Pages

Secrets of Lonely Wolf - 21.kapitola

Po cestě domů jsem listoval deníkem. Téměř všechno bylo v latině. Na chvíli jsem zalitoval, že jsem si ji na střední nezapsal. I když asi by mi z těch nesmyslných výrazů za chvíli přeskočilo.


"Hele," oslovil jsem Hayley.
"Kde ses naučila latinsky?"
"Proč to chceš vědět?" otočila se na mě.
"Jsem jen zvědavej," usmál jsem se.
"Moje matka mě jí naučila," odsekla. Asi to nebylo její nejoblíbenější téma.
"A teď pospěš, musíme ho ukázat Davině co nejdřív."


Když jsme se vrátili domů, Hayley mě poslala rovnou za Davinou. Vyběhl jsem po schodech nahoru, ale než jsem stihl dojít do pokoje, z poza rohu na mě vyskočil Jackson.


"Našli jste ho!" zvolal a vytrhl mi deník z ruky. Začal v něm urputně listovat. Tak příšerně jsem se Jacksona leknul, že jsem v prvních sekundách rozdýchával infarkt.
"Co to sakra je?" ptal se a dál zuřivě listoval.
"Nějaký klikyháky," nadával.
"To je latina," řekla Davina, která právě přišla a s naprostým klidem si vzala deník.
"Hayley našla to kouzlo," řekl jsem Davině.
"Vážně?"
"Jo, je to někde na konci deníku," odpověděl jsem. Davina to hned nalistovala. Chvíli si všechno pročítala, ale podle jejího výrazu se jí to ani trochu nelíbilo.
"Tak co se tam píše?" naléhal Jackson.
"No, vypadá to tak, že já to kouzlo zrušit nedokážu," povzdychla si Davina.
"A to znamená jako co?" ptal se dál Jackson.
"Musíme najít přímého potomka tety Sophie."
"Co? Myslel jsem, že žádný děti neměla!"
"No, to nejsi sám," řekla a zmizela v pokoji. Chtěl jsem Jacksona trochu uklidnit, jelikož vypadal opravdu zoufale, ale moc se mi to nepodařilo. Akorát se rozčílil ještě víc.
"No, tak kámo, nevěš hlavu. Vyřešili jsme i horší věci."
"No to je sice pravda, ale nechceš mi sakra říct, kde máme hledat Sophiino dítě?"
"Vždyť ani nikdo nevěděl, že nějaký měla!"
"Copak nás ta smůla nikdy neopustí?" zakňoural a sesunul se na zem. Poplácal jsem ho po rameni a šel za Davinou.


Davina pořád bydlela v sídle, jak jí to Jack navrhnul. Navíc nechtěla bydlet v tom obrovském čarodějném domě sama. I na mě působil dost děsivě. Tak zůstávala mezi vlkodlaky. Ale nikomu to nevadilo, vlastně si myslím, že byli všichni rádi, že mají v domě čarodějku. Zvlášť po tom co jim zachránila jejich, tedy naše, zadky.


Několikrát jsem Davině nabízel, aby se nastěhovala ke mně do pokoje, ale nechtěla. Prý by nebylo zrovna nejlepší, kdybychom bydlely v jednom pokoji. Neochotně jsem s ní musel souhlasit. Jen mě prostě mrzelo, že nemáme skoro žádný čas pro sebe.






Po několika dnech usilovného studia Sophiina deníku se Davina rozhodla, že se pustí do kouzlení. Prohlásila, že nejlíp se jí bude pracovat o samotě. Nejprve se chtěla vydat na hřbitov, ale nakonec se na moje naléhání rozhodla zůstat v domě s tím, že jí musíme dopravit všechny věci z krypty do jejího pokoje. Když jsme postupně nanosili všechno dovnitř, nedalo se tam téměř pohnout. Na první pohled to v Davinině pokoji vypadalo, jako v nějakém alchymistickém doupěti.


Chodil jsem ji kontrolovat i několikrát denně. Nechtěla nikoho pouštět dovnitř, ale nakonec se nechala obměkčit, tak jsem většinu času trávil v pokoji s ní. I když se pořád zabývala kouzlením, byl jsem alespoň chvíli s ní. Vlastně se mi líbilo, když kouzlila, nějakým zvláštním způsobem mě to fascinovalo.


Koncem týdne se Hayley rozhodla uspořádat grilovačku, prý aby se trochu uvolnila atmosféra. Rozhodl jsem se, že přemluvím Davinu, aby se jí účastnila.


"Copak děláš?" chytil jsem ji ze zadu kolem pasu. Věděl jsem moc dobře, co dělá, ale musel jsem nějak začít.
"Isaacu, mám spoustu práce!"
"Ale no tak, potřebuješ se odreagovat," políbil jsem ji na tvář.
"Hlavně potřebuji toto vyřešit," řekla a otočila se na mě.
"Potřebuješ si hlavně odpočinout. A neznám lepší způsob odpočinku než si sednout s přáteli u kusu žvance. Pobavit se, popovídat si, prostě se bavit."
"Já nevím," zdráhala se.
"Prosím, kvůli mně," snažil jsem se vykouzlit milý úsměv, ale nejsem si jistý, jestli to tak vypadalo. Každopádně to zabralo, protože souhlasila.
"Ale jen na chvilku," dodala. Jen jsem ji rychle políbil a už-už jsem ji vedl dolů na zahradu.
"Aaa, Davino přišla jsi," zvolal nadšeně Jack. Davina se usmála a přisedla si k ostatním.


Po většinu odpoledne se všichni dobře bavili. Nakonec se ale hovor stejně stočil tím špatným směrem.


"Měli jste mě na tom hřbitově nechat umřít!" pronesla Thalia.
"Cože?" doslova zařval Jackson.
"Ty ses úplně zbláznila? Nikdy bych tě umřít nenechal!"
"No, možná jsi měl. Ušetřilo by to spoustu problémů."
"Takhle nemluv," ozvala se Hayley.
"Už jsme vyřešili i horší problémy, najít jednoho člověka s čarodějnými schopnostmi přece nemůže být tak těžké."
"Hayley má pravdu," řekl Jack.
"Jednu zpropadenou čarodějku určitě najdeme."
"Nevím, jestli sis toho všimnul, ale nezdá se mi, že by Davina nějak pokročila!" rozčílil se Jackson a mávnul rukou směrem k Davině.
"Hele, dělá, co může," bránil jsem ji.
"Jo, až na to, že její krev nefunguje," rozčiloval se Jackson.
"Cože?" udivila se Hayley.
"Jak to myslíš, že nefunguje?" zeptala se Daviny.
"Když použiju moji krev, nic se nestane," pokrčila rameny a sklopila hlavu. Hayley nechápavě zavrtěla hlavou a podívala se na mě.
"No, jde o to, že se Davina pokouší o vyhledávací kouzlo, ale z nějakého důvodu to s její krví nefunguje. Proto se domníváme, že ten člověk, kterého hledáme, je pod zastíracím kouzlem." Snažil jsem se jí vysvětlit situaci. Ale netvářila se, že by jí moje vysvětlení stačilo. A to jsem jí neřekl úplně všechno. Nechtěl jsem Hayley a ostatní znepokojovat ještě víc, než jsou teď.


Davina strávila celý týden zavřená v pokoji. Snažila se tak usilovně najít řešení, že kolikrát vypadala na omdlení. Pročetla tu prokletou knihu kouzel denně nejmíň třikrát, ve snaze najít nějaké jiné kouzlo, když to vyhledávací už tolikrát nefungovalo. V jednom okamžiku si myslela, že na to přišla, ale kouzlo opět selhalo.


Před dvěma dny zjistila Davina něco, co by nám mohlo věci zkomplikovat ještě víc. Podle ní je možné, že ten dotyčný nemusí mít žádnou kouzelnou moc. Kouzelná moc se samozřejmě dědí, ale existují výjimky, kdy se čarodějům narodí dítě bez schopností. Nejčastěji se to stává v situacích, kdy jeden z rodičů není čaroděj. Takže je dost dobře možné, že právě toto je náš případ. Vysvětlovalo by to poměrně dost věcí. Například to, proč o dítěti nikdo nevěděl. Pokud by se provalilo, že se Sophii narodilo dítě bez schopností, v některých dost staromódních kruzích by to zničilo její čarodějnickou pověst.
 

1 komentář:

  1. Zajímavé pokračování, snad to dítě nějak najdou, aby T. vyléčili.

    OdpovědětVymazat

Děkuji za krásný komentář :)