Pages

Krev, pot a léto



Byl teplý červencový den. Anna, Radka, Matěj a Patrik před pár dny přijeli na chatu Radčiných a Matějových rodičů, aby před tím horkem unikli. Ale i když byla chata uprostřed lesa, bylo tam skoro stejné vedro jako ve městě. S jediným rozdílem. Tady neměli větráky a klimatizaci.

"Možná jsme měli přeci jen zůstat v Pardubicích." Zaúpěla Radka, která byla opřená o velký dub a ovívala se časopisem.
"To je nesmysl. Tady aspoň nemusíme nic dělat. Doma by po nás naši chtěli, bůh ví co." Oponoval sestře Matěj, sedící u dubu, který byl naproti místa, kde seděla Anna, která se stejně jako Radka ovívala časopisem.
"Dá si někdo vychlazenou kolu?" zvesela zavolal blížící se Patrik.
"Nechápu tvou energii. Je děsné vedro." Zaskuhrala Anna
"Ne, když si dáš vychlazenou kolu."
"Ani sud koly by mi nepomohl."
"A Jediné, co nám pomůže je déšť." Zamumlal unaveně Matěj.
"Tak by holky mohly předvést nějaký tanec na vyvolání deště ne?" Dostal Patrik jeden ze svých geniálních nápadů.
"Jasně, protože máme takový přehled o čarodějnictví." I v tom vedru dokázala být Radka ironická, měla to v krvi.
"Stačí, když se chytnete za ruce a zablábolíte něco latinsky. A my se aspoň pobavíme." Odpověděl vysmátý Patrik.
"Zapomněl jsi na jeden detail," ozvala se Anna, "neumíme latinsky."
"Tingetin sanguine, sive patriae." Zareagoval Patrik okamžitě.
"A to znamená co? Nějaké tvoje výmysly?"
"Prosím, ať začne pršet. Nebo tak něco, měl jsem minulý rok latinu."
"Tak to je jasný. Milostpán měl latinu tak ví všechno nejlépe." Pronesla Radka zvedající se ze země. "Jdu do chaty."
"Ale no tak ségra, nenič srandu. Co se tak může stát?"
"V tom má pravdu Radko." Přidala se Anna.
"Fajn. Co máme teda dělat?"
"Vím já? Nejspíš tancujte v kruhu a zaříkávejte." Usmíval se Patrik.
"Jsme dvě, tak kruh nevytvoříš."
"Tak ti pomůžeme." Patrik vyskočil na nohy a v cuku letu vzal za jednu ruku Elišku a za druhou Annu.
"Matěji?"
"Ok, jdeme na to." Vstal a chytil se holek.
"Jak byla ta pitomá latinská věta?" zeptala se podrážděně Eliška.
"Tingetin sanguine, sive patriae." Připomněl Patrik.
"Tingetin sanguine, sive patriae. Tingetin sanguine, sive patriae. Tingetin sanguine, sive patriae. Tingetin sanguine, sive patriae. Tingetin sanguine, sive patriae." Opakovali všichni po něm.
"Vidíš, nefunguje to." Prohodila Radka a pustila se.

V té chvíli na ně začaly padat kapky. "Nefunguje jo?" Zeptal se Patrik a už začal chytat kapky na jazyk. Ostatní jen nastavily tvář chladícímu dešti. Jenže něco nebylo v pořádku.
"To není voda, to je krev." Zakřičela zděšeně Anna a běžela do chaty. Všichni následovali jejího příkladu.

Když byli v chatě, pořádně se na sebe podívali. Měli oblečení od krve a vlasy slepené krví. Patrik, který chtěl déšť ochutnat, měl v puse pachuť krve. Nedávalo jim smysl, že z nebe prší krev, ale viděli to na vlastní oči.
Chtěli to ze sebe co nejdříve smít a tak Radka zmizela do malé koupelny jako první. Za deset minut zavolala: "Pojďte sem."
"Co se děje?" zeptal se Matěj.
"Koukej." Ukázala mu svoje oblečení, na kterém nebyla patrná ani kapka krve.
"Ale." ostatní se koukli na svoje oblečení a taky ani kapka krve. Patrik už ani necítil krev v puse.

Rychle se rozběhli k oknu, ale nepršelo. Nepršela ani voda ani krev. Nikdo to nechápal, ale v jednom měli jasno. Už tu nehodlali zůstat ani minutu. Matěj zavolal rodičům, a všichni ostatní šli urychleně balit to málo, co tu měli.

Nad tou podvinou věcí, která se jim stala, už nepřemýšleli. Shodli se na tom, že to byl úpal. Kdyby se jen pořádně zamysleli, přišli by na to, že zaměnili slovo voda za slovo krev. Ale to pořád nevysvětlovalo, kam to všechno zmizelo.

0 komentářů:

Okomentovat

Děkuji za krásný komentář :)