Pages

Secrets of Bloodline - 9.Kapitola

Stejně jako všechny liché kapitoly i tuto napsala LadyD.



Seděla jsem tam s Damonem ještě něco přes hodinu. Povídali jsme si snad o všem, zdá se to být neuvěřitelné, ale jako bych byla s úplně jiným člověkem. Už jsem nemyslela na Isaaca, ani na jeho šílenou sestru. Byla jsem tady a teď s Damonem, a musím se přiznat, že mi bylo vážně dobře. Ale zřejmě to bylo jen díky tomu alkoholu, kterého jsem do sebe za tu dobu, co jsme seděli na baru, dostala opravdu hodně.

Damon zrovna dovyprávěl jednu ze svých nejoblíbenějších historek z rodinné dovolené, která mi přivodila doslova záchvat smíchu, když jsem se rozhodla, že je čas odejít.

Dopila jsem poslední sklenku, ale když jsem se zvedala ze židle, ztratila jsem rovnováhu. Byla bych se rozpleskla na zem, kdyby mě Damon nechytil.
"Wow, jsi v pořádku?"
"V naprostém, díky tobě," odpověděla jsem a ďobla ho ukazováčkem do hrudníku.
"Kdykoliv."
"Tak já už půjdu," prohlásila jsem a začala jsem hledat v kabelce klíčky od auta.
"To nemyslíš vážně?!"
"Co?"
"V tomhle stavu řídit nebudeš!"
"Je mi fajn, dojet domů ještě zvládnu,"zakroutila jsem očima a vydala se ke dveřím.
"Eleno, jdeme pěšky," zavelel Damon, když mi z ničeho nic skočil do cesty a vytrhl mi klíčky z ruky.
"Pěšky??"
"Víš, jak to mám daleko a už bych byla ráda doma,"
"Náš dům je blíž," podotkl Damon.
"Váš dům je sice blíž, ale Caroline tam není."
"A to musí být sestra doma, abys měla důvod u nás přespat?" zeptal se skoro šeptem se šibalským úsměvem na tváři.

Nakonec jsem souhlasila. Ale s tím, že budu spát u Caroline v pokoji a se zamčenými dveřmi. Cestou jsme si ještě povídali a smáli jsme se. Když jsme konečně dorazili k sídlu Salvatorových, bylo mi to dokonce líto. I když jsem si to nejdřív nechtěla přiznat, bylo mi s Damonem dobře. A nebylo to jen kvůli alkoholu v krvi. Vešli jsme do domu a já si to namířila do patra, kde měla Caroline pokoj. Po lehkém klopýtnutí na schodech trval Damon na tom, že mě doprovodí až ke dveřím.
"Tak dobrou Damone,"
"Eleno,"
"Ano?" otočila jsem se.
Stál přímo přede mnou, jeho hluboké modré oči koukaly přímo do těch mých. Přejel mi rukou po rameni. Tělem mi projel zvláštní hřejivý pocit.
"Damone, dnešní večer byl moc fajn, ale, ale …"
Bože, proč mi tak strašně buší srdce? Tohle se mi ještě nikdy nestalo. Po pěti minutách jsem pořád koukala Damonovi přímo do očí. Srdce mi tak tlouklo tak silně, že jsem měla pocit, že mi vyskočí z hrudi. Už jsem to nemohla vydržet, tak jsem to prostě udělala. Skočila jsem mu kolem krku a políbila jsem ho.

Odstoupila jsem kousek dál. Nemohla jsem uvěřit tomu, co jsem právě udělala, ale prostě jsem si nemohla pomoct. Damon se na mě překvapeně podíval, usmál se, chytil mě kolem pasu, přitáhl si mě k sobě a začal mě líbat.

S rychlostí blesku jsme stáli v Damonově pokoji. Roztrhla jsem mu košili a přejela mu rukama po jeho perfektně vypracované hrudi. Damon mi chytil obličej do dlaní, usmál se na mě a já se usmála na něj. Potom mě začal znova líbat. Nejdřív na pusu, pak na tváře a pak na krk.

Najednou jsem ucítila, jak se jeho zuby zabořily do mého krku. Ve vteřině to přišlo. Ten úžasný pocit extáze, cítila jsem to po celém těle. Naprosto jsem se tomu pocitu oddala. Jediné na co jsem dokázala myslet, bylo to, že chci Damona. A čím víc mojí krve vypil, tím víc jsem chtěla já tu jeho.


První co jsem uviděla, když jsem otevřela oči, byl Damon. Otočila jsem se na záda a zírala jsem do stropu. Pomalu jsem si přehrávala události předešlé noci. Všechny doteky, polibky a sdílení krve. Sdílení krve je pro upíry tak trochu osobní. Vlastně jde o upíří alternativu milování. Když k tomu připočtete ještě to normální, tak jsem si zadělala na pěknou kupu problémů. Jako bych jich i bez toho měla málo. Ale musím se přiznat, že to byla nejkrásnější noc za celý můj dlouhý upíří život.

Jak jsem tak nad tím přemýšlela, začala jsem si pomalu uvědomovat, co jsem to vlastně udělala, a do očí se mi nahrnuly slzy. Skrz závěs padal do pokoje sluneční svit, pak mě to napadlo. Kolik je vlastně hodin? Podívala jsem se na hodiny. Proboha! Je skoro poledne. Vylezla jsem z postele a začala jsem mezi kousky oblečení, které bylo poházené po celém pokoji hledat to svoje. Když jsem je posbírala, došla jsem ke dveřím a potichu jsem otočila klikou. Chtěla jsem se vytratit z pokoje, ale když jsem otevřela dveře, zůstala jsem stát jako přešlá mrazem.
"Caroline," pronesla jsem tiše.

Caroline na mě civěla s otevřenou pusou a vykulenýma očima. Nevěděla jsem co říct, prostě jsem tam jen stála neschopná jakéhokoliv slova. Caroline změnila výraz z udiveného na zamračený, když si uvědomila, že před ní stojím téměř nahá s hromádkou oblečení v ruce. Chtěla jsem jí to vysvětlit, ale vtom už za mnou stál Damon.
"Nějaký problém, sestřičko?" zeptal se Caroline, ale ta jen zavrtěla hlavou a zmizela.

0 komentářů:

Okomentovat

Děkuji za krásný komentář :)