Pages

Pod vlivem lásky II - 4.Kapitola




Probudila jsem se, což bylo samo o sobě divné, nepamatuji si, že bych šla spát. Chtěla jsem si sednout, ale zamotala se mi hlava a před očima jsem měla mžitky. Co se včera sakra stalo? Ptala jsem se sama sebe. Bylo mi blbě. Poslední co si pamatuji je, že jsem dopila láhev s vodkou a pak mám okno. Ale opilá jsem být nemohla. Co se to proboha stalo? Ptala jsem se znovu. Pak mi konečně došlo, že ležím v měkké posteli, která nebyla moje. Opatrně jsem se rozhlédla a uviděla křeslo, ve kterém spal…Matt? Dobře, teď mě vážně zajímá, co se včera stalo. Proč jsem skončila zrovna tady? Vždyť mě přece už v životě nechtěl vidět. Bývala bych si kladla tyhle otázky dál, ale Matt se s trhnutím probudil. První si udělal, bylo, že se podíval na mě a oddechl si.

"Rebeko! Jak ti je?" zeptal se šťastně a starostlivě zároveň.
"Trochu blbě. Ale co tady dělám? Neřekl si, že mě už v životě nechceš vidět?" ptala jsem se a opatrně si sedla. Tentokrát úspěšné.
"Byl jsem v Grillu a ty jsi omdlela. Nemohl jsem tě tam nechat." Moji poslední poznámku ignoroval.
"Ale proč jsem omdlela? Já neomdlívám."
"Nemám ponětí. Kvůli vodce to ale asi nebylo." Při jeho slovech mě něco napadlo.
"Z vodky ne, ale možná z Bloody Mary."
"Co?" zeptal se mě tím svým roztomile nechápajícím výrazem.
"Naposled jsem pila Bloody Mary, někdo mi to objednal."
"Ale z čeho bys mohla omdlít? Jsi původní."
"Díky. Vždycky mě mile potěší, když mi někdo připomene můj věk." Ironizovala jsem, ale hned jsem pokračovala: "Pamatuješ si tenkrát na tu party? Chvíli po tom co se Elena stala upírkou a objevil se tu lovec?"
"Něco málo."
"V pivu byl vlkodlačí jed. Jak si řekl jsem původní. Ale měla jsem z něj přeludy a šílené bolesti. Nakonec jsem omdlela. Jedu nebylo moc a tak vyprchal."
"Myslíš si, že v té vodce byl vlkodlačí jed?"
"Nic jiného mě nenapadá."
"V tom případě máme problém."
"Asi bychom měli zmizet."
"Útěk není řešení Rebeko."
"Že to říkáš zrovna ty." Odsekla jsem, při vzpomínce na chvíli, kdy se z něj stal upír.
"Být tebou tak nerozčiluji."
"Už je mi fajn."
"Kdy myslíš. Ale aby bylo jasno, já odtud utíkat nebudu."
"Skvělé. Takže tě budu zase zachraňovat před lovcemi." Poznamenala jsem ironicky a konečně se zvedla z postele.
"Nemusela si mě tenkrát zachraňovat. A navíc tvůj expřítel mě ohrožoval jen proto, že jsem byl v nesprávné době s nesprávným upírem." Taky se zvednul.
"Fajn. Ale jestli mě tak nenávidíš, proč si mě v tom baru nenechal prostě ležet? Proč si mě odnesl až sem?"
"Protože odtud nechci odejít kvůli tomu, že se jedna upírka nechala přiotrávit." Teď už mi Matt zíral do očí. Stáli jsme naproti sobě. Byla jsem si jistá, že mě políbí. Jsem si jistá, že v té chvíli zapomněl na všechnu nenávist a vzpomněl si na lásku. Ale Damon má opravdu nadání vybrat si ten nejnevhodnější čas, kdy otravovat. Zrovna v té chvíli Mattovi totiž začal zvonit mobil.

0 komentářů:

Okomentovat

Děkuji za krásný komentář :)