Pages

Secrets of Bloodline - 22.Kapitola




"Sakra vstávej už." Měla jsem pocit, že slyším sirénu. Když jsem se konečně probrala, uvědomila jsem si, že je to Caroline. Zrovna se mě chystala praštit polštářem.
"Co blázníš? Víš kolik je?"
"Jo vím, je půl jedné odpoledne. Což znamená, že si v podstatě prospala půlku dne."
"Jenže já na to mám nárok. Jsem těhotná a z toho včerejšího lítání dost unavená."
"Jo, večer jsem slyšela, jak jste unavení."
"Car!"
"No co? Nemůžu za to, že mám citlivý sluch."
"Tak si vezmi špunty do uší, ale teď mě nech sakra spát," odsekla jsem a chtěla se převrátit na bok, ale samozřejmě mi v tom zabránila.
"Co ještě?" skoro jsem vyštěkla. Vážně není zrovna dobrý nápad mě budit.
"Víš co je dneska za den?"
"Den kdy nevylezu z postele."
"Ty si příšerná, zavolám na tebe Damona."
"Klidně zavolej, jsem si jistá, že by mi tu rád dělal společnost. Když jsme u toho, kde vlastně je?"
"To jako fakt? Zmíním se o Damonovi a ty si okamžitě vzhůru? Ty hormony s tebou teda dělají opravdu divy. Damon je venku, domlouvá tam s tvými bratry zítřejší oslavu. Tu oslavu, kterou si ty navrhla, když ti Daniel volal na líbánky, abys od něho měla pokoj. Tu oslavu, s jejíž organizací si slíbila, že pomůžeš."
"Na organizaci si tady ty, tak jim běž pomoc. A pošli mi sem Damona."
"Posloucháš se vůbec? Evidentně ne," odpověděla si sama a zmizela. Konečně jsem mohla zase v klidu spát. Nebo jsem si to aspoň myslela.

"Ty nás donutíš zůstat ve městě, a pak se na nás vykašleš." Kol, no jistě. Kdo jiný, kromě Car, by byl tak oprsklý, aby mi vlezl do ložnice?
"Kdybych věděla, že mi budeš lézt do ložnice, navrhla bych tvoje odstřelení na oběžnou dráhu."
"Byl bych zpátky rychleji, než bys stačila mrknout, sestřičko."
"Víš co? Vezmi si tu svojí sestřičku a vypadni z mojí ložnice!" Hned jak jsem viděla ten záblesk v jeho očích, věděla jsem, že jsem to neměla říkat.
"Jak je libo," prohlásil a hodil si mě přes rameno. Nejradši bych mu vydloubala oči, ale nedal mi příležitost. Upíří rychlostí mě vynesl před dům a v podstatě hodil Damonovi do náručí.
"Nesu ti ženu," řekl jen a šel na ochutnávku burbonu. Myslela jsem, že ho přerazím.
"Už bylo načase," prohlásil Damon a já najednou měla chuť stát se vdovou.
"Kde ses toulala?" zeptal se mě pak.
"Čekala jsem na snídani do postele, ale ta se jaksi neobjevila," odsekla jsem.
"Ona tam ta snídaně byla, ale tys ji zaspala." Chtěla jsem na něj být naštvaná, vážně, ale tomu tónu, kterým to řekl, sem se musela smát.

"Nechcete toho vy dva už nechat a jít něco dělat? Do oslavy zbývá jen nějakých šest hodin."
"Jdu se převléct," rezignovala jsem "Ehm… Damone?" poukázala jsem na to, že mě pořád drží v náručí.
"Jo jasně." Ale místo aby mě pustil, mě rychlostí blesku donesl do ložnice. A hned za ním tam přiběhl Kol, který ho odtáhl zpátky ven. Nejspíš tušil, jak by to dopadlo, kdyby mě s ním nechal o samotě.

Povzdechla jsem si, šla se obléct a zároveň nad sebou kroutila hlavou. Příště až budu chtít odbýt svého otce, si musím vymyslet něco lepšího, než plánování oslavy pro mé nevlastní bratry. Třeba mu říct, že se na burze rýsují zajímavý akcie… nebo hodit mobilem o zeď, stejně jsem jich za posledních pár měsíců zničila už asi pět. Možná, bych si měla koupit nějaký nerozbitný či si zařídit terapeuta.

Když jsem u toho terapeuta, jestli ještě nějakou chvíli budu muset koukat do těchhle zdí, zešílím z toho. Vážně to tu musím předělat a vím, kdo mi pomůže.

"Caroline," zavolala jsem z otevřeného okna. Netrvalo to ani minutu a už stála přede mnou.
"Stalo se něco?"
"Potřebuje to tu předělávku a to radikální. Z tohohle prostředí by jeden dostal deprese."
"Eleno, já naprosto souhlasím. Ale uvědomuješ si, že bychom teď měli být venku a pomáhat s přípravou oslavy, kterou si vymyslela? Na rekonstrukci ložnice se můžeme vrhnout hned zítra, ale teď pojď se mnou."
"A co tam podle tebe mám dělat? Je to Elijahova a Kolova oslava. Krom toho v přípravě oslav si jednička ty."
"To je sice pravda, ale v žádném případě se nebudeš celý den válet v posteli."
"Máš pravdu, nebudu, půjdu ven," oznámila jsem a provlékla se kolem ní.
"Kam ven?"
"Podívat se na nové vybavení ložnice… a když budu v tom tak i do dětského pokoje." Pokrčila jsem rameny a zmizela jí z dohledu. Respektive zmizela jsem za Damonem říct mu, kam jdu. Ale o přeměně jeho ložnice jsem se radši nezmínila, nemusela bych to přežít.

0 komentářů:

Okomentovat

Děkuji za krásný komentář :)