Pages

Zamilovaní nepřátelé - 38.Kapitola



Zašel jsem si do kuchyně. Máma vážně věděla co a jak. Každý dva dny se nám tu objevilo jídlo. Nemám ponětí, jak to udělala, ale je geniální. Jen doufám, že jí otec z ničeho nepodezřívá. Ten den, kdy jsme se sem dostali, byl táta pryč. Nevím, co mu pak řekla. Ale táta jí přece věří, celé dny si dělala, co chtěla. To je teď jedno. Neměl bych na mámu myslet, akorát je mi špatně z toho, že nevím co se tam děje.

"Malfoyi?" vyrušila mě Grangerová. Divím se, že z toho pokoje vůbec vyšla.
"Zklamu tě Grangerová, už jsem plně oblečen." Neměl bych jí takhle provokovat. Ale bude legrace.
"To je spíš úleva." Že by se už vzpamatovala?
"Vážně? A proto si na mě tak zírala?"
"Já nezírala!"
"Můžeš zapírat, jak chceš Grangerová, ale pravdu nepopřeš."
"Jediná pravda je, že si rozmazlený arogantní idiot!"
"To bolelo." Prohlásil jsem ublíženě.
"Víš co? Nechme to být. Nemůžeme prostě uzavřít mír? Aspoň dokud jsme tady? Pořád se akorát ignorujeme a je tu divné ticho. Proto jsem za tebou přišla."
"Co si přestavuješ pod slovem mír?" Na chvíli jsem ji přestal provokovat.
"Já nevím, prostě mír."
"Prostě mír." Zopakoval jsem pomalu.
"Jo, prostě mír. Nebo to chceš vyhláskovat?"Už hysterčila. Typická Grangerová.
"Promyslím si to." Vzal jsem si sendvič a zmizel z kuchyně, aniž bych čekal na její odpověď. Bylo mi jasné, že bude zuřit a byla škoda, že si to nechám ujít. Ale ještě si užiju plno zábavy.

0 komentářů:

Okomentovat

Děkuji za krásný komentář :)