Název: Příliš mnoho Kateřin
Původní název: An Abundance of Katherines
Původní název: An Abundance of Katherines
Spisovatel: John Green
Žánr: Romantický
Počet stran: 240
Nakladatelství: Knižní klub
Obálka je skoro až dětsky jednoduchá, ale přesto se mi líbí.
Červené pozadí s rovnicemi působí skvěle. A ta žárovka ve předu by sice
mohla být trochu víc umělečtější, ale stejně se mi líbí. Dokonce i název a
jméno spisovatele do toho skvěle pasuje. Jako obvykle jsou tu však maličkosti,
které obálku kazí. Určitě uhodnete, že narážím na titulek úplně nahoře. Ten by
mi možná ani tolik nevadil, kdyby nebyl napsán v bílém pruhu, který se
k obálce nehodí. A pak samozřejmě odznáček Edice světový bestseller.
I když John Green není zrovna můj největší favorit, některé
knihy od něj byly opravdu dobré. I když abych byla upřímná, většinou mě
nenadchl příběh samotný, ale spíše hlášky, které v knihách zazněly. Ale
zrovna na tuhle knihu jsem se těšila. Hlavně z toho důvodu, že už samotný
název tak trochu poukazuje na nějakou inspiraci Shakespearem a samotná anotace
to jen potvrzuje. A Shakespeareovu hru Zkrocení zlé ženy jednoduše miluji
v každé podobě. I když je pravda, že tady to bylo je tak okrajově zmíněno
a samotná hra neměla s příběhem nic společného, ale i tak.
Colin je už od svého dětství posedlý Kateřinami. Právě teď
ho odkopla jeho devatenáctá Kateřina a Colin má pocit, že už nic nemá cenu. Ale
jeho kamarád Hassan si to nemyslí a tak se Colin najednou ocitne na cestě bez
cíle. Nakonec skončí v jedné ospalé venkovské díře, kde se seznámí
s Lindsey a posléze i její matkou. A tak nějak se stane, že se tam
rozhodnou nějakou chvíli pobýt. Colin tenhle čas využije k tomu, aby
zdokonalil svůj vzorec, který by dokázal určit, jak dlouho bude trvat jakýkoliv
vztah.
Říkám to nerada, ale čtení téhle knihy mi drásalo nervy.
Příběh vůbec neplynul hladce. Pořád přeskakoval z přítomnosti do
minulosti, aniž by bylo nějaké varování. Ale to hlavní je, že mi přišla na
pochopení hodně složitá. Jako většina lidí matematiku v lásce skutečně nemám, i když jsou i světlé chvíle. Jenže tady mi z toho šla doopravdy hlava
kolem. Všechno to bylo jednoduše zmatené, složité a ještě ke všemu tu byl dost
předvídatelný příběh.
Colin mi přišel jako cvok. Chodit jen s holkami, které
se jmenují Kateřina je jednoduše nepochopitelné. Navíc ten jeho graf. Jistě by
bylo fajn, kdyby něco takového šlo vypočítat, život by byl mnohem lehčí. Jenže
nejde. Matematika je věda a lidé jsou emocionálně naložené. Emoce matematika
vypočítat jednoduše nedokáže a to by podle mě uznal každý rozumný člověk. Na
druhý stranu, před stovkami let bylo nemyslitelné, aby člověk létal, takže kdo
ví. Možná nakonec zas tak velký blázen není.
Hassan má opravdu zvláštní přístup k životě. Ale nemůžu
říct, že být v jeho situaci, zachovala bych se jinak. No, možná trochu
jinak ano, ale podobně jako on. Když si odmyslím jeho lenost, přijde mi jako
skvělý kamarád a dobrý posluchač, který dobře vychází s lidmi.
Lindsey mi přišla ze všech postav v knize
nejnormálnější. Jednoduše normální holka, s normálním životě v dost
velké díře s dobrými přáteli. Milá, přátelská a ochotná. Holka,
kterou musíte poznat blíž, aby vás zaujala.
Myslím, že když řeknu venkovská díra, dokážete si dost dobře
představit, v jakém prostředí se kniha odehrávala. Prostě vesnička o které
většina lidí nikdy neslyšela a jsou tam pořád ti samí lidé. Rozhodně ne místo
pro život většiny lidí dnešní generace.
Od Grenna jsem četla Hvězdy nám nepřály, Hledání Aljašky a
Papírová města. Nejvíc se mi líbily hvězdy a nejmíň Hledání Aljašky. A Příliš
mnoho Kateřin se dá nejlépe přirovnat k Aljašce. Obě dvě knihy mají dost
předvídatelný příběh, který nakonec nebyl nic moc.
Je mi doopravdy líto, jak to nakonec dopadlo. Těšila jsem se
na Příliš mnoho Kateřin a myslela si, že by to mohlo být i lepší než Hvězdy.
Jenže hodně rychle jsem poznala, že je opak pravdou. Přitom příběh má zajímavý
námět, jen by potřeboval trochu jinak zpracovat. Především srozumitelněji, míň
zmateně a nepředvídatelně.
Od Greena jsem prozatím četla jen dvě knihy, ale na další nijak nepospíchám. Jako ty jsem četla Aljašku a Hvězdy... A přestože se mi Aljaška zdála vcelku průměrná a od jejího přečtení uběhla docela dlouhá doba, sama jsem překvapená, jak mi stále zůstala v hlavě :)
OdpovědětVymazatOsobne som od Greena ešte nič nečítala a tak nejako to nemám ani v pláne. Nepíše práve žáner, ktorý vyhľadávam a hoci viem, že niektoré jeho knihy sú vysokoho hodnotené, nemám v pláne pustiť sa do nich. Je škoda, že ťa táto kniha sklamala, každopádne si napísala peknú recenziu a ja som rada, že som sa mohla dozvedieť tvoj názor na knihu :-)
OdpovědětVymazatSama jsem od Greena ještě nic nečetla, ale chystám se minimálně na hvězdy, které už na mě čekají ve čtečce. Kateřiny raději odsunu na "někdy, možná"
OdpovědětVymazatPořád jsem si říkala, Greena si přečtu potom, ne potom a nakoecn jsem ho ještě nečetla a už se obávám, že jsem přerostal tu hranici, kdy ych ještě mohla :D
OdpovědětVymazat