Pages

Zakázaná láska



Byl překrásný podzimní večer. Mia se dívala na západ slunce, byla to její jediná radost po dni plném urážek. Tahle škola byla její sen, ale i noční můra. Celé roky snila o tom, že bude do této školy chodit, ale to ještě nevěděla, že jsou tu samé rozmazlené dětičky. Kdyby to tenkrát věděla, nikdy by to stipendium nepřijala, ale ona byla tak nadšená, že o tom ani nepřemýšlela.

A teď byla tady. Ve škole, kde jí každý den ponižovali a uráželi za to, že se sem dostala díky tomu, co má v hlavě a ne díky jejímu původu. Mia přece nemohla za to, že není bohatá, ale když člověk není snob, který rozhazuje peníze oknem, tak hold nemá na téhle škole co dělat. A Mia to moc dobře věděla, ale už neměla možnost vzít své rozhodnutí zpět, a tak den za dnem trpěla výsměšné poznámky.

Mia už se dívala z okna dlouho, a tak nebylo divu, že už byla tma. A jelikož byla z toho dne plného urážek unavená, šla si lehnout.

Druhý den byl jako každý jiný. Vstala, učesala se a oblékla. Poté se šla učit do knihovny, na dnešní test, i když to vůbec nepotřebovala.

Hned jak přišla do učebny, všichni se okamžitě přestali bavit a jen jí uráželi. Mie to bylo nepříjemné, ale byla už na to zvyklá a tak zaťala zuby, a aniž by něco řekla, rychlým krokem pospíchala ke své lavici.

Z testu dostala samozřejmě za jedna a to vyprovokovalo lavinu dalších urážek. A tak šla radši hned po obědě do knihovny, protože tam se žádný z těch sobeckých boháčů nikdy nevypravil, a tak nemusela jejich řeči poslouchat. Mia si vybrala knížku a šla si sednout na své oblíbené místo úplně na konci knihovny.

"Můžu s tebou mluvit?" ozvalo se po chvíli. Byl to Mark, ten který ji urážel ze všeho nejvíc.
"Copak, chceš mě zase urážet?" pronesla ostře.
"Ne, já… no já jen potřebuji pomoct." vykoktal.
"A s čím by génius jako ty potřeboval pomoct?"pronesla ironicky.
"Potřeboval bych pomoct s matikou, jestli nezvládnu zkoušky tak vyletím."
"Vždyť je ti to stejně jedno."
"Jestli vyletím tak mě otec pošle do vojenské školy."
"Tak se tam měj hezky." řekla a chystala se odejít, ale Mark jí v tom zabránil.
"Prosím, pomoc mi. Fakt potřebuji ti zkoušky udělat."
"Dobře pomůžu ti, ale už žádné urážky"
"Slibuji, ale stejně jsem ti urážky nikdy nemyslel vážně."
"Tak proč si mě tedy urážel?"
"No, víš já totiž, neměli bychom se začít učit?"
"Jo, máš pravdu. Výjimečně." uznala Mia, ale pořád jí to vrtalo hlavou.

"Proboha! Co je na tom tak těžkého?" rozčilovala se Mia druhý den nad Markem.
"Promiň, ale já to fakt nechápu. Učili jsme se to vůbec?"
"Jo, minulý týden."
"Oh." hlesl Mark.
"Tak to pojďme zkusit znovu."
"Dobře. Díky."

Stejné to bylo i další měsíce. Každý den se s Markem scházela v knihovně a doučovala ho matematiku. Ale co se jejích spolužáků týče, tak se nic moc nezměnilo. Mark jí už sice neurážel a nějak přesvědčil své kamarádi, aby jí také dali pokoj. Ale u ostatních to bylo pořád stejné, ne-li horší.

Poslední den před vánočními prázdninami se konaly zkoušky z matematiky. Mia prospěla na výbornou a světe div se, Mark také.

Po škole se začali všichni balit. Zítra začínají vánoční prázdniny a všichni je jedou trávit domů. No, všichni vlastně ne. Mia zůstává ve škole, protože její rodiče museli na služební cestu.

Bylo ráno, a ačkoliv bylo teprve 7 hodin ráno, nikdo ve škole nebyl, samozřejmě až na Miu. Dokonce i učitelé odjeli. Miu přemohl stesk. Rodiče už skoro půl roku neviděla. Bylo jí líto, že ona jako jediná nejela domů.

Aby zahnala smutek, vzala si knihu a šla do knihovny. Sedla si na své oblíbené místo a četla. I když měla kniha skoro 300 stran, měla jí za chvíli přečtenou a tak si šla najít jinou.
"Věděl jsem, že tě tady najdu." Vyrušil jí z hledání známý hlas.
"Co tady děláš, myslela jsem, že jsi jel domů"
"Původně jsem měl, ale přemluvil jsem rodiče, abych tu mohl zůstat."
"Proč?"
"Zapomněl jsem ti poděkovat."
"Poděkovat jsi mi mohl pak. Teď sis zkazil prázdniny a budeš tu muset tvrdnout stejně jako já."
"Právě proto jsem tu zůstal. A doma by byla stejně nuda."
"Nepůjdeme si sednout? Už mě bolí nohy." řekla Mia, která vůbec nepochopila, proč tu zůstal kvůli ní.
"Jo, jasně."

Chvíli si jen tak povídali, ale pak to Mie nedalo a zeptala se ho: "Jak jsi to předtím myslel?"
"A co?"
"Nedělej hloupého. Víš moc dobře, že mluvím o tom, jak si mi předtím v podstatě řekl, že jsi tu zůstal kvůli mně. Proč?"
Mark jí neodpověděl a beze slova vyběhl z místnosti. Mia to nechápala a chtěla se jít zeptat Marka, proč utekl, ale nenašla ho. I když byli v celé škole sami, jen v jedenáct přicházela hospodyně s obědem a také zkontrolovat, jestli se ti dva nepozabíjeli.

Po pár dnech se Marka už ani nesnažila najít. Pustila to z hlavy a celé dny trávila v knihovně. Nebylo tomu jinak ani na štědrý den. Zrovna byla začtená do jedné zajímavé knížky, když k ní přišel Mark. Byla ale tak začtená, že si ho ani nevšimla. Mark tam zůstal stát a ani nepromluvil.
Jen ji pozoroval. Až když Mia odložila knihu, všimla si ho. Udiveně se zeptala: "Co tady děláš?" Místo odpovědi ji Mark políbil. Kdyby to udělala před půl rokem, dala by mu nejspíš facku, ale teď mu jeho polibek oplatila.
"Marku já…"
"Mio, mlč prosím. Já ti dlužím vysvětlení."
"Jaké?"
"Vysvětlení všeho, všeho co se stalo od začátku roku. Já ty urážky nikdy nemyslel vážně. Od první chvíle, co jsem tě uviděl, ses mi strašně líbila, ale jelikož já jsem z bohaté rodiny a ty…"
"Z chudé rodiny?"
"No, takhle jsem to nemyslel, jde o to, že jsme z jiné ligy a můj otec by nesouhlasil, abych chodil s někým, kdo není z bohaté rodiny. No a tak jsem tě radši urážel, stejně jako ostatní. No a potom jak jsi mi pomáhala s tou matikou, jsem se do tebe zamiloval."
"Já jsem se do tebe taky zamilovala." řekla a na důkaz svých slov ho políbila.

0 komentářů:

Okomentovat

Děkuji za krásný komentář :)