Pages

Secrets of Bloodline - 16. Kapitola




Rychle jsem vyběhla schody do ložnice a zhroutila se na postel, začala jsem plakat, zase. Nenávidím tohle všechno. Nenávidím tenhle humbuk. Nejdřív svatba, teď chtějí dělat oslavu okolo dítěte, které jsem ani nechtěla, tohle fakt nezvládám. Možná, že k tomu přispívají těhotenské hormony, ale o tom dost pochybuji, spíš je to stres z toho všeho.

"Eleno," ozval se Damon a potichu zavřel dveře. Nechápu, proč potichu, můj řev musel být slyšet až dolů.
Sedl si ke mně na postel a rukou mi přejížděl po zádech. "Poslal jsem je domů, řekl jsem, že potřebuješ klid a ne oslavy ohledně dítěte, že už samotná svatba je pro tebe stres."
"Děkuju." Otočila jsem se obličejem k němu a vděčně se usmála.
"Nemáš zač. A na Caroline se nezlob, ona jim to neřekla."
"A kdo jiný?"
"Rebekah. Jako obvykle nám chce udělat ze života peklo."
"Spíš mě, tebe chce jen dostat do postele," povzdechla jsem si.
"Chtít může, ale moje manželka jsi ty."
"Ještě nejsem, ještě máš čas si to rozmyslet."
"Nemyslím si," poznamenal se šibalským úsměvem a políbil mě.
"Co se vlastně stalo s Jeremym a jeho kamarády?" zeptala jsem se, když jsem se odtrhla.
"No řekněme, že shodil nějaký koště a Daniel ho slyšel nadávat."
"Osud mého bratra je již zpečetěn."
"Evidentně. A já jsem ten špatný, protože jsem ho ukrýval. Každopádně tu máme ještě dva nezvané návštěvníky."
"Matt a Malia."
"Jo, každopádně Matt volal nějaké Alison, tuším, že je to jeho sestra a ta by je snad měla dovést domů."
"Takže jsou teď dole sami?"
"Nepotřebují dohled." Pokrčil rameny a chtěl mě zase políbit, ale já uhla.
"Ale potřebují. Kdyby náhodou zabloudili do ledničky, měli bychom toho hodně co vysvětlovat."
"Zase máš pravdu… tak já půjdu dolů." Smutně opustil postel.
"Počkej, půjdu taky."
"Dobře, ale mohla si tu klidně zůstat."
"Chci vědět, co o nás ví. Malia měla celý krk od krve a nepřišlo jí to divné."
"Podle mě byla jen moc opilá na to, aby se tomu divila, ale asi bychom to měli zjistit." Šli jsme tedy za nimi dolů, kde nás čekalo dost nemilé překvapení.

"Rebeko…" řekla jsem, když jsem viděla svou sestru a nějakou brunetu, jak mluví s Maliou a Mattem.
"Ahoj sestřičko, zrovna jsem byla s Alison, když jí zavolal Matt. Musela jsem se přijít podívat, jak moc je Jeremy zřídil." To určitě. Rebekah se nebavila s lidmi, pokud něco nebo někoho nechtěla. Šlo tu akorát o Matta.
Koukla jsem se na Damona, který nějakým záhadným způsobem hned pochopil, co si myslím.
"Oba dva jsou v pohodě, jen mají trochu kocovinu. Jsem si jistý, že tady Alison se o ně dokáže postarat sama." V okamžiku se otočil k Alison "Mimochodem, já jsem Damon Salvatore, snoubenec její sestry. Zvládneš to sama viď? Rád bych s Rebekou probral nějaké věci ohledně svatby. Samozřejmě, že ty i všichni Jeremyho přátelé jste zváni."
"Jo, určitě to zvládnu sama, vypadají už dost při smyslech. Svatba je důležitá. Mimochodem gratuluji."
"Děkuji. Vypadá to, že sice můžou chodit, ale nechcete s nimi pomoct do auta?"
"To byste byl hodný."
"Ale proboha, klidně mi tykej, nejsem o moc starší než ty." Jo asi jen tak o pár stovek let, pomyslela jsem si.
"Tak dobře, díky." Vydali se ke gauči, a i když Malia s Mattem protestovali, podepřeli je a šli s nimi k autu.

"Co to mělo znamenat?" spustila Rebekah hned, jak byli všichni čtyři - vlastně jenom tři - z doslechu.
"Nedovolím, aby sis z toho kluka udělala zákusek, zvlášť ne v mém domě."
"V tvém domě? Bože Eleno, jak dlouho tu si? Moc dlouho ne. Nemluvě o tom, že tohle je dům Salvatorových, ne tvůj."
"Konečně pochop, že já už v podstatě jsem Salvatorová, takže to můj dům je. A v mém domě si z nikoho nebudeš dělat zákusek a nejlépe se tu nebudeš vůbec vyskytovat."
"Na to nemáš právo. Damon ti to řekne."
"Damon souhlasí se svojí snoubenkou. Tohle je náš dům a ty tu nemáš co dělat, takže prosím." Teatrálně jí podržel dveře, kterými zrovna přišel.
"Toho budeš litovat," prskla na mě a vyletěla ze dveří.

"Tvůj dům? Elena Salvatorová?" koukal se na mě se šibalským úsměvem.
"Přehnala jsem to?"
"Ne, nepřehnala. Jak si řekla, tohle je dům Salvatorových a ty jsi Salvatoreová… nebo brzy budeš." Políbil mě a já neměla důvod ho od sebe odtrhnout. Od doby co jsem tu, jako kdyby se z něj stal ten starý Damon, kterému jsem propadla. Sama jsem přesně nechápala, jak se to všechno stalo, proč neutíkám na druhou stranu města, ale neutíkala jsem.
Z omámení jsem se probudila, až když jsem si uvědomila, že nás přesunul na pohovku.
"Caroline." To byla kupodivu ta jediná věc, co mě napadla.
"Když si zmizela nahoru, odešla za Enzem a Stefan odešel ještě před úsvitem. Jsme tu jen my dva," řekl a nějakým zázrakem mě mezi slovy ještě stihl líbat.
Každopádně mi tohle vysvětlení stačilo. Neřekla jsem mu, že není jistota, že se nevrátí, nebo že bych měla jít zkontrolovat Jeremyho. Žádnou výmluvu, kterou bych dřív použila i jen proto, abych s ním nemusela být v jedné místnosti. Teď nás dělilo jen oblečení a já neměla nejmenší chuť od něj utíkat, spíš naopak.

0 komentářů:

Okomentovat

Děkuji za krásný komentář :)