Pages

Černá ruka

Název: Černá ruka
Původní název: The Black Hand
Autor: Stephan Talty
Žánr: Historie
Počet stran: 304
Nakladatelství: Omega





Píše se rok 1903 a v New Yorku se děje něco nekalého. Z ulic se z ničeho nic začaly ztrácet děti. Ale to není všechno. Každý den přichází přistěhovalcům z Itálie výhrůžné dopisy. Stojí v nich, že pokud nezaplatí žádanou částku, zemřou. Všechny dopisy mají jednu věc společnou, v hlavičce je vždy symbol černé ruky. I tak to však působí docela neškodné, tedy až do doby, kdy se začnou objevovat mrtvá těla. 

Naštěstí je tu Joseph Petrosino, detektiv, kterému se přezdívá italský Sherlock Holmes. A to právem. Stejně jako původní literární postava Arthura Conana Doyla se nenechá od žádného případu odradit, naopak. Kope hlouběji a hlouběji, dokud pravda nevyjde na světlo. Je to jediný muž, který je ochotný, ale především schopný, bojovat proti „neviditelné“ organizaci s názvem Černá ruka. 

Nebudu zastírat, že prvotním impulzem k tomu, abych blíže prozkoumala knihu, byla obálka. Nejsem člověk, který sdílí názor, že jedině minimalismus je dobrý, ale to neznamená, že se mi jednoduché obálky nelíbí. A tahle je přímo dokonalá. Sice to není nic víc než černý otisk na bílém pozadí, ale vypadá krásně. 

Ovšem ještě víc než obálka se mi zalíbil příběh, který kniha nabízela. Téma mafie mě neuvěřitelně fascinuje a přesto, že čtu většinou fikci, myslela jsem, že by rozhodně nebylo špatné dozvědět se něco o skutečné mafii. Navíc mi přišlo, že by kniha nemusela být podána faktograficky, ale spíše jako příběh. Tak proč to nezkusit? 

Bohužel anotace byla klamavá. Příběh je podán jako vyprávění, tedy stylem, že někdo udělal tamto a pak zase toto. Dokonce se v knize nevyskytuje ani přímá řeč. A tak, i když je kniha zajímavá, jsem se u ní celou dobu nudila. Je totiž podána tak suše, že provrtat se všemi stránkami je všechno, jen ne procházka růžovou zahradou. 

Kvůli kompozici příběhu také autor u ničeho nezůstane příliš dlouho. Přeskakuje z jednoho tématu na druhé a dle mého názoru všechno dění vypráví až příliš rychle, překotně. Jako kdyby se snažil ušetřit místo. A právě proto v knize chybí detaily, které by jistě vylepšily celkový dojem, kterým na mě kniha působí. 

Úplně nejhorší je však rozpracování postav. Sice je o nich v knize docela dost informací, ale postrádají hloubku. Všechny jsou vzaty pouze povrchově, chybí jim rozměr. Ale i tohle je způsobeno špatně zvoleným stylem psaní. 

Ještě než se dostanu k samotnému příběhu, musím zmínit jednu věc, která mě na knize potěšila. Černá ruka se zajímá opravdu složitým tématem, jehož součástí je mnoho pojmů a událostí, které obyčejný smrtelník nemůže znát. A tak se na konci knihy vyskytuje několikastránkový slovníček, kde je vysvětleno více jak 400 pojmů, které se v knize vyskytují. Tohle bylo od autora rozhodně prozíravé. 

Příběh, který kniha vypráví, rozhodně není špatný. Naopak, je zajímavý. Díky této knize si každý nadšenec do historie nebo mafie může rozšířit své znalosti. S tím co kniha vypraví, není skutečně nejmenší problém. To jen zpracování kazí knihu, která by mohla být mnohem lepší. Ale v tomhle podání mi i učebnice dějepisu přijde mnohem čtivější. 

I když bych opravdu ráda uzavřela recenzi něčím pozitivním, nic mě nenapadá. Pokud se chcete něco dozvědět o Černé ruce z nějakého vědeckého důvodu, jsem si jistá, že vám kniha základní údaje poskytne. Ale jestli vás k tématu táhne jen zvědavost, nemůžu doporučit. Leda v případě, že rádi čtete učebnice dějepisu, pak by se pravděpodobně jednalo o to pravé čtení pro vás.

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství Omega. Černou ruku můžete zakoupit na stránkách nakladatelství nebo na e-shopu knihkupectví Knihy Dobrovský.

3 komentáře:

  1. Ach, to je škoda toho štýlu, aký je pri príbehu zvolený. Pretože súhlasím, obálka vyzerá pútavo a ani anotácia nevyzerá zle, len tiež nepreferujem knihy, kde je dej prerozprávaný, najradšej som ako čitateľ priamo na "mieste činu".

    OdpovědětVymazat
  2. Hm, vypadala zajímavě, ale ten styl psaní mě odradil. Nemám moc v lásce knihy, kde se nevyskytují rozhovory.

    OdpovědětVymazat
  3. Mně se ten styl psaní nijak hrozný nezdál, ale možná je to tím, že jsem něco podobného očekávala. Je pravda, že se nejedná o román, ale o fakta, na druhou stranu se mi zdála podaná čtivě na tento žánr :)

    OdpovědětVymazat

Děkuji za krásný komentář :)