Pages

Kniha, kterou jsem nejvíc ofrflala



Co si mám u Merlina představit pod slovem ofrflala? Ale fakt, moje slovní zásoba není zrovna malá (i když mi to v některých mých výtvorech tak přijde), jenže vůbec netuším, kam tohle slovo zařadit. Takže po dlouhém přemýšlení bez výsledku jsem se obrátila na Adele, která by to nahradila slovem kritizovala. A já se jí rozhodla věřit, stejně mě nic jiného nenapadá. 

Jenže kniha, kterou jsem nejvíc zkritizovala... další téma, díky kterému bych tu mohla být do rána. Já jsem prostě já a není moc knih u kterých bych neměla nutkání změnit ani jednu věc. Při čtení m ito tak nepřijde, ale po dočtení si vždycky říkám tohle bych udělala takhle a tamto zase jinak. Ono to tak v mých recenzích nevypadá, protože já mám tohle nutkání skutečně u všeho, i u tak dokonalé série jako Harry Potter. Vždyť mi Rowlingová zabila Siriuse, Rema a Freda! A přesto má u mě celá série pět hvězd... prostě bych nejraději všechny knihy světa přepsala k obrazu svému.

Ale to jsem odbočila. Tenhle článek se přeci jen týká knihy nebo knih, které jsem asi zkritizovala nejvíc, takže se fakt pohybuju u knížek, kterým jsem na Databázi dala jednu nebo dokonce žádnou hvězdičku a musím s politováním konstatovat, že jich bylo víc, než bych si přála. Takhle z hlavy, si ale naštěstí, vzpomínám jen na pár.

Jako první musím zmínit knihu Čarodějka od Martina Čápa. Tuhle knihu jsem si vybrala jako čtení na první leden tohoto roku a jsem opravdu ráda, že v literatuře neplatí jak na Nový rok, tak po celý rok, protože tohle byla naprostá katastrofa. Čarodějka je názorný příklad toho, proč se tvorbě českých autorů většinou vyhýbám. Děj... no řekněme, že se autor snažil zasadit magii do normální české rodiny, ale celá kniha vlastně byla o honbě za dokonalým chlapem, což bylo mimochodem hrozně nudné a směšné. Pokud by se chlapi chovali takhle i ve skutečnosti, pravděpodobně by celá lidská rasa vyhynula. Takže fakt ne a věřte, že nebýt toho, že byl Nový rok a já po roce 2016, který se mi zrovna nevyvedl, jsem nechtěla začínám s tím, že nedočtu hned první knihu v novém roce, asi bych se na to vykašlala. Když se na to dívám zpětně, měla jsem se na to vykašlat.

Už na vás někdy někdo vybafl: „Ahoj, já jsem čarodějka?“ Že ne? To budu asi první. Ano, já jsem čarodějka (prosím nezaměňovat s čarodějnicí, což je na rozdíl ode mě kolegyně z pohádkové sféry). Dlouho jsem to o sobě nevěděla. Že je na naší rodině něco zvláštního, mi mohla naznačit jména jejích příslušníků. Dědeček se jmenuje Hypolit, babička Polyxena, tatínek Adriel a maminka Hexana. Já jsem dostala jméno Oxana. Někdy mám pocit, že se jmenujeme jako kompletní řada čisticích prostředků. Jistě pochopíte, že člověk nesoucí si do života takové jméno to nebude mít vůbec jednoduché…

A abych  tady nemluvila jen o českých autorech (i když bohužel většina nízkých hodnocení patří jim, ale naštěstí jsou i tací, kteří mají u mně naopak nejvyšší hodnocení), přesuneme se k americké literatuře. Ono, jakmile začne být kniha moc divná, tak většinou přestávám číst, ale občas mi to nedá, třeba v případech, kdy se jedná o moji oblíbenou autorku. Jednou takovou autorkou je Jacinda Wilder. Nepatří sice mezi mé úplně top spisovatele, ale mám jí ráda. Právě na její román Alfa (a následně pokračování Beta a Omega) jsem se jen třásla. Bohužel mě zasáhlo hořké zklamání. Četli jste někdy Padesát odstínů šedi? No, tak Alfa byla ještě mnohem chabější než tato kniha a to bych ji nejraději vyhodila z okna. Pořád jsem doufala, že je to jen nějaký začátek, kdy byla autorka zfetovaná sirupem na kašel, ale bohužel. Takže Betu a Omegu s radostí vynechám a počkám si na nějakou smysluplnější sérii.

Keď sa to stalo prvý raz, pripadalo mi to ako zázrak. Účty sa mi kopili a dosahovali takú výšku, akú by sa mi nikdy nepodarilo splatiť. Za mamu v sanatóriu, bratovo školné, moje školné, nájomné, elektrina. Všetko ležalo na mojich pleciach. A okrem toho som práve prišla o prácu. Nemala som nádej, na účte mi nezostali žiadne peniaze, nebola šanca, že by som si našla ďalšiu prácu. A potom odrazu, keď som stratila už aj poslednú nádej, našla som v schránke obálku. Bez spiatočnej adresy. Vpredu bolo napísané moje meno a vnútri bol šek na desaťtisíc dolárov. Stačili by na zaplatenie všetkých mojich účtov a niečo by mi ešte aj zostalo, kým si nájdem prácu. Mohla by som sa sústrediť len na školu. Keby ste dostali taký záhadný šek, ktorý by postačil na všetky vaše výdavky, nedali by ste si ho vyplatiť?
Ja som to urobila.
Po roku mi ktosi zaklopal na dvere. Pred domom stála dlhá čierna limuzína, pri dverách šofér a povedal len toľko: „Nadišiel čas splatiť dlh.“
Nastúpili by ste?
Ja som nastúpila.
Ukázalo sa, že niekomu dlhujem stodvadsaťtisíc dolárov

Myslím, že bude tentokrát nejlepší zůstat u dvou knih, jelikož je to skutečně depresivní téma a proč si kazit den, když na nás čeká tolik čtyř a pěti hvězdičkových knih? Takže se pokud možno těmto knihám vyhněte a věnujte energii nějaké jiné, klidně ji i kritizujte (já to dělám skoro furt :D), ale hlavně si ji užijte.

Anotace pocházejí z Databáze knih.

4 komentáře:

  1. a to jsem si rikala, ze tu Carodejku tak zkusim :-O

    OdpovědětVymazat
  2. :D Našťastie ani jednu z kníh neplánujem čítať, to je len dobre :D :D

    OdpovědětVymazat
  3. Knihy jsem nečetla, ale ani asi nebudu. :D

    OdpovědětVymazat
  4. Neznám ani jednu knihy a také ji tedy číst nebudu. =D
    Také si moc nedovedu představit co se pod pojmem ofrflala má skrývat ale myslím, že si to vystihla dobře. =)

    OdpovědětVymazat

Děkuji za krásný komentář :)