Pages

Mezinárodní den žen


"Hermiono to je, ale nádherní řetízek, kdo ti ho dal?" ptala se Parvati.
"No…to je dárek od kamaráda."
"Kamaráda?"
"Ano, od kamaráda."
"A jak se ten tvůj kamarád jmenuje?
"……Daniel."
"Tady na škole není žádný Daniel."
"On nechodí sem na školu, není ani kouzelník, je to mudla."
"Musí být asi hodně bohatý."
"Proč myslíš?"
"Protože ten řetízek se srdíčkem, je z pravého stříbra. To sis toho nevšimla?."
"Ale jo všimla, jen mi to nějak vypadlo. U nás stojí stříbro mnohem méně než tady."
"Aha. Každopádně do tebe musí být hodně zamilovaný, když ti dává tak drahý dárek."
"Říkala jsem, že je to od kamaráda."
"Žádný kamarád by ti nedal takhle drahý dárek."
"Tenhle jo."
"Tomu nevěřím."
"Tak nevěř. Hele já musím do knihovny. Mám ještě úkol na přeměňování."
"No tak dobře, stejně z tebe pravdu nedostanu."
"Já jsem ti pravdu řekla."zahučela na ni přes rameno, když odcházela.

Místo toho, aby šla do knihovny, zamířila úplně opačným směrem. Šla do komnaty nejvyšší potřeby za svým přítelem...
"Už jsem myslel, že nepřijdeš." Ozval se hned, jak vešla, Dracův hlas. Seděl v křesle hned naproti dveřím.
"Musela jsem se vylhat ze spárů Parvati." Odpověděla a sedla si do křesla vedle něj.
"Zase si jí navykládala nějaké báchorky o údajném mudlovském kamarádovi Danielovi?"
"Jo. A abych nezapomněla, proč jsi mi poslal ten řetízek?"
"Nevíš, co je dneska za den?"
"Čtvrtek?"
"To sice ano, ale já myslím spíše datum."
"Osmého března?"
"A co je osmého března?"
"Nemám ponětí."
"A co takhle MDŽ, to ti nic neříká?"
"Ty myslíš mezinárodní den žen? Ten je sice dnes, ale to je mudlovský svátek. Jak je možný, že ho znáš?"
"To není důležité. Důležité je, jestli se ti můj dárek líbí."
"Líbí? To je slabé slovo je nádherný."
"To jsem rád, že jsem ti způsobil radost."
"A taky jsi mi způsobil problémy. Pomalu se do těch lží začínám zamotávat."
"Já tě nenutím tajit náš vztah. To ty na tom trváš."
"A ty moc dobře víš, proč."
"Vím, ale stejně se to jednou všichni dozvědí."
"Proč by se to měly dozvědět?"
"Protože tě miluju. Ale to už víš."
"Ano vím, ale to nemění nic na tom, že ty jsi čistokrevný kouzelník z rodiny, která uznává Voldemorta a já jsem mudlovská šmejdka, kamarádka Harryho Pottera."
"Myslím si, že tohle není důležité."
"Byly doby, kdy ti to důležité přišlo."
"Ani mi to nepřipomínej."
"Dobře už nebudu."
"Fajn. Tak co budeme dělat?"
"Myslím, že ty v tom co budeme dělat, máš docela jasno."
"To mám." Odvětil a začal jí nenasytně líbat.
Najednou se dvě křesla změnily ve velikou prostornou postel. Draco ani sekundu neváhal, položil Miu na postel a svými rty začal mapovat cestičku od jejích rtů k výstřihu…
"Počkej."zarazila ho Mia
"Děje se něco?"
"Ne, ale za 10 minut máme přeměňování."
"Tak hold přijdeme o pár minut později." Řekl s úsměvem, a Hermioně svými rty zabránil protestovat.

"Dnes budete přeměňovat svého spolužáka v kočku, pomocí kouzla…" najednou se rozrazily dveře.
"Omlouvám se, že jdu pozdě, ale usnula jsem v knihovně."
"To už je tento měsíc po třetí, co jdete pozdě. V osm hodin u mého kabinetu, dostanete školní trest."
"Samozřejmě." Řekla Mia s ruměncem na tváři a šla si sednout k Ronovi a Harrymu.
"Neusínáš v té knihovně nějak často?" rýpl si Harry.
"A? Jsem prostě unavená z toho všeho učení."
"Nebo máš spíš kluka." Přidal se Ron.
"Ne, nemám a byla bych vám vděčná kdyby…"
"Já bych zase byla vděčná vám, slečno Grangerová, kdybyste chodila do hodin včas a když už včas nepřijdete tak, abyste mlčela."
"Ano, omlouvám se."
"Tak jak jsem říkala, dnes budete přeměňovat svého spolužáka v kočku. Toto kouzlo je velice složité, a pokud by se nepovedlo, může mít katastrofické následky. Takže v kočku budete přeměňovat svého nejlepšího kamaráda, abyste si dali záležet. A použijete k tomu kouzlo…." Dnes už po druhé ji přerušilo rozražení dveří, ve kterých tentokrát stál Draco.
"Omlouvám se, že jdu pozdě, ale zaspal jsem."
"Jistě, jako předevčírem a před týdnem a před osmy dny že? Škola není holubník, tak laskavě choďte včas, a abyste si to zapamatoval, tak dostanete trest. Dnes v osm u mého kabinetu." Spustila na něj už rozzuřená profesorka, která už měla dost toho, že si z její hodiny dělali všichni nepovinný předmět. Navíc díky Brumbálovi moc dobře věděla, že ani jeden z nich nezaspal.
"Budu tam." odpověděl Draco jako vždy s ledovou maskou a šel si sednout k Blaisovi a Pansy.

"Jaký myslíš, že nám dá trest?" bavili se spolu Hermiona a Draco při cestě ke kabinetu.
"McGonagallová není moc originální. Určitě budeme muset leštit poháry."
"Ty v tom máš praxi co?"
"Jo, ale ne tak velkou, jako tvoji kamarádi."
"Neuškodí to ani jim ani tobě."
"Co tě nezabije, to tě posílí."
"Přesně."
"Ale tohle mě zabije. Budeme tam minimálně do půlnoci."
"Alespoň můžeme být spolu."
"To jsme mohli i bez trestu. A mohli jsme dělat příjemnější věci."
"To by si nás, ale ráno nesměl zdržet."
"Už několikrát nám to prominula. Nemohl sem vědět, že bude mít blbou náladu."
"Nech to být. Už jsme tu."
"Toho bych si nevšiml."
"Nebuď sarkastický. Kolik je?"
"Za minutu osm."
"Fajn, tak asi zaklepáme." Řekla a zaklepala
"Dále"
"Dobrý den."ozvalo se dvouhlasně
"Spíše večer. Každopádně, musím si s vámi promluvit. Ty vaše pozdní příchody jsou opravdu už na všechny moc. Chápu, že spolu chodíte a že chcete být spolu, ale…"
"Jak to víte?" ozvaly se oba najednou
"Nejsem slepá. Ty vaše pozdní příchody jsou ve stejné dny a ve stejné hodiny. Navíc vy máte chodit pozdě na hodiny ve zvyku, ale slečna Grangerová ne. Přesto už přes tři měsíce na ty hodiny pozdě chodí. Takže mám návrh. Oba dva jste prefekti a my tu máme prefektskou místnost, ve které bývali všichni prefekti ubytováni. Už se ta místnost dlouho nepoužívala. My jsme od toho upustily, protože se tam prefekti z Nebelvíru a Zmijozelu málem zabily. Myslím však, že to u vás nehrozí. Takže se tam budete moct přestěhovat a být spolu, ale podmínka je, že budete chodit na hodiny v čas. Domluveno?"
"A-Ano" řekli ještě překvapení z toho, co jim profesorka nabídla.
"Dobrá." Mávla hůlkou ve vzduchu a zašeptala nějaké kouzlo "vaše věci už jsou v prefektské místnosti. Prefektská místnost je hned vedle komnaty nejvyšší potřeby, myslím, že kde je komnata nejvyšší potřeby moc dobře víte. Heslo je odvaha a hrdost. Tak to je vše, můžete se jít ubytovat. Trest vám pro tentokrát odpustím, ale pokud ještě jednou přijdete pozdě a bude se váš pozdní příchod krýt, tak budete vytírat celou školu bez hůlky. Nashle."
"Nashle." Řekli zase dvouhlasně a omámeně vypochodovali z místnosti.

"Jsem ráda, že jsme díky tobě přišli na přeměňování pozdě." říkala při cestě do jejich společné ložnice a společenské místnosti.
"To já taky. Vidíš ani jsem nevěděl, co tím způsobím a stejně jsem to udělal. Já musím mít nějaký šestý smysl na to, co kdy udělat."
"To určitě. Ale je tu ještě jedna věc."
"Jaká?"
"Ta, že bychom to už neměli tajit. Stejně teď budeme spolu a všichni by se to brzy dozvěděli."
"Konečně si dostala rozum."
"Ale mám jednu prosbu."
"Jakou?"
"Nenecháš svého otce, aby mě zabil."
"O to se neboj. Kdyby se k tobě jen přiblížil, tak ho osobně přivedu do Azkabanu."
"Dobře." Řekla a políbila ho "Na co teď myslíš?" zeptala se ho, když zpozorovala jeho úsměv.
"Ale jen mě tak napadlo, že bychom si měli pospíšit, vyzkoušet tu novou postel."
"To asi měli." A s úsměvem se oba dva rozběhli k místnosti, kde stráví zbývající dva roky bok po boku.



0 komentářů:

Okomentovat

Děkuji za krásný komentář :)