Pages

Vánoce v Bradavicích - Scorpius Malfoy

Zase na mě zapomněl. Proč se tomu vůbec ještě divím? Od doby co máma umřela ho už nic nezajímá. Ani já. Přál bych si, aby byl táta zase jako dřív. Nebo aby se tak choval aspoň na Vánoce. Jenže jemu to je jedno. Je mu jedno úplně všechno. Každý den doufám, že se začne chovat jako můj táta. Ale chová se jako bych byl cizí. Ani dvacátého pátého prosince tu od něj nemám vůbec nic. Nevzpomene si. Nikdy si nevzpomněl. S povzdechem jsem spadl zpět na postel. K čemu to je? K čemu mi je spousta dárků od lidí, kteří mě obdivují, a chtěj být za každou cenu mými přáteli, když nemám to, co bych chtěl ze všeho nejvíc?

"Měl bys věřit." ozvalo se od někud.
"Kdo to řekl?" zavolal jsem.
"Co myslíš synku?" a najedno stála přede mnou. Byla to opravdu ona, moje máma.
"Mami…"
"Nevěs hlavu. Táta se vzpamatuje, uvidíš. Chce to jen čas Scorpiusi."
"Ale kdy? Já ho chci zpátky."
"Možná, už dnes kdo ví. Musíš věřit." A pak se mi rozplynula před očima
"Mami?" zavolal jsem v marné snaze jí přivolat zpátky, ale byla pryč.

Nevím, jestli to byla halucinace nebo to byl opravdu mámin duch. Každopádně mi to dalo to nejdůležitější, naději.

0 komentářů:

Okomentovat

Děkuji za krásný komentář :)