Původní název: Breathing Undewater
Spisovatel: Alex Flinn
Žánr: Romantické
Počet stran: 214
Nakladatelství: MOBA
Stejně jako kniha Netvor od Alex
Flinn není ani Dýchání pod vodou hardbackem nebo paperbackem. Je to něco mezi.
Takové polotvrdé desky a já tenhle formát naprosto miluji. Škoda, že to ještě
nikdo nijak nepojmenoval.
Ale dost rozplývání se nad
deskami, pojďme se mrknout na obálku. Pozadí je stylizováno do zmuchlaného
papíru, což působí opravdu zajímavě. Horší je, že páreček vyobrazený na obálce
mi absolutně ničím nepřipomíná hlavní hrdiny a jejich póza mi přijde dost nepřirozená.
Navíc jsou namáčklý na název knihy. Celkově to na mě působí, že to někdo
schválně zarovnal do jednoho sloupce. Možná to byl opravdu záměr, ale podle mě
se to moc nepovedlo. Tahle obálka je příšerně nepřirozená a červené jméno
autorky v té černobílé úplně bije do očí a bohužel ne v dobrém slova
smyslu.
Od Alex Flinn jsem četla dvě
knihy ze série Kenda Chronicles. Konkrétně tedy Netvora a Čarovnou. Jelikož
čekání na další díl je evidentně nekonečná, rozhodla jsem se zkusit další
autorčinu knihu Dýchání pod vodou. Sice to není remake žádné pohádky, ale
jelikož se mi zalíbil autorčin styl psaní, řekla jsem si, že by to mohlo být
dobré.
Příběh vypráví o Nickovi, který
uhodil svou dívku Caitlin. Díky tomu si vysloužil soudní zákaz styku, hodiny
zvládání vzteku a povinnost zaznamenat do deníku jeho a Caitlinin příběh.
Nickovi je to ale jedno, chce jen, aby se k němu Caitlin vrátila, aby se
ho kamarádi nestranili, aby bylo všechno jako dřív.
Musím říct, že autorka nezvolila
zrovna klasický způsob, jak čtenářům sdělit Nickův příběh. Přesto, že je
chronologický, tak se díky Nickově deníku retrospektivně dozvídáme, co všechno
předcházelo zákazu styku. Je to rozhodně zajímavý způsob jak příběh převyprávět
a přesto, že jsem si to na začátku nemyslela, tak být kniha napsána jiným
způsobem, nemělo by to kýžený efekt.
Ze začátku mě kniha moc nebavila.
Určitě to bylo tím, že jsem potřebovala chvilku na to, abych přivykla stylu
psaní. Ale někdy v půlce mě to chytlo a dočetla jsem Dýchání pod vodou na
jeden zátah. Řekla bych, že Dýchání pod vodou je v celku čtivá kniha, ale
nemyslím si, že by to tak mohl vidět každý.
Nicka bych měla pravděpodobně
proklínat, měl by se mi hnusit, ale překvapivě tomu tak není. Podle mě to není
vůbec špatný kluk. Je výbušný, má za sebou složitou minulost, ale rozhodně není
špatný. Není to ano násilník. Je to jednoduše nešťastný kluk, který nevím, jak
dál. Je zoufalý a bojí se, že přijde o všechno co má.
Caitlin mi přišla jako naprostá
káča. Podceňovala se a vůbec nepřemýšlela. Bylo jedno, jak se k ní Nick
choval, stejně se za ním vždycky doplazila. Mám dojem, že nebýt jiných lidí,
tak by nikdy nežádala o soudní zákaz. Caitlin se jednoduše chovala přesně tak,
jak si Nick přál, ani se nesnažila být sama sebou, jen ho chtěla potěšit.
Dýchání pod vodou je něco úplně
jiného než Netvor nebo Čarovná. Proto se nedají tyto knihy zas tak úplně
porovnávat. Přiznávám, že se mi víc líbil Netvor a ještě mnohem víc Čarovná,
ale to je tím, že jsou to dva úplně odlišné žánry.
Dýchání pod vodou je kniha, která
se zabývá realitou a lidskými problémy. Nechává nám nahlédnout do hlavy kluka,
který nemá daleko od toho, aby se stal násilníkem. Ukazuje nám problém domácí
násilí, ale nikoliv z pohledu oběti, ale násilníka. I když o tom by se
dalo také diskutovat.
Je to hodně emotivní příběh,
který rozhodně není špatný. Pokud nic jiného, tak poukazuje na problém, se
kterým se mnoho lidí setkává denně. Dýchání pod vodou má rozhodně něco do sebe,
ale není to kniha, kterou bych mohla číst neustále dokola. Myslím, že jedno
přečtení mi stačilo.
V případě téhle knihy si
opravdu nejsem jistá, co bych vám měla poradit. Zda do ní jít či ne. Moje
pocity jsou docela rozporuplné. Jediné co vím jistě je to, že mě kniha
neodradila od druhého dílu, který se jmenuje Hvězda, který by měl být
z pohledu Caitlin na což jsem upřímně dost zvědavá.
Samotný děj mě tolik neupotal, ale k té obálce. Česká republika má tendenci používat červenou jak na název nebo naopak jak zde na autora. Na tom bílém to nepůsobí ještě tak strašně, i když je to do očí bijící, ale mnohdy se jim povede narvat červenou na zelenou, růžovou nebo modrou a to vypadá opravdu strašně :D
OdpovědětVymazatKolem roku vydání (2013) jsem Dýchání pod vodou i Netvora četla, ale nebylo to pro mě to pravé ořechové, ačkoliv jde o lidské problémy...
OdpovědětVymazat