20. 11. 2020

Zelenooká hrdlička

Matt a Grace se potkali v Senior House na NYU. Celou dobu, co se znali, byli nerozluční. Pokud někdo někam pozval Grace, musel počítat s tím, že přijde i Matt. Vypadalo to, že se nikdy nerozdělí. Ale nakonec se tak stalo a veškerý kontakt mezi nimi byl přerušen.

O patnáct let později Matt náhodou zahlédl Grace v metru. Ale než na sebe stihli promluvit, vlak odjel. Od té doby Matt vzpomíná na minulost a snaží se Grace zkontaktovat. Chce dohnat těch patnáct let a možná navázat i tam, kde přestali. Jenže minulost v sobě skrývá vždy mnoho příjemných i nepříjemných tajemství, které čekají na odhalení.

Příběh je napsaný v ich-formě a je vyprávěn z pohledu obou hlavních hrdinů, Matta a Grace. Střídají se po delších časových úsecích, což je trochu neobvyklé, ale rozhodně to není na škodu. I tak kniha dává krásný náhled na průběh událostí a jejich vnímaní z obou stran.

Stylu psaní nemůžu nic vytknout. Začetla jsem se v momentě, kdy jsem knihu otevřela a nemohla jsem se odtrhnout. Příběh krásně plyne, ale zároveň je v něm hezky všechno popsáno. Díky tomu, jak autorka přistupuje k věcem a jak je přenáší na papír, z knihy na čtenáře přímo dýchá atmosféra celého příběhu.

V knize se prolínají dvě časové linie, minulost a přítomnost. Jejich uspořádání je docela netradiční, jelikož příběh začíná přítomností, poté se na delší dobu přesouvá do minulosti a nakonec opět přechází do přítomnosti. Takové uspořádání moc nevídám, ale rozhodně mu nemůžu nic vytknout. Naopak to s příběhem krásně koresponduje. Už jen to uspořádání v sobě odráží podstatu celého příběhu.

Než jsme se odcizili je příběh, který nepracuje s originálním námětem. Ačkoliv se tak ze začátku může zdát, ve skutečnosti kniha pracuje na zápletkách starých jako sám čas. Není tedy těžké odhadnout, jak bude příběh pokračovat nebo jak skončí. Alespoň v hrubých obrysech.

Zároveň se ale nedá říct, že je příběh neoriginální. Vedle hrubých obrysů jsou tu totiž ještě jednotlivé části příběhu, scény a detaily. A přesně tady se v případě tohoto románu objevuje velká kreativita autorky. Samozřejmě, že i to je proloženo obyčejnými scénami, ale celkově si na příběhu dala Rennée Carlino opravdu záležet a přišla s mnoha nečekanými a zajímavými věcmi.

Třešničkou na dortu jsou v případě této knihy emoce, které provázejí čtenáře stránku za stránkou. Během čtení člověk může skoro fyzicky cítit všechnu tu lásku, hněv, nervozitu, nejistotu, závist a desítky dalších pocitů v různých odstínech. Díky tomu je zážitek ze čtení ještě lepší, protože příběh skutečně zasáhne.

Stejně povedené jako děj jsou i postavy. Autorka si dala na jejich popisu velkou práci. Udělala z nich skutečné lidi s jedinečnými vlastnostmi a zvyky. Především se však jedná o osobnosti, které ani v nejmenším nejsou dokonalé. Mají své chyby, díky čemuž jsou lidští a působí sympaticky.

Než jsme se odcizili je nádherný příběh o lásce, který má hloubku. Sice není postavený na originálním základě, ale to v tomto případě podle mě vůbec nehraje roli. Jednak je ďábel v detailech a ty jsou opravdu povedené, ale zároveň má kniha spoustu dalších předností, kvůli kterým zkrátka stojí za to. Pokud máte rádi milostné příběhy, které zahřejí u srdce, tak tohle je ta pravá volba.


Za poskytnutí knihy s neuvěřitelně silným milostným příběhem k recenzi děkuji e-shopu Megaknihy. 

Než jsme se odcizili můžete zakoupit ZDE.


1 komentář:

  1. Jen málokterý příběh je opravdu ryze originální, řekla bych. A i některé opravdu originální nápady mohou skončit hrozně, protože to prostě autor pojme špatně, postavy se chovají pitomě nebo je to ošklivě napsané/přeložené/editované.
    Pěkná recenze! :)

    Vlasta | Článek o hře Beat Saber u mě na blogu

    OdpovědětSmazat

Děkuji za krásný komentář :)