Pages

Právo žít




Každý by měl mít právo žít. Měl by. Jenže já ho nemám, jsem jen mudlovská šmejdka. A tak čekám v téhle kobce bez oken na smrt. Čekám, ale nikdo mě zabít nepřichází. Přesto vím, že brzy pohlédnu smrti do očí.

Najednou jsem uslyšela zvuk. Dveře se otevřely a oslepilo mě světlo. Zavřela jsem oči. Za chvíli už to bude stejně jedno. A tak se zavřenýma očima čekám, až uslyším ty dvě osudná slova. Ty slova, ale nepřichází, jen cítím, jak mě někdo bere do náruče a kamsi mě nese. Nevím kam a ani to vědět nechci, proto nechávám své oči zavřené.

Podle zavrzání dveří poznávám, že jsme vstoupili do nějaké místnosti. Neznámý mě pokládá do něčeho měkkého, nejspíše do postele, a já dostávám strach, že než mě zabijí, udělají mi něco horšího, to se však nestává. Neznámí přes mně hází deku a pak slyším klapnutí dveří.

Pomalu jsem otevřela oči. Ležela jsem v pokoji s nebesy. Pokoj, ve kterém jsem byla, byl obrovský v zelených a stříbrných barvách. Více jsem si už prohlédnout nestihla, otevřely se dveře. Rychle jsem zavřela oči, abych dotyčnému nedala najevo, že jsem vzhůru. "Vím, že nespíš Hermiono."

Ten hlas od někud znám, ale odkud? Dodám si odvahy a otevřu oči. Před sebou spatřím Draca Malfoye, v celé své kráse. "Draco…" zašeptám potichu, protože na nic jiného nemám sílu.
"Mlč. Jsi vyčerpaná, neměla by ses namáhat. Tohle vypij."
"Co je to jed?" Zeptám se sarkasticky, ale nezní to vůbec tak, jak by mělo.
"Je to posilující lektvar. Kdybych tě chtěl otrávit, tak bych tě nemusel nosit až sem."
Vezmu si od něj tedy nabízení lektvar a vypiji ho. Překvapivě se mi uleví, takže to opravdu nebyl jed. Vrátím mu lahvičku, beze slova jí dá na stůl nedaleko postele a zase mě bere do náruče. "Co to děláš?" zeptám se šokovaně. "Neboj, nesu tě jen do koupelny. Potřebuješ se umýt a upravit. Věř mi, nechci ti ublížit." Už sem mu chtěl říct, že nemám sebemenší důvod mu věřit, ale jeho oči se střetly s mými a já v nich viděla, že mu můžu věřit. Přikývla jsem. Odnesl mě do koupelny. Nejspíše byla jeho, stejně jako ten pokoj. Posadil mě na schůdky k vaně, pustil vodu a šel ke dveřím. "Kam jdeš?"zeptala jsem se ani, nevím proč, i když odpověď mi byla jasná.
"Pryč. Musíš se umýt."
"Nechoď." řekla jsem. Bála jsem se kdekoliv zůstat sama, ten týden, možná měsíc, nevím přesně, těžko se odhaduje čas v cele bez oken, mě naplnil strachem. Bála jsem se, že by mě tu nechal třeba další měsíc. "Co?" zeptal se a v očích mu bylo vidět překvapení.
"Zůstaň tu, prosím."
"Sice nevím, proč chceš, abych tu zůstal, ale dobrá, zůstanu." Přičaroval si židli a otočil se ke mně zády, abych se mohla umýt. Neváhala jsem. Rychle jsem ze sebe shodila šaty a vklouzla do vody. Zasáhla mě vlna úlevy. Po tom čase v té studené kobce jsem byla celá ztuhlá a horká voda na mé ztuhlé svaly působila skvěle.
"Je ti líp?"
"Mnohem. Proč si to udělal?"
"Myslíš, proč jsem se otočil?"
"Myslíš, proč jsi mě zachránil. Jsi přece smrtijed."
"Byl jsem.Voldemort je mrtev. To nevíš?"
"V chladné cele bez oken se toho moc nedozvím."
"Oh, promiň. Nějak mi to nedošlo."
"Tím, že si mě zachránil, ses dostal do nebezpečí. Pochybuji, že by všichni smrtijedi byly mrtvý nebo, že by je ministerstvo už pochytalo."
"Jo. Nejspíš jich tu je plno. Ale sem se určitě nevrátí. Všichni vědí, že tu Voldemort kul své plány."
"Stejně si mě nemusel z té cely vytáhnout. Mohl si mě tam nechat, dokud neumřu. Mohl si mě zabít, přeci jen sem jen mudlovská šmejdka. Mohl si udělat plno věcí. Ale udělal si to, že jsi mě přenesl sem a pečuješ o mě. A já se ptám proč?"
"Proč? Každý má právo žít, Hermiono, a taky…"
"Taky?"
Otočil se ke mně. Kupodivu mi nevadilo, že mě vidí nahou a ani jsem se nesnažila skrýt. Pár kroky byl u mě. Jeho rty se přibližovaly k mým. Připadalo mi to jako hodinu, než mi konečně vtiskl něžný polibek. "A taky tě miluji." Dokončil započatou větu. Usmála jsem se a políbila ho. Draco mi totiž taky, nebyl lhostejný, už od začátku šestého ročníku jsem na něj myslela, čím dál častěji. A tak jsme se tam líbali a s těmi polibky, začala i nová část mého života. Mého života s Dracem Malfoyem.

0 komentářů:

Okomentovat

Děkuji za krásný komentář :)