)
Vymazat