Pages

Zamilovaní nepřátelé - 53.Kapitola


Zděšení v mé tváři bylo určitě dost viditelné. Nejdřív Prasinky a teď tohle. Popravdě mě to dost vykolejilo. Bradavice byly jako můj domov a teď jsou poničené. Poničené je slabé slovo. Vypadalo to katastrofálně. A všechno jen kvůli jednomu bláznovi.

"Já vím, vypadá to hrozně. Ale pár kouzel a všechno to bude opraveno, tak pojďte." Postrkovala nás paní Malfoyová do hradu. Doufala jsem, že má pravdu. Nesnesla bych, kdyby měl hrad zůstat v tomhle stavu.

"Hermiono." Ozvalo se hned, co jsme vstoupili do velké síně. Asi jsem se měla vrhnout Harrymu do náruče, ale neměla jsem k tomu důvod. Draco měl celou dobu pravdu. Pokud by jim na mně záleželo, šli by mě hledat sami.
"Hermiono?" zeptala jsem se. Nemohla jsem uvěřit, že mi po tom všem, řekl tohle.
"Nechci s tebou mluvit. Nechci mluvit s nikým. Všichni vidí, že jsem na živu, nemůžeme už jít pryč?" Otočila jsem se k paní Malfoyové.
"Hermi? Jak ti je?" To si ze mě dělá srandu? Jak by mi asi mohlo být?
"Skvěle. Ale ne díky tobě."
"Jak to myslíš?"
"Jak to myslím? Nebýt Draca, už bych byla mrtvá. Ty ses ani neobtěžoval pokusit se mě najít."
"Musel jsem…"
"Já vím, zabít Voldemorta. A to ti neberu. Ale kdybyste byli s Ronem mí opravdoví přátelé, tak byste mě hledali, ale vy jste se na mě vykašlali." Už jsem skoro křičela. Nevěděla jsem, kde se to ve mně bere. Ale všechny ty emoce za poslední dobu vyplavaly na povrch.
"S Ronem těžko. Je mrtvý." Strnula jsem na místě.

0 komentářů:

Okomentovat

Děkuji za krásný komentář :)