Pages

Secrets of Bloodline - 18. Kapitola




Před měsícem jsem nevěřila tomu, že se tady ocitnu. Děsila jsem se toho a chtěla najít něco, díky čemu bych si nemusela vzít Damona, člověka, kterého jsem na světě nesnášela nejvíc a mohla být s Isaacem. A teď? Sedím tu před zrcadlem, zatímco mi Caroline kulmuje vlasy, jsem těhotná, a i když to nerada přiznávám, na svatbu se těším. A vyhlídka života s Damonem mi už nepřipadá tak hrozná. Neříkám, že jsem se do něj zamilovala, ale za ten měsíc se hodně změnil a je to zase ten starý Damon, ten, kterého jsem měla a vlastně i mám ráda.

"Něco pro tebe mám," řekla mamka mezi dveřmi. "Tenhle diadém je v naší rodině stovky let a teď, je tvůj," přišla ke mně a dala mi diadém do natažených rukou. Byl stříbrný, takový jemně elegantní. Přišlo mi, jako kdyby střed nenápadně tvořil růži, byl opravdu nádherný.
"Děkuju, je nádherný," řekla jsem a málem bych mámě skočila do náruče, kdyby mě Caroline silou nezatlačila do židle.
"Car…"
"Co? Svatba začíná za čtyři hodiny. Zničíš si účes, já pak budu muset začít znova a nestihly bychom tě za tu dobu už nalíčit a obléct. Ještě by si Damon myslel, že jsi ho nechala u oltáře."
"Myslím, že by si byl schopný pro ni dojít," poznamenala mamka. " Ale já se asi radši půjdu podívat, jak jsou na tom květináři, už by měli končit. I když s těmi růžemi jste to vážně přehnali…" poznamenala a zmizela na všechno dohlédnout. Jsem si jistá, že kdyby se Car mohla rozdvojit, nenechala by matce ani možnost, aby na vyvrcholení příprav svatby dohlížela.

"Myslíš, že ten diadém půjde k těm květinám ve vlasech?"
"Car, nemusíš mi dávat do vlasů růže. Celý pozemek jich je plný…"
"Nesmysl," odbyla mě "Jo to určitě půjde, jen jich tam dám o pár méně," zamumlala si pro sebe. Jen jsem si povzdychla a vzala si mobil, který ležel u zrcadla.

Caroline si chce z mých vlasů udělat zahradu, pomoc!!! Napsala jsem Damonovi. Jo možná to bylo dětinské, ale co jsem měla dělat? Než Caroline účes dodělá, zabere to další půl hodinu.

Po pár minutách… no dobře po minutě a půl, nudila jsem se tak, že jsem to počítala, mi přišla odpověď. Rád bych ti pomohl, ale znáš to žádný kontakt s nevěstou před svatbou… ten přijde až po ;) Bože můj, to si vážně nedá pokoj?

Jako bys to už neporušil. Odepsala jsem a s povzdechem vypnula telefon. To Caroline nemůže zapojit upíří rychlost do dělání účesu? Vždyť jí tu ještě usnu a pak ze mě bude zombie nevěsta.

Najedno use ozvalo zaklepání. "Kdo je?" zeptala se Caroline.
"To jsem já Car."
"Pojď dál, Stefe," řekla, a jakmile vešel dovnitř, zeptala se "Co potřebuješ?"
"Neboj, hned půjdu, jen mě Damon poslal, abych dal tohle Eleně, prý aby neměla dlouhou chvíli." Otočil se ke mně a podal mi knihu v kožených deskách.
"Co to je?"
"Nemám nejmenší tušení, jsem jen poslíček. A radši zmizím, než po mě bude chtít, abych podával sponky."
"Já to slyšela," poznamenala Car, ale to už byl Stefan pryč. Jen jsem zakroutila hlavou a otevřela knihu. Všechny stránky byly prázdné, vrátila jsem se na obálku a zjistila, že v rohu je napsáno E. S.
"Elena Salvatore," zašeptala jsem.
"To se tak nemůžeš dočkat?" vyrušila mě Caroline ze zamyšlení.
"Ne, je to jen deník s iniciály E. S. - Elena Salvatore," vysvětlila jsem, když jsem se vzpamatovala.
"Aha, tak jestli se máš zabavit psaním deníku, tak to moc nevyšlo. Potřebuju, aby si teď byla ještě tři čtvrtě…"
"Počkej tři čtvrtě hodiny? To mi transplantuješ vlasy?"
"Ne, ale chce to trochu práce. Zaplétání těch květin je složité, ale možná to zas tak dlouho nebude. No a půl hodiny na nalíčení a samozřejmě tě musíme obléct, ale to až později. Až tě nalíčím, už by tu měla být i Bonnie a Rebekah, takže budu muset nalíčit je, ale ty rozhodně psát nebudeš, nakloníš se a ten účes ti sjede."
"Fajn," povzdechla jsem si."Jen aby bylo jasno, už tě nikdy na svoji svatbu nepozvu!"
"Ty se hodláš vdávat víckrát?"
"Víš jak to myslím," pronesla jsem frustrovaně. Pak už jsem radši mlčela a hrála si na mobilu tetris, co jiného jsem také mohla dělat, že? Když odporujete Caroline, nedopadá to zrovna dvakrát dobře.

Nakonec to netrvalo tři čtvrtě hodiny, ale hodinu. Mezitím už přišla Bonnie s Rebekou - moje družičky. Bonnie je naše rodinná čarodějka. Převzala tuhle úlohu po své babičce, která před pár lety zemřela. Ačkoliv, je Bonnie jen 21, je velice silná, jako všichni z rodu Bennetových.

Každá rodina upírů má čarodějku pro případ potřeby, hlavně, když jsou tu nějaké spory s vlkodlaky. Ale Bonnie není jenom čarodějka je to i moje a Carolinina skvělá kamarádka, proto není divu, že jsou s Caroline moje družičky. No a Rebekah… stačí, když řeknu, že otec na tom trval.

Jakmile tu byly ty dvě, už to šlo docela rychle. Caroline mě nalíčila tak, aby nebylo poznat, že jsem nalíčená. Popravdě jsem nikdy nepochopila, jakou má takové líčení cenu, ale už jsem z toho všeho přemýšlení byla unavená.

Mezitím, co mě líčila, se holky převlékly do družičkovských šatů. Byly to dlouhé šaty bez ramínek žluté barvy s jemným nařaseným se šněrováním na zádech a kamínkovým pasem vepředu. Byly opravdu nádherné a musela jsem uznat, že se k výzdobě hodily mnohem více, než modré podobného střihu, které jsem původně navrhovala já. Zase se ukázalo, že Caroline má mnohem větší smysl pro módu než já.

Když Caroline dokončila mé líčení, vrhla se na holky, takže jsem měla díky bohu chvíli klid. I když to bylo fakt na nic, protože kdykoliv jsem se jen trochu naklonila, Caroline po mě hodila ten pohled typu: "Jestli to uděláš, zabiju tě." Ten účes byl vážně nepraktický. Nakonec jsem se opatrně zvedla a došla si do mini ledničky pro vodu. Ano, mám v pokoji mini ledničku… většinou tam bývá hlavně krev, ale jelikož jsem tu dlouhou dobu nebyla, všechna krev zmizela, přeci jí nikdo nebude plýtvat. No, jak znám Car, stejně bych se nemohla napít, náhodou by mi kapička zůstala na rtech a zabila by mě, tak jsem se musela spokojit s vodou.

Díky bohu Caroline netrvalo nalíčení holek tak dlouho jako moje. Ona sama už nalíčená byla a tak si jen oblékla šaty a už mi s Bonnie pomáhali do svatebních šatů. Stejně jako družičkovské šaty byly i moje šaty nádherné. A zase to byla práce Caroline. Původně jsem našla šaty s nádherným střihem, ale se šílenými rukávky, ale stačilo pár dost složitých úprav, které Caroline poručila, a byly přesně podle mých představ. Bílé korzetové šaty bez ramínek se sukní s několika vrstvami, v prostřed vrchní sukně rozdělená, jednoduše perfektní.

"Tak, perfektní a máme ještě hodinu čas. Vy dvě jí pohlídejte, aby si nezničila účes, a já se půjdu ujistit, že je všechno perfektní a najít Damona s Danielem." Typická Caroline, jakmile je práce u konce, najde si další.

"Nejsem chůva, půjdu se mrknout, jestli dorazil můj speciální host." Mrkla na nás Rebekah a v okamžiku byla pryč. Popravdě mě to ani nepřekvapilo, byla to moje svatba, ale Rebekah si stejně pozvala, toho koho chtěla.

"Skvělý. Nechápu, jek tě Daniel mohl donutit mít někoho takového za družičku. Bonnie zabav nevěstu, já na to jdu dohlídnout." A zmizela stejně jako Rebekah.

"Takže nesmíš dělat žádné prudké pohyby a zbývá nějaký 55 minut do svatby, takže, jak tě mám zabavit?" Tohle byla vážně dobrá otázka.
"Nedělej si se mnou starosti a běž za Car, ať neseřve půlku personálu za mini chybičky."
"Ne, nemůžu tě tu nechat samotnou."
"Bonnie, akorát by ses tu nudila. Já tu zůstanu a budu hrát tetris." Zvedla jsem mobil do výšky.
"Tak dobře," řekla po chvíli váhání a vydala se za ostatními na zahradu… no spíše na pozemky, zahrada není dost vystihující slovo.

Chtěla jsem si zapnout tetris, ale zjistila jsem, že mi tam bliká zpráva od Damona.

Co tu Car dělá? Má prudit tebe a ne mě! Zasmála jsem se představě, jak Damonovi tvrdí, že má blbě uvázanou kravatu nebo mu trčí vlasy.

Mě už zmučila dost, si na řadě :) odepsala jsem a pak si s úsměvem zapnula tetris. Už tu nebyla taková nuda, když jsem měla před očima obrázek toho, jak Damona komanduje. Nedivila bych se, kdyby další na řadě byl táta.

0 komentářů:

Okomentovat

Děkuji za krásný komentář :)