Pages

Secrets of Bloodline - 27.Kapitola




V nadcházejících dnech jsme ještě trochu žertovali o těch žabách, ale jinak to byl klidný a nezajímavý týden. Trávily jsme ho s Caroline samy u televize, protože Damon se Stefanem byli pořád někde pryč. Podle toho co jsem zaslechla z pár rozhovorů, šlo snad o nějaký "přísně tajný projekt". Ale jak znám tátu, určitě jde o něco víc.

Byl pátek odpoledne a my se chystali na návštěvu k našim. Teda, Damon tam musel pracovně, táta svolal velkou poradu, tak jsem se trošku vnutila, že pojedu s ním. Stejně jsem teď mámu dlouho neviděla. Damon už byl trošku nervózní, protože jsem stála v šatně už půl hodiny a pořád nemohla najít nic, co by mi sedělo. Zkusila jsem asi patery džíny, ale ani jedny jsem nedopnula. Nakonec jsem si oblékla tepláky, protože teď v říjnu už bylo na šaty nebo sukni docela zima a nic jiného mi prostě nesedlo. Bylo mi jasné, co budu dělat v pondělí.

"No, hurááá, už jsem myslel, že poj…" nedokončil větu, protože v momentě, kdy se na mě podíval, dostal záchvat smíchu. Vlastně se mu ani nedivím. Když k těm tepláků přidáte ještě vytahané triko a starou teplákovou mikinu, dostanete opravdu otřesný model. Ještě, že tu není Caroline.
"Co to máš proboha na sobě?" zeptal se po cestě ke dveřím.
"To jediné, do čeho se vejdu!" zdůraznila jsem.
"Neříkej mi, že sis toho nevšimnul,"
"A čeho jsem si měl všimnout?" zeptal se. Vykulila jsem na něj oči a nasadila obličej, který vyjadřoval větu "To nemyslíš vážně.".
"No, dobře, dobře," uklidňoval mě.

Když jsme dorazily k našim, bylo tam docela živo. Máma a několik jejich přítelkyň si povídaly v jídelně, zatímco členové mužského osazenstva řešili něco v obýváku. Podle počtu přítomných mi došlo, že jde asi opravdu o nějakou vážnou věc, protože tu byli téměř všichni členové rady. Damon se šel pozdravit s tátou, který v zápětí zavelel, že už je čas a všichni společně odešli do jeho pracovny.

"Eleno, konečně jsi tu," ozvala se matka z kuchyně, kam jsem s úsměvem vkročila. Všechny přítomné na mě nevěřícně hleděly. Bylo mi jasné proč, opravdu jsem v té staré teplákovce vypadala příšerně. Pomalu jsem začínala litovat svého rozhodnutí, sem jet.

"Evelyn, měla bys ji vzít na nákupy, tahle barva jí vůbec nejde k pleti," ozvala se jedna z matčiných přítelkyň, která teď stála u mě a snažila se poupravit moji mikinu. Jako by to snad mělo nějaký význam.
"Neboj se, Sophie, určitě to nějak vyřešíme. A teď když nás na chvíli omluvíte," mrkla na ni, chytla mě za ruku a odtáhla z kuchyně.
"Mami, co blázníš?" nechápala jsem.
"Jsem ráda, že jsi konečně dorazila. Už jsem z nich pomalu dostávala mořskou nemoc," zasmála se.
"Pojď, dám ti něco na oblečení, v tomhle vypadáš hrozně," zakroutila očima a odešla po schodech nahoru.
"Díky mami, ještě ty mi připomínej, že vypadám jako slon," řekla jsem otráveně a vydala se směrem za ní.
Našla jsem ji v ložnici, jak se přehrabává v krabici se starými věcmi.
"Na, zkus si tohle," podávala mi bledě modrou halenku a černé kalhoty.
"Není to nic moc, ale lepší než to co máš teď," znovu se ušklíbla. Rychle jsem se převlékla. Konečně jsem to byla zase já.
"Je to perfektní," pochvalovala jsem si.
"To jsem ráda, teď mi řekni co je u vás nového," pokynula mi, abych se posadila na postel.

Seděly jsme tam asi dvacet minut a povídaly si. Řekla jsem jí o miminku, o tom, jak jsme malovali i o tom co jsme dělaly s Caroline celý týden. Když se mě zeptala, jestli jí nechci říct ještě něco, zaváhala jsem. Měla jsem nutkání jí povědět o Isaacovi a o tom, jak jsem ho viděla s Klausem, ale nakonec jsem to neudělala. I když jsem měla pocit, že už to stejně všechno ví.

Domů jsme se vrátili poměrně pozdě. Měla jsem všeho plné zuby, tak jsem si dala rychlou sprchu a šla spát.

Ráno mě vzbudila příjemná vůně, která se linula z kuchyně. Rychle jsem vstala a vydala se tam.
"Teda, když jsem si tě brala, tak jsem netušila, že mi budeš dělat snídani, každý den," vkročila jsem s úsměvem do kuchyně. Ale v tom okamžiku jsem se zarazila a zůstala stát jako solný sloup. Nebyl to Damon, kdo chystal snídani, byl to Klaus.
"Co si sakra myslíš, že děláš," rozčílila jsem se.
"Chystám ti snídani," pronesl klidně a na stůl položil talíř s vaječnou amoletou.
"To vidím," pokračovala jsem. "Ale proč? A jak ses vůbec dostal dovnitř? A co tu vlastně chceš, Caroline není doma,!" dokončila jsem větu a hned na to jsem se musela posadit, protože se mi udělalo špatně. Klaus ke mně hned přiskočil.
"Eleno, je ti dobře?" zeptal se.
"Je mi fajn, jenom se mi trochu zamotala hlava," odsekla jsem. Klaus mi podal sklenici vody a sedl si naproti mně.
"Jsem tady, protože mě Damon pustil. Přišel jsem za Caroline, která tu není, tak jsem řekl, že se stavím později. Ale Damon mě požádal, abych tu s tebou zůstal, než se vrátí. Z nějakého důvodu se tě bojí nechat doma samotnou!" dokončil svůj proslov.
"Nechápu, proč mi nic neřekl a nechápu, proč se bojí nechat mě doma samotnou. Nejsem nesvéprávná, nejsem nijak vážně nemocná a nejsem ani nijak postižená. Jsem jenom těhotná!" znovu jsem se rozčílila. Měla jsem na to právo, poslední dobou se mnou všichni zacházejí jako s porcelánovou panenkou.
"No, nejspíš proto, že jsi spala. Tak jako tak jsem slíbil, že tu s tebou zůstanu. Tak co kdyby sis konečně snědla tu snídani, přestala se rozčilovat a můžeme si rozumně promluvit. Onehdy v autě, jsme si povídali a myslím, že jsme to nedokončili," podal mi sklenici džusu.

Ještě pár minut mi trvalo, než jsem se uklidnila, ale pak jsem se hned pustila do jídla. Měla jsem vážně hlad a k mému překvapení, to bylo vážně dobré.

"Takže, když jsme spolu naposled mluvili, říkal jsi něco o sourozencích," promluvila jsem s plnou pusou. On jen přikývl.
"Říkal jsi, že máš víc než dva sourozence, tak kolik jich vlastně máš?" zeptala jsem se.
"Dohromady pět," usmál se.
"Dva bratry a tři sestry. Všechny mladší," koukala jsem na něj se zájmem, aby pokračoval, ale on nic.
"Říkal jsi, že jsi s nimi nevyrůstal, proč?" zeptala jsem se a nacpala si další sousto do pusy.
"Neměl jsem tu příležitost," odsekl. Jeho odpovědi, mě začínaly rozčilovat. Nic nechtěl rozvádět do podrobností. Jenže ve mně se zrovna probudila neskutečná zvědavost.
"Promiň, ale nějak to nechápu,"
"Říkal jsi, že máš sourozence, se kterými si nevyrůstal, protože jsi neměl příležitost, ale přitom jsi nejstarší. Musel jsi přece … počkat, kolik ti vlastně je?" napadlo mě, že vůbec nevím jak je starý.
"No, pokud to tolik toužíš vědět, tak je mi 395," povzdychl si a začal umývat nádobí.
"Klausi?"
"Hmm,"
"A řekneš mi, proč jsi nevyrůstal se svojí rodinou?" zeptala jsem se opatrně.
"Ty jsi vážně zvědavá, co?" pousmál se.
"Kdybych nevěděl, že to tak není, tak bych se klidně vsadil, že jsi Carolinino dvojče," nevím proč, ale hrozně mě to pobavilo.
"Tak já ti to teda řeknu, ale Caroline ani muk, ještě by to roznesla všude možně," odložil všechno nádobí, vrátil se ke stolu a začal s vyprávěním.
"Moji rodiče spolu nikdy nežili, i když jeden druhého milovali, nikdy nemohli být spolu. Moje matka otce milovala, ale jak to v upířích rodinách chodí, manžela si vybrat nemohla, takže se musela vdát za někoho jiného. Zpřetrhala všechna pouta s otcem, ale v novém manželství jí to neklapalo, navíc když zjistila, že její manžel má dítě s jinou, už to prostě neunesla, začala se znovu stýkat s mým otcem. Jenže pak zjistila, že je těhotná. Musela to nějak řešit, ale na potrat bylo pozdě, tak prostě odjela, donosila mě a porodila tajně," odmlčel se.
"Woow, a co se stalo potom?" zeptala jsem se.
"Zůstala se mnou pár týdnů a pak odjela," odpověděl smutně.
"Páni, to je neuvěřitelný, tohle se vážně může stát…" podotkla jsem a on jen přikývl.
"Počkej a jak to vlastně všechno víš?"
"Řekla mi to," odpověděl.
"Kdo?"
"Moje matka,"
"Počkej, říkal jsi, že odjela," nechápala jsem.
"To ano, odjela, ale ne na dlouho. Prostě mě nedokázala opustit. Celou tu dobu, už téměř 400 let jsme spolu v kontaktu."
"A co tvůj otec?"
"Nikdy mu o mě neřekla," povzdychl si.
"Říkala, že chtěla, ale nikdy to nedokázala udělat. Ani já jsem nevěděl, kdo to je, dokud mi to před pár měsíci neřekla," postavil se zpátky k nádobí.
"A to je taky důvod, proč jsem tady. Přijel jsem najít svého otce. I když se musím přiznat, to není ten hlavní důvod. Něco mě sem táhlo už dřív," dokončil svoje vyprávění.

Seděla jsem tam, sledovala ho, jak myje nádobí a přitom jsem si pořád dokola promítala všechno, co mi řekl. Všechno to bylo tak neuvěřitelné, ale přitom mi to bylo tak povědomé. Chtěla jsem mu položit ještě tolik otázek, ale to už se venku ozvalo křupání štěrku na příjezdové cestě.

"Halóóó," ozval se Damon.
"Jste tu?"
"Jsme v kuchyni," zavolal Klaus.
"Jsi na živu, to je dobrá zpráva," zavtipkoval Damon, když přišel do kuchyně.
"No, měl jsem na mále kamaráde," zasmál se Klaus.
"Tak když už jsi doma, měl bych jít,"
"Počkej," zarazil ho Damon. "Car je u auta, potřebuje tam s něčím pomoct," mrkl na něj.
Klaus přikývl a vydal se za Caroline. Damon odložil věci, které držel v ruce a chtěl mě políbit, ale uhla jsem.
"Ouč, tady se někdo špatně vyspal," zamračil se.
"Vyspala jsem se dobře, jen jsem nemohla uvěřit vlastním očím, když jsem ráno přišla do kuchyně a v ní stál Klaus," nadechla jsem se a pokračovala.
"Víš moc dobře, že toho chlapa nemám ráda, ale necháš ho tu se mnou, aby mě hlídal. A to nemluvím o tom, že hlídání nepotřebuju. A ještě ke všemu mi udělal snídani,"
"Už jsi skončila?" zeptal se Damon pobaveně. Na to jsem se zamračila a dělala, že ho ignoruju.
"Tak pokud vidím, snídani jsi snědla, takže zas tak špatná nebyla. A podle toho jak jste se oba tvářili, když jsem přišel, jste se vcelku dobře bavili. Nemám pravdu,?" povytáhl obočí, tak jak to umí jen on.
"Dobře, přiznávám, není zas tak špatný," odsekla jsem.
"A kde jsi vůbec byl?" vyzvídala jsem.
"Byl jsem vyřídit pár věcí předtím, než odletím do Itálie," řekla a začal vybalovat věci z tašek, které mezitím donesl Klaus s Caroline.
"Do Itálie?" podivila jsem se.
"Proč poletíš do Itálie?"
"Protože bude 28. října," ozvala se Caroline.
"Copak jsi zapomněla, že každý rok touto dobou odlétáme do Itálie?" koukla na mě nechápavě.
Jak jsem na něco takového mohla zapomenout. Damon a jeho sourozenci, každý rok touto dobou odlétají do Itálie uctít památku jejich rodičů.
"Promiň, nějak jsem to vypustila,"
"To je v pohodě, jen se budeš muset na pár dní přestěhovat k vašim, nechci, abys tu byla sama," řekl Damon a políbil mě na čelo.
"Kolikrát ti mám opakovat, že to sama zvládnu," odporovala jsem.
"Já vím, že to zvládneš, ale budu klidnější, když budeš u nich. Když už o tom mluvíme, přijedou si pro tebe zítra večer. Pozval jsem se na večeři. Všechny. Jen abys byla připravená na svoji sestru," mrkl na mě.
"No, skvěle, tak já se na ni psychicky připravím," usmála jsem se.
"No, už bych mohla jít převléct, takže mě nechvíli omluvte," vstala jsem od stolu a vydala se nahoru. Ještě jsem slyšela, jak zve Damon na večeři i Klause.
"No zítra to bude zajímavé," pomyslela jsem si. To jsem ale ještě nevěděla, jak moc to bude zajímavé.

0 komentářů:

Okomentovat

Děkuji za krásný komentář :)