Pages

Secrets of Bloodline - 2.Kapitola

Druhá kapitola, tentokrát ode mě. Tak doufám, že se bude líbit stejně jako kapitola od LadyD :)


"Co chceš?"
"Ale, takhle se chovat ke svému snoubenci, to není zrovna dobrý nápad."
"Ty a můj snoubenec? O tom si můžeš nechat jenom zdát." Damon Salvatore, byl všechno možné. Otravný, arogantní, sobecký a neovladatelný idiot, ale v žádném případě to nebyl můj snoubenec.
"To si řekneme za týden před oltářem, lásko. Je to domluvené. Tvůj otec s tím souhlasil."
"Cože?" Vyskočila jsem ze sedu. Jak už jsem řekla je Damon idiot, ale nikdy by nezmínil moji rodinu, kdyby to nebyla pravda, mohlo by pak dojít k vážním roztržkám.
"Nebuď tak překvapená, věděla si, že to jednou přijde. Já jsem z významné rodiny, ty jsi z významné rodiny a spojenectví je nejdůležitější."
"Nikdy si tě nevezmu." Po tvářích mi začali stékat slzy.
"Moc dobře víš, že vezmeš. Máme zákony." Položil mobil. Tohle se ještě nestalo, vždycky jsem mu to položila já. Ale tyhle myšlenky vystřídaly hned jiné, závažnější. V hlavě mi naskakovaly obrazy mě a Isaaca, našich společných dnů i nocí, muže, kterého jsem opravdu milovala a do toho se mi motaly úryvky z našeho zákona.

Upíři mají zákony, kterými se musí řídit. Většina z nich tu je proto, abychom se mohli normálně procházet po světě a nikdo nezjistil, že jsme upíři. V podstatě to není nic zlého, ale lidé mají předsudky a svoje báchorky, šli by na nás s vidlemi.

Jenže pak tu jsou zákony, které jsou podle mě asi tak užitečné a smysluplné jako lyže u moře. Mezi nimi je i zákon, že o sňatku svých dcer rozhodují otcové. Skoro mi to připadá, jako kdybychom se přesunuli o pár století dál, ale pořád jsme v současnosti. Kdysi dávno mohl mít tento zákon smysl, protože upírů tu mnoho nebylo, a i když jsme nesmrtelní, byla potřeba náš druh rozšířit. A ženy evidentně nebyly dost rozumné, aby si vybíraly vhodné partnery. Tento zákon je tedy starý několik tisíc let, ale nikdo ho ještě nezrušil a většina otců právě díky tomuto zákonu spojuje dlouhé rody. Myslela jsem, že můj rod je tak starý, že se tomu vyhnu, že můj otec udělá výjimku, ale asi jsem se mýlila.

Jakmile jsem si přehrála v hlavě všechny možnosti, jak se z toho sňatku vykroutit, propukla jsem v hlasitý pláč, žádné možnosti nebyly. Žádný ze zákonů, tento nezpochybňovala. A já neměla nejmenší tušení, co dělat. Nemilovala jsem Damona, pro mě to byl jen libový frajírek, který udělá všechno proto, aby dostal to, co chce. Jenže mě evidentně dostane, i když miluji Isaaca, muže, který je pro mě vším. Ale to by nikdy neprošlo. Upíři a vlkodlaci jsou odjakživa nepřátelé. Zvláště pak naše dvě rodiny.

Se slzami v očích jsem nahmatala mobil a chtěla zavolat Isaacovi, ale pak jsem si to rozmyslela. V podstatě mi řekl, že to mezi námi nemá cenu. Sice říkal jiná slova, ale oba dva jsme věděli, že znamenají tohle a myslím, že by to současná situace nijak nezměnila. Isaac je muž, kterého miluji, ale není to princ na bílém koni, který přijede a unese mě někam daleko, kde budeme žít šťastně až do smrti. Ne, tohle se nestane.

Když jsem si tu smutnou pravdu uvědomila, hodila jsem mobil na nejbližší balvan a koukala, jak se posel špatných zpráv tříští na milion kousků. Kéž bych tohle mohla udělat s Damonem.

Ale i když byl mobil rozbitý, nepomohlo mi to. Pořád jsem se cítila bezmocná. Nevěděla jsem, co mám dělat. Navíc jsem teď nikomu ani nemohla zavolat. Asi nebyl dobrý nápad rozbít ten mobil.

Chvíli jsem přemýšlela, co budu dělat, ale nakonec jsem došla k jedinému závěru. Jestli tohle šílenství může někdo zastavit, je to můj otec. A i kdybych ho musela prosit na kolenou, zkusím to. Nemůžu se provdat za Damona.

0 komentářů:

Okomentovat

Děkuji za krásný komentář :)