Pages

Setkání s Damonem

Určitě jste si všimli, že na blog.cz se koná soutěž o nejlepší povídku na téma setkání s literární postavu. Nedalo mi to a musela jsem taky něco napsat. Vejít se do 1800 znaků bylo dost těžké. Pořád sem to měla delší. Ale nakonec jsem to zvládla a přináším vám povídku, která má 1798 znaků. Snad se vám bude líbit :)


Po dlouhém dnu ve škole jsem byla na jediném místě, kde byl klid. V lese. Seděla jsem opřená o strom začtená do knížky ze série upířích deníků. Když jsem si uvědomila, že nade mnou někdo stojí. "Pořád tě to baví číst?" zeptal se dotyčný. Aniž bych zvedla pohled, myslíc si, že je to zase nějaký otravný spolužák jsem odpověděla: "Proč by nebavilo? Je tu Damon Salvatore, ten nejvíc sexy upír na světě."
"Díky za kompliment. Je to od tebe milé."
"Co?" zeptala jsem se a konečně odtrhla oči od knížky a pane bože, stál tam on. Vážně tam stál v celé své kráse ten nejdokonalejší člověk vlastně upír, o kterém jsem kdy četla.
"Ja…jak to?" koktala jsem
"Divíš se, že jsem tady? Proč?" přisedl si vedle mě
"Ty neexistuješ, jsi vymyšlená postava."
"Vážně? A nebyla jsi to ty, kdo říkal, že musím být skutečný? Nechtěla si, abych tu byl?
"To ano, ale prostě tomu pořád nemůžu uvěřit."
"Tak tomu věř. Jsem skutečný, stejně jako tenhle strom, stejně jako ty."
"A proč jsi teda tady?" Konečně jsem se zeptala na něco normálního a ne na to jestli existuje.
"Protože si chtěla, abych tu byl. Abych tě odvedl z tohoto nudného života."
"Přišel si, abys mě proměnil? "
"Když si to budeš přát." Řekl tajemně, zvednul se a odcházel hluboko do lesa.
"Počkej! Kam jdeš?" volala jsem, ale marně ani se neotočil a vzdaloval se pořád víc a víc, až z mého zorného pole úplně zmizel.
"Vstávej, ospalče." Někdo se mnou třásl.
"Co?" zeptala jsem se rozespale.
"Dějepis už skončil. Můžeme jít, pokud tu nechceš přenocovat."
"Ne to vážně nechci." Byl to jen sen? Ale jak to, bylo to tak živé.
"Půjdeš se mnou do New Yorkeru?" Už jsem chtěla říct jo, ale pak jsem uslyšela zakrákání. Otočila jsem se k oknu a tam stál černý havran. Jen jsem se usmála.
"Myslím, že ne. Už mám něco v plánu." S úsměvem jsem vzala svůj batoh a vydala se k lesu.

0 komentářů:

Okomentovat

Děkuji za krásný komentář :)