Pages

Zamilovaní nepřátelé - 20.Kapitola



"Klep,klep,klep." ozývalo se klepání na dveře. Snažil jsem se to ignorovat. Dozajista to byl stejně otec a chtěl dělat nějakou kravinu. Ale klepání neustávalo a tak jsem se i přes svou nechuť vyhrabal z postele a šel otevřít dveře. Kupodivu za nimi nebyl otec, ale matka. Což bylo divné. Celou dobu, co jsem tady se mi vyhýbala.
"Mami?" zeptal jsem se s otázkou napsanou v očích.
"Promiň jestli jsem tě vzbudila, ale musíme na nákupy."
"Na nákupy? Ne, díky."
"Ale Draco, potřebuješ nový oblek a já jsem objevila skvělý obchod."
"A k čemu potřebuji nový oblek? Bude maturitní sraz smrtijedů?"
"Tohle si odpusť a pojď, ať jsem do večeře doma. Otec o tom ví."
"Tak fajn. Ale můžu se jít alespoň obléct? Nebo mám jít v trenýrkách?"
"Běž se obléct, čekám dole."
"Fajn."
Jen co se za ní zavřeli dveře, padl jsem na postel. Na otcovi šílené nápady jsem zvyklí. Ale že i matka? Copak mě teď hlídá ona? Tohle je opravdu horší než Azkaban.
"Jsem tu." oznámil jsem matce ačkoliv to bylo zjevné.
"Tak pojďme." Řekla a zvedla se od stolu."
"Kam vlastně jsem?"
"Koupit ti nový oblek."
"To vím, ale kam?"
"Uvidíš. Chytni se mě."
"Proč?"
"Musíme se přemístit."
"Proč? To ten oblek budeme kupovat v Austrálii?"
"Až se přemístíme, tak uvidíš."
"Fajn." zamumlal jsem a s nevolí jsem jí podal ruku. V tu chvíli se se mnou zatočil svět a za pár vteřin jsem stál v nějaké předsíni.
"Kde to jsme?" zeptal jsem se matky udiveně. Tady určitě nebyl obchod s obleky.
"V sídle Blackových ve Francii."
"Dobře…Ale co tu děláme?"
"Pojď za mnou."
"Nemůžeš mi odpovědět?" zeptal jsem se a naštvaně ji následoval.
"Tady máš všechny odpovědi, které potřebuješ." řekla a poukázala na dveře.
S nedůvěrou jsem je otevřel a vstoupil. Chvíli jsem nevěděl, proč mě sem matka zavedla. Ale pak jsem zalapal po dechu. Byla tu. Grangerová. Byla tady.

0 komentářů:

Okomentovat

Děkuji za krásný komentář :)